Záměrně si lámala kosti na nohou i rukou, aby se vyhnula tělesné výchově. Děsivý příběh Markéty

Dnes jsme se zaměřili na hrůzu vyvolávající příběh studentky gymnázia, sedmnáctileté slečny Markéty, která nám poskytla rozhovor a otevřela se nám v mnoho intimních záležitostech.

Markéta se nám svěřila, že ačkoli netrpí žádnou obezitou, ani nemá vyloženě odpor k pohybu, tak v tělesné výchově nikdy nezářila. Již od základní školy si vytvořila nechuť k tomuhle školním předmětu, která přetrvávala i na střední škole.

Problémem je, že téměř každý pedagog vnímá své předměty, které vyučuje, jako středobod vesmíru a nejdůležitější, tomu tak je bohužel i u učitelů sportovců, kteří neberou ohledy na to, že třeba pro sport nemají nadání. A proto dostat z tělesné výchovy chvalitebné či dobré je dnes v podstatě normou.

Slečna Markéta je děsivým příkladem, jaký má na děti dopad české školství. Jelikož si pochopitelně nevybrala žádnou sportovní školu, nýbrž gymnázium, tak je zřetelné, že Markéta bude spíše studijní typ. Na nejmenovaném gymnáziu v Středočeském kraji se setkala se šikanou ze strany vyučujícího v hodinách tělesné výchovy.

„Sama o sobě vím, že nejsem sportovně nadaná, proto také tělocvik nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější předměty, však nikdy jsem neušila, že se stane mým nejobávanějším předmětem, ze kterého budu mít noční můry. Celé to začalo mým přestupem ze Základní školy na gymnázium, vždy jsem patřila mezi ‚ty lepší‘ studenty, takže jsem s přestupem neměla problém, rychle jsem se aklimatizovala s tím kvantem učiva, které mi bylo doposud neznámo. Vše jsem zvládala až na tělocvik, na který jsem se čím dál tím více netěšila, jelikož tělocvikářovi čím dál častěji utíkaly urážky na mou osobu. Urážky začínaly nejdříve na postižené huse a každou hodinou tělocviku se stupňovaly až k větě, že nemám právo žít!!! Tahle věta velice zraní každého člověka, zvláště toho, který je citlivý jako já. V každé hodině tělesné výchovy jsem zadržovala slzy, neboť jsem byla vystavena opětovnému veřejnému ponížení. Nepřidávala mi ani reakce mých spolužaček, jelikož se mi vysmívaly, později se učitelem nechaly inspirovat a také komentovaly mou neschopnost vůči sportu. Nutno podotknout, že jsem nebyla jediná, komu tělocvik nešel na 100 %, však pouze já jsem byla terčem jeho nevhodné kritiky.“

Tohle jsou slova slečny Markéty (17), která velmi těžce nesla nevhodné chování svého učitele tělocviku. Však proč o tomhle problému neřekla nikomu ze svého okolí?

„Nikomu jsem se s tím nesvěřila, jelikož jsem se bála reakce ostatních, v podstatě mi bylo jasné, že tenhle můj problém budou shazovat a vnímat jej jako maličkost. Koneckonců někdo by mohl říct, že si za to můžu sama, protože jsem kopyto. Ale však si myslím, že ani tohle nedávalo učitelovi právo mě takhle ponižovat.“

Markéta tuhle situace nesla velice těžce, neměla se o tom s kým poradit, byla na to sama. Až se odhodlala k hrůznému činu, nesprávnému rozhodnutí.

„Před každým tělocvikem mi bylo nevolno, bála jsem se, čemu tam zase budu vystavena a hledala jsem možnosti, jak se tělocviku vyhnout. Rodiče mi po pár omluvenkách začali odmítat psát omluvenky, aby to nebylo pro vedení školy podezřelé.. Po pár týdnech, kdy se napětí v hodinách tělocviku jen stupňovalo, jsem přišla na nový nápad. Raději než, abych musela podstupovat to peklo, tak jsem si raději zlomila ruku. Což mě na nějaký čas osvobodilo, jenže já jsem svůj čin byla nucena opakovat. Stalo se to asi 4× řádově za sebou, co jsem z ničeho nic mělo zlomenou ruku, později i nohu. Mému okolí to bylo velice podezřelé, zejména mé mamince, která o mě měla velkou starost. Trochu na mě přitlačila a já jsem musela s pravdou ven. Bylo to šílené někomu říct, ale zároveň osvobozující. Rodiče mi dali tu největší podporu a do sporu s nejmenovaným učitelem tělocviku se začali angažovat.“

A jestliže vás zajímá jak dopadl tělocvikář z příběhu Markéty, tak na stejném gymnáziu již nepůsobí, neboť na něj vyplavala nejedna špína.