Článek
Už od mala všechny ve skrytu duše doufáme, že jednou potkáme „toho pravého“, charismatického, citlivého, vtipného muže, který bude vypadat jako filmová hvězda, přesně rozumět našim potřebám a v krajním případě by za nás klidně položil život. Jenže realita je, bohužel (nebo možná naštěstí), úplně jiná.
Filmová romance jako osud
Romantické filmy jako Nekonečná láska, Pretty Woman, Navždy spolu, Zápisník jedné lásky nebo Twilight sága mají společný jeden zásadní rys. Dva lidé z rozdílných světů, nebo dokonce století, se potkají, překonají překážky, nebo zjišťují, že okolnosti jsou proti nim a přesto to vyjde. Láska je silnější než rozum, okolnosti i čas. A my tomu chceme věřit, protože kdo by nechtěl?
Jenže kamera se obvykle vypne ve chvíli, kdy by to začalo být skutečně zajímavé. Nevidíme, kdo bude vynášet koš, kolikrát týdně se budou hádat a ani to, že chemie z prvních měsíců postupně vystřídá rutina. Skutečný vztah totiž nezačíná zamilovaností, ale začíná ve chvíli, kdy motýlci v břiše zmizí.
Co už kamera raději neukáže
V realitě přicházejí hádky, krize, kompromisy, otázky ohledně bydlení, dětí, sexu i rodiny. A místo velkých gest často rozhodují drobnosti jako respekt, schopnost mluvit o problémech a vytváření kompromisů, i když je to nepohodlné. To už se na filmové plátno dostává jen zřídka a pokud ano, stejně to nakonec skončí happy endem.
Starého psa novým kouskům nenaučíš
Existují filmy, které se realitě přibližují víc. Ukazují, že láska nevzniká jen z romantiky, ale i z konfliktů a nepříjemných situací. Přesto i tady často vítězí filmová iluze, že když si dva lidé uvědomí, že se vlastně milují, všechny problémy magicky zmizí. Jenže ve skutečném životě by se hádky o mytí nádobí, nebo nechávání zvednutého prkénka, s největší pravděpodobností vracely znovu a znovu.
Jak je to teda s tím princem na bílém koni?
Problém nastává ve chvíli, kdy začneme filmovou lásku brát jako měřítko té skutečné. Pak máme tendenci odmítat „normální“ partnery jen proto, že nejsou dost osudoví, dokonalí nebo přitažlivě zadumaní, jako nějaký sexy morálně šedý hrdina.
Jak upozorňují odborníci na vztahy, dnes často od jednoho člověka chceme úplně všechno jako vášeň, stabilitu, přátelství, skvělý sex, rodinné hodnoty i osobní svobodu. Jenže takový partner neexistuje a pokud ano, je to spíš výjimka než pravidlo.
Proč je dobré sundat růžové brýle včas?
Vztah jako práce, která nekončí
Skutečná láska bolí méně na první pohled, ale je náročnější dlouhodobě. Není to příběh o princi na bílém koni, ale o dvou nedokonalých lidech, kteří se rozhodnou spolupracovat. Jak říkají terapeuti: vztah je práce, která nikdy nekončí. A možná právě proto má mnohem větší hodnotu než jakýkoliv filmový happy end.
Filmy nás mohou inspirovat a dojímat, ale opravdová láska se odehrává mimo obrazovku. Bez hudby na pozadí, bez scénáře a s mnohem větší šancí, že bude skutečná.
