Článek
Osamělost bývá často spojována se stářím nebo životem bez partnera. Psychologové ale upozorňují, že realita je mnohem složitější. Pocit osamění dnes zažívají lidé všech generací, mladí, rodiče malých dětí, lidé v dlouhodobých vztazích i ti, kteří jsou denně obklopeni desítkami kolegů.
Přestože jsme díky moderním technologiím propojeni více než kdy dříve, mnoho lidí přiznává, že jim chybí skutečná blízkost, hluboké rozhovory a pocit, že je někdo opravdu zná.
Samota a osamělost nejsou totéž
Odborníci připomínají, že být sám ještě neznamená být osamělý. Někteří lidé tráví velkou část času o samotě a cítí se spokojení. Jiní mohou žít v početné rodině nebo být obklopeni přáteli, přesto mají pocit, že jim nikdo skutečně nerozumí. Psychologové proto rozlišují mezi samotou, kterou si člověk dobrovolně vybírá, a osamělostí, která představuje bolestivý pocit citového odpojení od druhých.
„Největší paradox dnešní doby spočívá v tom, že lidé mají více možností komunikace než kdykoliv předtím, přesto stále častěji popisují pocit, že je nikdo doopravdy neslyší. Skutečné propojení totiž nevzniká počtem zpráv, ale kvalitou vztahů,“ vysvětluje paní psycholožka.
Sociální sítě vytvářejí iluzi blízkosti
Ještě před několika desetiletími lidé trávili více času společně. Setkávali se se sousedy, navštěvovali rodinu nebo přátele bez složitého plánování. Dnes sice během několika sekund odešleme desítky zpráv, ale osobních setkání ubývá.
Sociální sítě navíc často vytvářejí dojem, že všichni ostatní žijí šťastnější, úspěšnější a společensky bohatší život. Mnoho lidí pak začne pochybovat o sobě, porovnávat svůj život s pečlivě vybranými okamžiky ostatních a získává pocit, že někam nepatří. Ve skutečnosti ale fotografie na internetu jen zřídka ukazují běžnou realitu.
Máme méně času na skutečné vztahy
Moderní život přináší mnoho možností, ale také stále vyšší tempo. Práce, povinnosti, péče o děti nebo neustálá dostupnost prostřednictvím telefonu způsobují, že na kvalitní mezilidské vztahy často nezbývá dostatek prostoru. Přátelství, stejně jako partnerské vztahy, přitom vyžadují čas, zájem a pravidelný kontakt.
Psychologové upozorňují, že právě dlouhodobé zanedbávání vztahů bývá jedním z důvodů, proč se lidé po letech cítí izolovaní. Ne proto, že by kolem sebe nikoho neměli, ale protože chybí vztahy, ve kterých mohou být sami sebou.
Strach z odmítnutí nás uzavírá do sebe
Velkou roli hraje také obava z odmítnutí. Mnoho lidí se bojí oslovit nové přátele, přiznat své pocity nebo říct, že se necítí dobře. Mají strach, že budou působit slabě nebo že je okolí nepochopí. Výsledkem je začarovaný kruh a čím déle člověk své pocity skrývá, tím více se od ostatních vzdaluje.
„Lidé často čekají, až je někdo osloví jako první. Jenže stejným způsobem přemýšlí i mnoho dalších. Osamělost tak někdy nevzniká proto, že bychom kolem sebe neměli lidi, ale proto, že se všichni navzájem bojíme udělat první krok,“ dodává paní psycholožka.
Osamělost může ovlivnit i zdraví
Výzkumy dlouhodobě ukazují, že dlouhodobá osamělost nesouvisí pouze s psychickou pohodou. Může ovlivňovat také kvalitu spánku, úroveň stresu, motivaci nebo celkové zdraví. Proto odborníci zdůrazňují, že bychom ji neměli podceňovat ani považovat za běžnou součást moderního života.
Důležité přitom není mít desítky přátel. Pro většinu lidí je mnohem významnější vědomí, že existuje alespoň jeden člověk, kterému mohou kdykoliv zavolat a který je přijme bez přetvářky.
Cesta z osamělosti nezačíná počtem kontaktů
Řešením podle psychologů není sbírat další sledující na sociálních sítích ani zaplňovat kalendář povinnostmi. Skutečná změna často začíná mnohem nenápadněji a to jedním upřímným rozhovorem, obnovením starého přátelství, větší otevřeností nebo odvahou přiznat, že nám někdo chybí.
Hluboké mezilidské vztahy nevznikají přes noc. Budují se postupně, společně prožitými zkušenostmi, důvěrou a ochotou být zranitelný. Možná právě proto je největším paradoxem dnešní doby to, že nikdy nebylo jednodušší spojit se s celým světem, a přesto je pro mnoho lidí stále těžší cítit se skutečně někam patřit. Osamělost totiž není jen o tom, kolik lidí máme kolem sebe. Je především o tom, zda se vedle nich cítíme přijímaní, pochopení a důležití.
