Článek
Moderní plastická chirurgie dnes nabízí široké možnosti úprav, od zvětšení a modelace až po zmenšení prsou, přičemž cílem bývá nejen vzhled, ale i větší psychická pohoda a spokojenost s vlastním tělem.
Existují také rizika takového zákroku?
Ano, plastická operace prsou s sebou nese určitá rizika. Stejně jako jakýkoliv jiný chirurgický zákrok. Většina operací dnes probíhá bezpečně, zvlášť u zkušených chirurgů, ale je důležité vědět, že nejde o úplně „banální“ proceduru.
Mezi běžná krátkodobá rizika patří bolest, otoky, krvácení, infekce nebo komplikace spojené s narkózou. Po operaci může dojít také ke zhoršenému hojení jizev nebo dočasné ztrátě citlivosti bradavek a okolí prsou. U zvětšení prsou implantáty existují i dlouhodobější rizika. Implantát se může časem poškodit, posunout nebo kolem něj může vzniknout tzv. kapsulární kontraktura (což znamená ztvrdnutí tkáně kolem implantátu, které může být bolestivé a změnit vzhled prsou). Některé ženy pak musí po letech podstoupit další operaci kvůli výměně implantátů nebo komplikacím.
Rizika nejsou jen fyzická, ale někdy i psychická. Některé ženy očekávají, že operace zásadně změní jejich život nebo vyřeší hlubší nejistoty, a realita pak nemusí splnit jejich představy. Proto je důležité mít realistická očekávání a podstupovat zákrok hlavně kvůli sobě, ne kvůli tlaku partnera nebo okolí .Na druhou stranu mnoho žen popisuje, že pokud je operace dobře promyšlená a provedená kvalitním specialistou, přinesla jim větší spokojenost a sebevědomí. Klíčové je informované rozhodnutí a výběr zkušeného chirurga.
Příběh Markéty
Markéta (42): Plastickou operaci prsou jsem nikdy neměla podstoupit!
Markétě bylo pětatřicet, když se poprvé vážně začala zabývat myšlenkou na plastickou operaci prsou. Dlouho to v ní ale zrálo, vlastně už od dospívání. Neboť měla komplexy z velikosti svých prsou. V dospívání si zvykla na poznámky, občasné posměšky i vlastní tiché porovnávání s ostatními ženami. Na venek to uměla maskovat ironií nebo tím, že „jí je to jedno“, ale uvnitř v ní zůstával pocit nedostatečnosti.
Ve třiceti pěti už byla v jiné životní fázi. Stabilní práce, klidnější zázemí, víc času přemýšlet o sobě. A právě tehdy si řekla, že pokud ji něco tolik let trápí, možná má smysl s tím něco udělat. Rozhodnutí nebylo rychlé. Prošla si konzultacemi, četla zkušenosti jiných žen a váhala. Jedna část jí říkala, že by měla přijmout svoje tělo takové, jaké je. Druhá část byla unavená z let nejistoty a chtěla ten dlouhodobý vnitřní tlak konečně ztišit. Nakonec se rozhodla pro zvětšení. Operace proběhla bez komplikací a první měsíce po zákroku byly zvláštní směsí bolesti, opatrnosti a postupného zvykání si na nový pohled na své tělo.
Nečekaný zvrat
Uplynulo pár měsíců od operace a všechno nabralo jiný spád. Začaly se objevovat bolesti hlavy. Nejdřív nenápadně v podobě tupého tlaku za očima, napětí v zátylku, občasná migréna po dlouhém dni. Markéta tomu nepřikládala velkou váhu. Myslela si, že je unavená nebo ve stresu. Jenže bolesti sílily. Někdy ji vzbudily už ráno, jindy ji během dne úplně vyřadily z fungování. Světlo jí vadilo, bylo jí na zvracení a často cítila ostré pnutí v oblasti krku a ramen. Začal kolotoč vyšetření. Neurologie, magnetická rezonance, rehabilitace. Lékaři postupně došli k tomu, že problém pravděpodobně souvisí s přetížením krční páteře a změnou držení těla po operaci. Markéta si to nejdřív nechtěla připustit. Implantáty nebyly tolik velké, ale její tělo na změnu reagovalo citlivěji, než čekala. Postupně si uvědomila, že podvědomě zatahuje ramena dopředu a napíná horní část zad. Svaly v oblasti šíje byly neustále stažené a migrény se staly součástí jejího života. Některé týdny byly klidnější, jiné trávila v tmavé ložnici s ledovým obkladem na čele. Fyzioterapie jí pomohla bolesti zmírnit, ale nikdy úplně nezmizely. Po sedmi letech už Markéta dokáže fungovat téměř normálně, naučila se s migrénami pracovat a poznat, kdy se blíží.
Lituje svého rozhodnutí?
Jsou dny, kdy sedí večer v tichu bytu a přemýšlí, jestli by se rozhodla stejně, kdyby tehdy věděla všechno, co ví dnes. Kdyby tušila, jaký dopad bude mít na její život tenhle „vysněný zákrok“ nepodstoupila ho jej.
„Nevidím to jako vlastní selhání, ale ani jako dokonalé řešení. Spíš jako rozhodnutí, které mě v určitém období života pomohlo uzavřít jednu dlouhou vnitřní nejistotu. Kdybych však mohla vrátit čas zpátky, tak by daleko raději volila zdravé tělo, které není „dokonalé“, ale je zdravé a nemusela bych čelit zbytečným komplikacím. “
„Nechci odrazovat ostatní ženy a vystrašit je, aby tenhle zákrok nepodstupovaly. Pouze jsem chtěla sdílet svou zkušenost a svůj příběh, aby se ženy, které mají o tenhle zákrok zájem, nejdříve pořádně zamyslely a zvážily všechny rizika.“ - sdělila pro náš rozhovor Markéta
