Článek
Kdo tedy byl tím vyvoleným, když ne vy? Co má ideální kandidát a vy ne? Pojďme se na to podívat do praxe firem, ze kterých není dobré si brát příklad.
Revírem těchto skvělých manažerů, uvědomělých šéfů a fundovaných personalistů jsou hlavně zlaté české fabriky, i když není výjimkou, že některý z těchto svrchovaných myslitelů se objeví i v jakékoliv jiné firmě.
Oni vizionáři se nijak netají tím, že nejlepším úlovkem na obsazovanou pracovní pozici je muž středního věku s hypotékou a živitel rodiny s dětmi. Takový zaměstnanec nám přece jen tak neodejde, že? A co je efektivnější způsob, jak zamezit fluktuaci než vzít na pracovní pozici člověka, který má krátké vodítko a jen tak se nezaběhne…
Promiňte mi, (anebo spíš ne), ale v praxi to nefunguje. Domnělá odpovědnost za rodinu není zárukou, že se vám kandidát upíše na věky, a ani by být neměla. Sundejme si klapky z očí milí manažeři, je jiná doba.
Ptali jste se onoho prototypu ideálního muže, jestli to třeba není zrovna on, kdo je s dítětem doma na ošetřovačce? Nebo, co když vám odejde na rodičovskou? Nedej bože, že tu hypotéku platí vlastně jeho žena?
Vážně si můžete být tak jistí, že každá rodina jede podle stejné šablony?
Možná je na čase odhodit genderové předsudky a dát přednost ve finálním výběru jiným parametrům kandidátů, než jsou mužské genitálie a výše finančního zadlužení. Neurážíte tím jen schopné ženy, ale i schopné muže, kteří by jistě dali přednost, být vybráni na základě svých schopností a zkušeností, nikoliv jako volba jistoty.
A nechápejte mě, prosím, špatně. Ideální prototyp kandidáta není postrachem jen pro všechny ženy (matky malých dětí, ženy, které budou jednou těhotné, ty ještě mladé a málo zkušené i ty v „lepším“ věku), ale i pro straší nevyhovující muže, třeba ty, kteří mají již jinošská léta za sebou. Proč myslíte, že firmy tak často proklamují ve svých inzerátech práci v „mladém kolektivu“? Muž ve zralém věku a s vysokou kvalifikací (až příliš, že?), také nemusí být jaksi to pravé ořechové.
Je to jako v partnerství. Možná máte určitý typ, který je definován sérií požadavků na vzhled a chování. „Chci bohatého, mladého, namakaného playboye s laníma očima, jako Kit Harington“, ale pravděpodobně nakonec dojdete do cílové rovinky zvané manželství spíš s usměvavým čtyřicátníkem, co sice má malé bříško, ale zato peče dobrou bábovku a s dětma to fakt umí. Tedy s někým, kdo zpočátku nebyl ztělesněním vašich požadavků, ale v praxi se ukázal jako mnohem spolehlivější volba.
A to je to, co chceme po Vás milí zaměstnavatelé. Buďte k nám prostě a jednoduše fér. Místo klapek s předsudky si pro jednou na pohovor vezměte klapky pro koně a soustřeďte smysly na naše zkušenosti a znalosti i na to co umíme nebo máme potenciál se to u vás naučit, a ne na to, zda vaše oči vidí prototyp správného kandidáta.
A co vy? Měli jste už tu čest s hvězdným zaměstnavatelem?
