Článek
Když se partner bojí říct, co opravdu cítí
Řada mužů přiznává, že se obává otevřeně mluvit o tom, co jim nevyhovuje. Ne proto, že by partnerce nevěřili, ale protože nechtějí, aby si jejich slova vyložila jako kritiku. Místo upřímného rozhovoru proto často volí mlčení.
To, co na začátku vypadá jako drobnost, se ale může časem změnit ve frustraci, která se začne promítat i do dalších oblastí vztahu. Odborníci upozorňují, že právě nedostatek komunikace bývá jedním z nejčastějších důvodů, proč se partneři začnou odcizovat. Muži přitom zdůrazňují, že většinou nehledají dokonalost. Chtějí spíš cítit, že mohou být upřímní, aniž by se druhý okamžitě urazil nebo jejich slova pochopil jako útok.
„Nejhorší není říct, co mi nevyhovuje. Nejtěžší je najít odvahu to říct tak, aby to partnerku nezranilo. Často jsem raději mlčel, i když jsem věděl, že tím ničemu nepomůžu.“ (Petr, 35 let)
Jaké jsou nejčastější chyby žen během intimity?
- Srovnávání, které vztahu nepomáhá
Dalším častým tématem je srovnávání. Někteří muži říkají, že je zraňuje, když partnerka připomíná bývalé vztahy nebo naznačuje, jak něco dělal někdo jiný. Taková slova mohou v člověku vyvolat pocit, že není dost dobrý, i když to druhá strana vůbec nezamýšlela.
Časem se pak může stát, že partner začne pochybovat sám o sobě a místo radosti z blízkosti se snaží jen splnit očekávání, která ani nezná. Podle vztahových poradců je přirozené, že si lidé do nového vztahu přinášejí zkušenosti, ale neustálé porovnávání může oslabovat důvěru i sebevědomí partnera. Muži proto přiznávají, že mnohem víc než srovnání ocení otevřený rozhovor o tom, co by si oba přáli a co jim ve vztahu dělá dobře.
„Jakmile padne věta: můj bývalý to dělal jinak, mám pocit, že se ze mě stává někdo, kdo neustále skládá zkoušku. A to není příjemný pocit.“ (Martin, 39 let)
- Přetvářka místo upřímnosti
Mnoho mužů také říká, že je pro ně důležitější upřímnost než snaha zavděčit se za každou cenu. Pokud partnerka skrývá své skutečné pocity nebo jen předstírá, že je všechno v pořádku, aby se vyhnula nepříjemnému rozhovoru, může to vést k tomu, že se od sebe partneři začnou pomalu vzdalovat.
Muži často zdůrazňují, že ocení laskavě podanou pravdu více než dlouhodobou přetvářku. Jen díky otevřené komunikaci totiž mohou oba lépe pochopit potřeby toho druhého a vytvořit prostředí, ve kterém se nikdo nemusí bát říct, co skutečně cítí.
„Nečekám, že bude všechno dokonalé. Jen chci vědět, co partnerka opravdu cítí. Pravda se poslouchá lépe než nejistota.“ (David, 33 let)
„Nechci, aby měla pocit, že musí něco předstírat kvůli mně. Raději si o tom popovídáme a příště to uděláme jinak.“ (Roman, 38 let)
- Když partnerka neřekne, co se jí líbí
Muži často přiznávají, že největší překážkou není samotná intimita, ale mlčení. Mnozí říkají, že by si přáli, aby partnerka otevřeně řekla, co jí je příjemné a co naopak ne. Když druhý jen přikyvuje nebo se tváří spokojeně, i když ve skutečnosti není, vzniká zbytečný prostor pro domněnky.
„Neumím číst myšlenky. Kdyby mi partnerka jednoduše řekla, co jí vyhovuje, byl bych mnohem klidnější. Otevřenost je podle mě mnohem přitažlivější než předstírání.“ (Michal, 34 let)
- Když se všechno točí jen kolem jednoho z partnerů
Dalším tématem, které se opakovalo, byl pocit jednostrannosti. Někteří muži přiznávají, že jim vadí, když mají pocit, že veškerá pozornost směřuje jen na potřeby jednoho z partnerů. Podle nich je spokojený intimní život založený na vzájemnosti, zájmu a ochotě naslouchat druhému.
„Nejde o to, kdo dostane víc. Jde o pocit, že jsme v tom oba společně a záleží nám na tom, aby se dobře cítili oba.“ (Martin, 39 let)
- Když se z intimity stane zkouška místo společného zážitku
Někteří muži také říkají, že jim vadí, když mají pocit, že musí neustále podávat perfektní výkon nebo splňovat představy vytvořené filmy či sociálními sítěmi. Tvrdí, že takový tlak bere spontánnost a zbytečně vytváří nervozitu na obou stranách. Místo toho by si přáli, aby intimita byla především o blízkosti, důvěře a vzájemném poznávání.
„Nejvíc si užívám chvíle, kdy se oba cítíme uvolněně a nikdo nemá pocit, že musí něco dokazovat. Jakmile je z toho soutěž nebo zkouška, přestává to být přirozené.“ (David, 33 let)
Co k tomu říká vztahový psycholog?
Podle odborníka na partnerské vztahy není cílem podobných témat hledat chyby pouze na jedné straně: „V každém vztahu se dříve nebo později objeví věci, které si partneři potřebují říct. Problém nevzniká tím, že někdo něco dělá jinak, ale tím, že se o tom bojí mluvit,“ vysvětluje.
Podle něj mnoho párů zbytečně vytváří tlak na dokonalost a zapomíná na to nejdůležitější, že intimita je společný proces, při kterém se dva lidé neustále poznávají.
„Partner není někdo, kdo má automaticky vědět všechno bez jediné otázky. Stejně jako v běžném životě i tady funguje respekt, naslouchání a ochota pochopit druhého,“ dodává.
Zároveň upozorňuje, že největší změny často nepřicházejí z velkých gest, ale z maličkostí, čili z upřímného rozhovoru, zájmu o pocity druhého a schopnosti říct si, co oba potřebují.
„Spokojený vztah nevzniká tak, že dva dokonalí lidé najdou jeden druhého. Vzniká tak, že dva nedokonalí lidé jsou ochotni se navzájem poslouchat a učit se jeden od druhého,“ uzavírá.
Vztah nestojí na dokonalosti
Většina mužů se shoduje na tom, že nejde o drobné nedokonalosti ani o snahu mít všechno podle představ. To, co jim vadí nejvíce, je pocit, že se o některých věcech nesmí mluvit. Intimní život není výkon ani soutěž. Je to prostor, ve kterém by se oba partneři měli cítit bezpečně, vyslyšeni a respektováni.
Když se partneři naučí mluvit otevřeně, bez výčitek a zbytečného studu, často zjistí, že mnoho problémů vznikalo jen kvůli domněnkám. Právě vzájemná důvěra, empatie a ochota naslouchat bývají podle odborníků tím, co dlouhodobě přispívá ke spokojenosti ve vztahu mnohem víc než snaha být za každou cenu bezchybní.
