Kateřina (52): „Okradl mě muž ze seznamky!“ Výpověď oběti seznamkového podvodu

Takzvané romantické podvody patří mezi nejzákeřnější internetové podvody. Obětí se stala i paní Kateřina, která se nám se svým příběhem, za účelem varovat ostatní ženy, svěřila.

Jmenuji se Kateřina, je mi 52 let a ještě před rokem bych nikdy nevěřila, že něco takového budu vyprávět. Když jsem četla příběhy žen, které naletěly podvodníkům na internetu, říkala jsem si, že se to může stát jen někomu naivnímu. Myslela jsem si, že jsem dost opatrná, že poznám, když mi někdo lže. Dnes už vím, že podvodníci nesází na hloupost. Sází na osamělost, důvěru a lidskou touhu být milován.

Po dvaceti sedmi letech manželství jsem se rozvedla. Nebyl to bouřlivý rozchod, spíš pomalý konec vztahu, který už dávno nefungoval. Děti byly dospělé, odstěhované, a já najednou zůstala sama ve velkém bytě. Chodila jsem do práce, vídala se s kamarádkami, ale večery byly dlouhé. Po několika měsících mě dcera přemluvila, ať zkusím seznamku. Říkala, že dnes je to úplně normální. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem si vytvořila profil.

Asi po týdnu mi napsal muž, který se představil jako David. Bylo mu 56 let, byl vdovec a údajně pracoval jako stavební inženýr na zahraničních projektech. Psal velmi slušně. Nezačínal trapnými lichotkami ani nevhodnými narážkami. Zajímal se o to, jaký jsem měla den, co ráda dělám, jaké mám koníčky. Odpovídal dlouhými zprávami a bylo znát, že umí komunikovat. Brzy jsme si začali psát každý den. Každé ráno mi přál krásný den, přes den se ptal, jestli jsem se naobědvala, a večer jsme si psali dlouho do noci. Po letech jsem měla pocit, že se o mě někdo skutečně zajímá. Po dvou týdnech navrhl, že bychom si mohli psát přes jinou aplikaci. Nepřišlo mi na tom nic divného.

Vyprávěl mi o své práci, posílal fotografie z různých zemí, kde prý právě pracoval. Na fotkách byl sympatický muž s prošedivělými vlasy a milým úsměvem. Když jsem se ptala na videohovor, vždycky měl nějaký důvod, proč to nejde. Jednou prý špatný internet, podruhé byl na stavbě, potřetí měl rozbitou kameru. Dnes už vím, že to byla první velká chyba. Ten člověk totiž na videohovor nikdy neměl v úmyslu přistoupit.

Po měsíci mi napsal něco, co mě tehdy úplně odzbrojilo.

„Nevěřil jsem, že po smrti manželky ještě někdy potkám ženu, se kterou si budu tak rozumět.“ Byla jsem dojatá. Začala jsem si představovat, jaké by bylo, kdyby se po návratu ze zahraničí opravdu přijel se mnou setkat. Mluvili jsme o společném výletu, o tom, že bychom jednou mohli cestovat. Nikdy po mně nechtěl žádné intimní fotografie ani nic podobného. Právě proto působil důvěryhodně.

Pak přišla první komplikace. Napsal mi, že během práce došlo k nečekanému problému. Údajně potřeboval zaplatit poplatek za přepravu důležitého zařízení, ale jeho firemní účet byl dočasně zablokovaný kvůli kontrole. Hned dodal, že se stydí vůbec ptát.

„Kateřino, prosím, neber to jako žádost o peníze. Jen nevím, na koho jiného se obrátit. Jakmile se vrátím do Česka, všechno ti vrátím.“  Odmítla jsem. A on to respektoval. Neurážel se, netlačil na mě. Další týden jsme si psali úplně normálně, jako by se nic nestalo. Právě tím si získal moji důvěru ještě víc. 

Potom přišla druhá prosba. Tentokrát šlo o menší částku. Říkala jsem si, že několik tisíc korun není konec světa. Vždyť spolu mluvíme už skoro dva měsíce. Poslala jsem je. Druhý den mi děkoval snad desetkrát. Psal, že nikdy nezapomene, co jsem pro něj udělala. 

Jenže tím to neskončilo. Za několik dní se objevil další problém. Pak další. Jednou šlo o údajné celní poplatky. Podruhé o nemoc kolegy. Potřetí o zpožděnou výplatu. Každá historka zněla uvěřitelně. A hlavně, když mi pokaždé slíbil, že už je to naposledy. Jenže nikdy nebylo.

 Když jsem začala váhat, vždycky napsal něco, co ve mně vyvolalo pocit viny. 

„Myslel jsem, že si věříme.“ „Mrzí mě, že jsem tě tím zatížil.“ „Kdybych měl jinou možnost, nikdy bych tě nežádal.“ 

Dnes chápu, že to byla promyšlená manipulace. Postupně jsem poslala několik plateb. Některé byly malé, jiné větší. Vždycky jsem věřila, že je to poslední pomoc před naším společným životem. Celkem jsem přišla přibližně o tři sta tisíc korun.

 Nejhorší ale nebyla ztráta peněz. Nejhorší byl okamžik, kdy mi dcera řekla, ať jí pošlu jeho fotografii. Za pár minut mi ukázala, že stejný muž vystupuje pod několika různými jmény na zahraničních stránkách upozorňujících na internetové podvodníky. Fotografie patřily úplně jinému člověku. Skutečný muž na nich neměl o mně ani tušení. V tu chvíli se mi zhroutil svět.

 Zkusila jsem Davidovi napsat. Žádná odpověď. Za několik hodin byl účet smazaný. Telefonní číslo přestalo existovat. Bylo po všem.

 Nejdřív jsem se styděla. Měla jsem pocit, že se mi všichni budou smát. Nakonec jsem všechno oznámila policii. Dozvěděla jsem se, že podobných případů řeší mnoho a že obětí jsou lidé všech věkových kategorií, když ženy i muži, vysokoškoláci i lidé bez vyššího vzdělání. Podvodníci mají připravené scénáře, vědí, jak získat důvěru, a umí být neuvěřitelně trpěliví. 

Dnes už vím, že kdyby mě někdo hned na začátku upozornil na typické znaky romantického podvodu, možná bych se zastavila. Proto svůj příběh vyprávím. Ne proto, aby mě někdo litoval. Ale proto, aby jiná žena neudělala stejnou chybu. Jestli si píšete s mužem, který se rychle citově naváže, stále odkládá osobní setkání nebo videohovor, pracuje údajně v zahraničí a dříve nebo později začne mluvit o penězích, zbystřete. Láska nikdy nepotřebuje převod na účet, aby mohla existovat. Kdybych mohla vrátit čas, neposlala bych ani jednu korunu. Ale čas vrátit nejde. Můžu jen doufat, že můj příběh ochrání někoho dalšího.

Takzvané romantické podvody patří mezi nejzákeřnější internetové podvody. Pachatelé si budují důvěru týdny, někdy i měsíce. Vystupují jako charismatičtí, pozorní a empatičtí muži, často tvrdí, že pracují v zahraničí nebo z jiného důvodu nemohou přijít na osobní schůzku. Jakmile si získají důvěru své oběti, přichází první prosba o finanční pomoc. Důvody se mohou lišit, cíl je ale vždy stejný, tedy vylákat peníze. Příběh paní Kateřiny ukazuje, že podobný podvod se může stát komukoli. Nezáleží na věku, vzdělání ani životních zkušenostech. Podvodníci totiž nespoléhají na hloupost svých obětí, ale na jejich důvěru, empatii a touhu po blízkosti. Právě proto je důležité o těchto praktikách mluvit a vědět, na jaké varovné signály si dát pozor.