Článek
Mnoho lidí se s tím během života setkalo. Potkají někoho, kdo o ně nejeví velký zájem, působí tajemně nebo je z různých důvodů nedostupný, a právě tehdy se jejich city začnou nečekaně prohlubovat. Zatímco člověk, který o vztah stojí otevřeně a dává své city najevo, může paradoxně působit méně přitažlivě.
Psychologové upozorňují, že nejde o náhodu ani o slabost. Za tímto jevem stojí několik psychologických mechanismů, které ovlivňují naše emoce i rozhodování více, než si většina lidí uvědomuje.
To, co nemůžeme mít, získává na hodnotě
Jedním z nejznámějších psychologických jevů je takzvaný efekt nedostupnosti. Lidé mají přirozenou tendenci přikládat větší hodnotu tomu, co je vzácné nebo obtížně dosažitelné. Stejný princip funguje nejen při nakupování, ale i ve vztazích. Pokud někdo nepůsobí snadno dostupně, náš mozek si může jeho hodnotu nevědomky zvýšit.
Neznamená to, že je objektivně lepším partnerem. Jen máme pocit, že když je těžší získat jeho pozornost, musí být něčím výjimečný.
„Lidský mozek si často spojuje nedostupnost s vyšší hodnotou. To, co není samozřejmé, v nás přirozeně vzbuzuje větší zájem i zvědavost,“ vysvětluje pan psycholog.
Nejistota udržuje emoce v napětí
Psychologové dlouhodobě upozorňují, že lidský mozek nemá rád nejistotu. Zároveň jí ale věnuje mnohem více pozornosti než situacím, které jsou jasné a předvídatelné. Pokud nevíme, co si o nás druhý člověk myslí, zda nám napíše nebo jestli o nás vůbec stojí, začneme nad ním přemýšlet častěji.
Ne proto, že by šlo nutně o lásku, ale proto, že náš mozek hledá odpovědi na nevyřešené otázky. Právě proto může být člověk, který posílá rozporuplné signály nebo střídá zájem s odstupem, paradoxně vnímán jako přitažlivější než někdo, kdo své city vyjadřuje otevřeně.
Zakázané ovoce chutná nejsladčeji
Svoji roli hraje i takzvaný efekt zakázaného ovoce. To, co je společensky nebo okolnostmi obtížně dosažitelné, může získávat na přitažlivosti právě proto, že je to zakázané.
Může jít o člověka, který je ve vztahu, žije daleko, není připravený na závazek nebo dává opakovaně najevo, že vztah nechce. Překážky někdy vyvolávají dojem, že pokud se je podaří překonat, odměna bude mnohem větší. Psychologové ale upozorňují, že právě tento způsob uvažování může vést k idealizaci druhého člověka. Často totiž milujeme spíše představu o něm než jeho skutečnou osobnost.
Někdy nehledáme partnera, ale potvrzení vlastní hodnoty
Podle odborníků může být přitažlivost k nedostupným lidem někdy spojena také se sebevědomím. Pokud se nám podaří získat člověka, který nás dlouho odmítal nebo o nás nejevil zájem, může to v nás vyvolat pocit vítězství a potvrzení vlastní hodnoty.
Jenže vztah založený na potřebě něco si dokázat bývá velmi křehký. Ve chvíli, kdy druhého člověka skutečně získáme, může intenzita emocí překvapivě rychle zeslábnout.
„Lidé si někdy pletou touhu být vybrán s opravdovou láskou. Přitom jde o dvě zcela odlišné věci. Potřeba získat něčí pozornost nemusí znamenat, že je tento člověk pro nás skutečně vhodným partnerem,“ říká pan psycholog.
Svou roli hrají i zkušenosti z dětství
Psychologové upozorňují, že naše partnerské preference mohou souviset i s tím, jaké vztahy jsme zažívali v dětství. Lidé, kteří vyrůstali v prostředí, kde byla pozornost nebo náklonnost nepředvídatelná, mohou být v dospělosti citlivější na podobnou dynamiku i ve vztazích. To samozřejmě neplatí pro každého. U některých lidí ale právě nejistota paradoxně vyvolává pocit, který si podvědomě spojují s láskou, přestože ve skutečnosti jde spíše o emocionální napětí než o bezpečí.
Skutečná láska obvykle nevypadá jako honička
Filmy i romantické příběhy často vytvářejí dojem, že čím složitější cesta k partnerovi vede, tím silnější musí být láska. Ve skutečnosti ale psychologové připomínají, že zdravé vztahy bývají mnohem klidnější. Nejsou založené na neustálém čekání, pochybnostech ani hrách o pozornost.
Podle dotazovaného pana psychologa je přitažlivost k nedostupným lidem mnohem častější, než si většina lidí myslí. „Mozek si nedostupnost často vykládá jako vyšší hodnotu. Když si navíc nejsme jistí, zda o nás druhý člověk stojí, vzniká napětí, které si lidé mohou snadno splést se silnou zamilovaností. Ne vždy ale toužíme po samotném člověku, ale někdy nás přitahuje právě nejistota a výzva, kterou představuje,“ vysvětluje. Dodává, že zdravý vztah by neměl být postavený na neustálém dobývání nebo obavách ze ztráty.
„Dlouhodobě nejspokojenější páry obvykle nespojuje drama, ale pocit bezpečí, důvěry a vzájemného respektu. Přitažlivost může být velmi intenzivní i bez neustálé nejistoty.“
Skutečná přitažlivost nemusí být hlasitá ani dramatická. Často vzniká tam, kde vedle druhého člověka cítíme důvěru, respekt a bezpečí. Přesto nás může zakázaná nebo nedostupná láska fascinovat mnohem více, protože probouzí naši představivost, zvědavost i touhu po tom, co zrovna nemůžeme mít.
A právě v tom spočívá její největší psychologické tajemství, že ne vždy nás nejvíce přitahuje to, co je pro nás nejlepší, ale často to, co je pro nás nejméně dosažitelné.
