Článek
Otázka ale zní: je to nutně špatně?
Intuice jako první filtr
Mnoho čtenářů, a já mezi nimi, přiznává, že při výběru knih kombinuje dva přístupy: intuici a metodiku. Intuice hraje zásadní roli hlavně na začátku. Některé knihy nás zkrátka přitáhnou na první pohled. Barvami, atmosférou, typografií, slibem příběhu, který z obálky tiše vykukuje.
Právě díky tomuto „povrchnímu“ výběru se často dostaneme k autorům, které bychom jinak minuli. Kolikrát se stalo, že jedna náhodně vybraná kniha otevřela dveře k celé autorově tvorbě? Nebýt prvního dojmu, možná bychom jim nikdy nepřišli na chuť.
Knihovna plná skrytých pokladů
Ale co ty nenápadné?
Na druhé straně mince stojí knihy, které nás obalem nijak zvlášť nelákají. Nenápadné, možná zastaralé, bez výrazného designu. A právě tyhle tituly často končí přehlížené neprávem. Pokud se necháme vést jen vizuálním dojmem, snadno se ochudíme o čtenářské skvosty, které nepotřebují křiklavý přebal ani moderní ilustraci, aby nabídly hluboký a silný obsah.
Metodika jako záchranná síť
A tady přichází ke slovu druhý přístup: metodika. Nemusí to znamenat sahat po „nejošklivějších“ knihách naschvál, ale dát šanci doporučením. Od přátel, z podcastů, z nenuceného pokecu u kávy nebo z databází knih, kde se dá ztratit v recenzích ostatních čtenářů.
Velmi se osvědčují i darované knihy, které bychom si sami možná nikdy nevybrali, ale někdo jiný v nich viděl potenciál. A pokud ani to nepomůže, není nic jednoduššího než se inspirovat u lidí, jejichž čtenářský vkus nám dlouhodobě sedí.
Knižní seznam jako tajná zbraň
Praktickým pomocníkem je i takzvaný knižní seznam. Místo, kam si zapisujeme přečtené a ohodnocené knihy, ale také tipy, které nás zaujaly a teprve čekají na svou chvíli. Díky tomu se nestane, že dobré doporučení zapadne, a zároveň máme po ruce jistotu, že až přijde chuť na něco nového, je z čeho vybírat.
Tak jak tedy?
Možná je odpověď jednodušší, než se zdá. Soudit knihu podle obalu není hřích. Ideální čtenářská rovnováha, vzniká právě kombinací intuice a metodiky. Jinými slovy: prvního dojmu a otevřené mysli. A občas zkrátka neuškodí dám něčemu šanci.
Že by souzení knihy podle obalu nakonec nebylo tak špatně?
