Článek
Čím častěji je slýcháme takové mýty, tím přirozenější nám připadají, až je začneme považovat za něco, co přece musí platit. Jenže sexualita není jednoduchý návod s přesně danými pravidly. Každý člověk má jiné tělo, jiné potřeby, jinou míru touhy a jinak prožívá intimitu. Přesto máme často pocit, že existuje nějaká univerzální představa o tom, jak má „správný“ sex vypadat, co bychom při něm měli cítit a podle čeho poznáme, že je s námi nebo naším vztahem všechno v pořádku. A právě tady mohou začít problémy.
Kvůli zažitým představám se zbytečně porovnáváme s ostatními, pochybujeme o sobě nebo si vytváříme očekávání, která nemají s realitou mnoho společného. Některé mýty jsou možná jen nevinnými větami, jiné ale dokážou ovlivnit sebevědomí, partnerskou důvěru i samotný intimní život. A tak stojí za to se na ně podívat trochu blíž, protože možná zjistíte, že některé věci, které jsme o sexu považovali za naprostou samozřejmost, jsou ve skutečnosti úplně jinak.
1. „Čím větší penis, tím lepší sex“
Kdyby kvalita sexu závisela na jednom jediném čísle, bylo by všechno vlastně velmi jednoduché. Stačilo by vzít metr a okamžitě bychom věděli, kdo bude skvělý milenec. Jenže právě představa, že větší penis automaticky znamená lepší intimitu, patří mezi jeden z nejrozšířenějších sexuálních mýtů.
Velikost se často spojuje s mužností, sebevědomím a sexuální „výkonností“. Muži se proto mohou kvůli ní zbytečně porovnávat a mít pocit, že pokud nejsou dostatečně „velcí“, nemohou být pro partnerku dost dobří.
Neexistuje jedna univerzální zkušenost, která by platila pro všechny. Co jednomu člověku vyhovuje, může být jinému nepříjemné. A právě tady se ukazuje, proč je představa „čím větší, tím lepší“ tak zjednodušená.
- Paradoxně může být mnohem důležitější než samotná velikost to, jak se člověk během intimity chová: Dokáže naslouchat? Vnímá reakce partnera? Umí se přizpůsobit? Cítí se vedle něj druhý člověk dobře a bezpečně?
To jsou věci, které žádný metr nezměří. A možná právě proto je škoda, že se kolem velikosti penisu vytvořil tak obrovský tlak. Muž může být během sexu natolik zaměstnaný přemýšlením, jestli je „dost velký“, že úplně zapomene na samotný prožitek. Z intimity se pak snadno stane výkonová disciplína. A sex přitom opravdu není soutěž, ve které vítězí nejvyšší číslo.
2. „Když měl někdo hodně sexuálních partnerů, je automaticky lepší v posteli“
Počet sexuálních partnerů se někdy bere skoro jako zkušenostní skóre. Čím vyšší číslo, tím zkušenější člověk. A čím zkušenější člověk, tím logicky lepší milenec. Jenže mezi těmito věcmi rozhodně neexistuje automatické rovnítko.
- Představte si člověka, který měl desítky sexuálních partnerů, ale nikdy se příliš nezajímal o to, co jeho partner potřebuje.
- A vedle něj člověka, který měl zkušeností výrazně méně, ale umí komunikovat, naslouchat a vnímat reakce druhého.
Kdo z nich bude lepší v posteli? Samotné číslo nám odpověď nedá. Sex totiž není něco, co se dá jednoduše „natrénovat“ střídáním partnerů. Každý člověk je jiný a to, co fungovalo s jedním, nemusí fungovat s druhým. Skutečná sexuální zkušenost proto nemusí spočívat v tom, kolik lidí člověk vystřídal, ale také v tom, co se během těch zkušeností naučil:
- Umět mluvit o sexuálních potřebách.
- Umět říct, co se mi líbí.
- Umět respektovat hranice.
- A hlavně pochopit, že žádný nový partner není kopií toho předchozího.
Zajímavé je také to, jak snadno společnost zaměňuje sexuální minulost za charakter nebo kvalitu člověka. Někdo s mnoha partnery nemusí být vůbec dobrý milenec. A někdo, kdo jich měl jen několik, nemusí být nezkušený nebo nejistý. Číslo zkrátka nevypovídá o tom, co se mezi dvěma lidmi skutečně odehrává.
3. „Orgasmus musí přijít při každém sexu“
Filmy a pornografie nám dlouhodobě prodávají velmi konkrétní představu o tom, jak má sex vypadat. Všechno začne vášní, pokračuje dokonale sladěnými pohyby a nakonec oba partneři téměř současně dosáhnou orgasmu. Konec scény. Jenže skutečný sex takhle dokonale načasovaný většinou není.
Orgasmus není povinná tečka za každým sexuálním setkáním. Člověk může mít příjemný, intimní a uspokojivý styk, přestože nevyvrcholí. Někdy do hry vstoupí únava, stres, nervozita, alkohol, psychické rozpoložení nebo prostě skutečnost, že tělo zrovna nespolupracuje.
A právě tlak na orgasmus může paradoxně způsobit, že se k němu člověk dostane ještě hůř. Místo aby si užíval přítomný okamžik, začne kontrolovat, jak na tom je. Z intimity se najednou stává výkon. To platí zvlášť ve chvíli, kdy se člověk porovnává s tím, co vidí ve filmech nebo slyší od ostatních. Pokud někdo získá dojem, že všichni kolem něj mají při každém sexu úžasný orgasmus, může snadno začít pochybovat o sobě.
4. „Sexuální přitažlivost musí být okamžitá“
Filmy milují okamžitou chemii. Dva lidé se poprvé uvidí, jejich pohledy se setkají a divák okamžitě ví, že mezi nimi přeskočila jiskra. Je to romantické, ale skutečná přitažlivost nemusí fungovat tak dramaticky.
Někdy člověka opravdu uvidíme a okamžitě nás přitahuje. Jindy si ho na první pohled skoro nevšimneme a až postupně zjistíme, že nás začíná přitahovat čím dál víc. Najednou se nám líbí jeho humor, hlas, sebevědomí, způsob komunikace nebo to, jak se vedle něj cítíme. Přitažlivost totiž nemusí být pouze otázkou prvního vizuálního dojmu. Může vznikat spolu s blízkostí a poznáváním druhého člověka. Někdy totiž jiskra nepřijde jako exploze. Někdy je to spíš malý plamínek, který se rozhoří až později.
5. „Odmítnutí intimity znamená konec přitažlivosti“
„Dnes nechci.“ Jedna krátká věta, která může v hlavě druhého člověka spustit celou lavinu pochybností. Jenže odmítnutí sexu samo o sobě vůbec nemusí znamenat konec přitažlivosti. Sexuální touha není konstantní veličina. Ovlivňuje ji stres, únava, psychická pohoda, problémy ve vztahu, pracovní vytížení, zdraví, hormony i obyčejná nálada v daný den.
A stejně jako žena nemusí mít vždy chuť na sex, nemusí ji mít ani muž. Přesto máme tendenci odmítnutí brát osobně. Když nás partner nechce, automaticky si to přeložíme jako „nechce mě“. Jenže mezi těmito dvěma větami je obrovský rozdíl. Člověk může odmítat sex, aniž by odmítal svého partnera. Samozřejmě je něco jiného jednorázové odmítnutí a dlouhodobý problém, kdy se intimita ze vztahu prakticky vytratí.
6. „Když je sex dobrý, partneři si nemusí nic říkat“
Tohle zní romanticky. Dva lidé se dokonale znají, rozumějí si beze slov a všechno v posteli funguje úplně přirozeně. Jenže realita je trochu méně filmová. Nikdo totiž neumí číst myšlenky.
To, co se líbilo jednomu partnerovi v minulém vztahu, nemusí vyhovovat tomu současnému. To, co bylo příjemné včera, nemusí být příjemné dnes. A někdy člověk sám ani přesně neví, co mu vyhovuje, dokud to nezkusí. Proto může být komunikace jednou z nejdůležitějších součástí dobrého sexuálního partnerského života.
7. „Čím více sexu, tím lepší vztah“
Neexistuje univerzální počet sexuálních styků, který by určoval, jestli je vztah šťastný. Některé páry chtějí sex často, jiné mnohem méně. Některým vyhovuje období plné vášně, zatímco v jiném období může být sexu méně kvůli životním okolnostem.
Mnohem důležitější než samotné číslo je to, jestli frekvence sexu vyhovuje oběma partnerům. Problém totiž není automaticky v tom, že pár má málo sexu. Problém může nastat ve chvíli, kdy jeden partner intimitu potřebuje výrazně více než druhý a oba se kvůli tomu začnou cítit odmítaní, pod tlakem nebo nedostateční.
Sexualita není tabulka, do které se dají napsat správná čísla, univerzální pravidla a přesný návod. Každý člověk je jiný, každý pár funguje jinak a něco, co je naprosto normální pro jednoho, může být úplně jiné pro druhého.
