Článek
Tuhle situaci zná snad každý. Není to však důkaz toho, že vy by jste byli slabí, ale že ten daný člověk není dostatečně silný a jistý sám v sobě a proto si svou sebejistotu buduje na tom, že vás popíchne a vy tu svoji sebejistotu v jeho blízkosti ztratíte.
Naučte se s touhle situací pracovat, ať neodejdete jako chudák, ale jako vítěz.
Jak rozeznat toxické shazování?
Toxické a záměrné shazování může být někdy velmi nápadné, ale často je schované za „vtip“, „upřímnost“ nebo „dobrou radu“.
Příklady:
- Zesměšňování před ostatními:
„Ty tomu fakt nerozumíš, co?“
„Tohle by pochopilo i dítě.“
- Neustálé opravování maličkostí: Člověk se nezaměřuje na obsah toho, co říkáš, ale hledá sebemenší chybu, aby ukázal svou převahu. Sarkasmus a posměšky „No jasně, ty jsi odborník na všechno.“ „To je ale překvapivě chytrá myšlenka od tebe.“
- Zlehčování úspěchů: „To měla jen kliku.“ „To zvládne každý.“
- Překrucování tvých slov: Udělají z tvého názoru něco hloupého a pak se tomu vysmívají.
- Povyšování se: Neustále dávají najevo, jak jsou vzdělanější, zkušenější nebo inteligentnější než ostatní.
- Maskování urážek jako humoru: „To byl jen vtip, neumíš si dělat srandu ze sebe?“ Přitom „vtipy“ míří opakovaně na stejné slabé místo.
- Pasivně agresivní poznámky: „Na tvůj věk bych čekal, že už to budeš vědět.“ „Myslel jsem, že jsi chytřejší.“
Důležitý znak je záměr a opakování. Každý může někdy někoho opravit nebo s něčím nesouhlasit. U toxického shazování ale člověk opakovaně vytváří situace, ve kterých se má druhý cítit menší, méně schopný nebo méně hodnotný.
Často si můžete položit otázku: „Odcházím z rozhovoru s pocitem, že mě ten člověk respektuje, i když se mnou nesouhlasí?“ Pokud je odpověď dlouhodobě ne, může jít právě o shazování.
Dostali jste se do rukou manipulátora? Jak správně reagovat?
Začínáte se hned obhajovat? To je chyba! Protože v tu chvíli začínáte hrát jeho hru.
On tě opraví tak, aby vypadal chytře. Ty začneš panikařit, vysvětlovat a dokazovat, že nejsi ten hloupý. A najednou mu pomáháš ještě více v jeho sebejistotě a v tom vypadat dobře.
Udělej to jinak!
Zastav se. Zůstaň v klidu. A řekni: „Díky za doplnění, teď dokončím pointu“
Tohle funguje, protože se nezačneš hádat o jeho ego. Nepředáš mu kontrolu. Nepůsobíš uraženě ani dotčeně. A zároveň mu nedovolíš převzít celou situaci.
Další odzbrojující reakce:
„Měl to být argument, nebo pokus mě shodit?“
„To o mně nic neříká. O tvém přístupu už víc.“
„Jestli chceš diskutovat, diskutuj. Jestli chceš urážet, nemáme si co říct.“
„Máš potřebu mít pravdu, nebo vést rozhovor?“
„Pokud chceš reagovat, reaguj na můj názor, ne na jeho upravenou verzi.“
„Co tím přesně myslíš?“ Nutí ho vysvětlit narážku nebo útok nahlas. A mnohdy mu dojdou slova.
„To je zajímavý pohled, každopádně… “ a už pokračujete ve své myšlence.
„Inteligence a nadřazenost nejsou totéž.“
„Na tohle máme rozdílný názor, ale to je v pořádku. “ Zůstáváte v klidu, ale zároveň neztratíte svou vlastní pravdu.
Tohle má sloužit pouze k slovní sebeobraně, když nabudete pocit, že člověk nejedná s čistým záměrem, ale se záměrem slovního ponížení. Snad to některým pomůže zůstat v klidu a nenechat si vzít svou dobrou náladu.
