Článek
Představte si firmu o pěti lidech. Účetní pracuje z domova, obchodník z auta, majitel řeší objednávky z dovolené. Účetnictví, sklad, administrace e-shopu a CRM běží na serveru a všechno je dostupné online, protože to tak firma chtěla. Práce odkudkoli, žádné dojíždění kvůli zapomenuté faktuře.
Jenže „odkudkoli“ znamená i pro kohokoli. Přihlašovací stránka do účetnictví je na internetu stejně veřejná jako web firmy. Vidí ji každý, kdo zná adresu, a roboti, kteří adresy zkoušejí, ji najdou i bez toho. Jediné, co stojí mezi cizím člověkem a vašimi fakturami, je heslo.
Heslo je slabší, než si myslíte
Hesla unikají. Lidé je používají na víc místech, občas je zadají do falešné stránky, která vypadá jako ta pravá, a databáze hesel z různých služeb kolují po internetu roky. Na přihlašovací stránky, které jsou vidět z celého internetu, se tahle uniklá hesla zkoušejí automaticky, ve dne v noci, bez únavy.
Stačí, aby jednou vyšlo jedno. Útočník má faktury, seznam zákazníků, sklad, ceny. Nic se nerozbije, nic nepípne, jen si to všechno stáhne.
Dvoufázové ověření pomůže, a doporučuju ho. Pořád ale platí, že dveře jsou vidět a kdokoli na ně může zkoušet klíče.
VPN je jako bezpečnostní dveře před dveřmi
VPN funguje jednoduše. Každý člověk z firmy má na počítači a v mobilu malý program, který ho připojí do soukromé sítě. Server s účetnictvím, skladem a administrací pak pustí dovnitř jen ty, kdo v té síti jsou. Pro zbytek internetu přihlašovací stránka neexistuje. Není vidět, nejde na ni klikat, nejde na ni zkoušet hesla.
Uniklé heslo najednou nestačí. Útočník by musel být nejdřív ve vaší VPN, a tam se bez klíče od vás nedostane. Zaměstnanec pracuje dál odkudkoli, jen se předtím jedním kliknutím připojí. Přesně to firmy dělaly dřív s kanceláří: do účetnictví se dalo jen zevnitř budovy.
A hodí se i na věci, které vás možná nenapadnou. Externí účetní nebo vývojář, který potřebuje na měsíc přístup do databáze: přidáte ho jako uživatele a po skončení ho zrušíte, žádné přeposílání hesel. Administrace WordPressu nebo e-shopu, na kterou dnes roboti zkoušejí přihlášení pořád dokola: za VPN prostě zmizí.
Kdy dává smysl vlastní VPN
VPN, kterou znáte z reklam, je jiný produkt. Skrývá vás před webem a operátorem, adresu sdílíte s tisíci lidmi a mění se. Na cesty a hotelovou wifi je dobrá. Jenže do firemního serveru ji jako klíč pustit nemůžete, protože nikdy nevíte, kdo další za tou adresou zrovna sedí. A důvěřujete firmě se sídlem někde v Panamě.
Vlastní VPN má pevnou adresu, která patří jen vaší firmě, a vy rozhodujete, kdo do ní smí. Dřív to znamenalo vlastní server a někoho, kdo mu rozumí. Dnes si ji objednáte jako službu. Pro představu beru ceny ze stránky Váš hosting: vlastní VPN v pražském datacentru stojí 149 Kč měsíčně pro tři uživatele a 349 Kč pro deset, bez závazku, aktivní do deseti minut. Uživatele přidáváte sami v zákaznickém portálu, každý si stáhne soubor s nastavením a je uvnitř. Server, provoz a bezpečnost řeší poskytovatel, data zůstávají v Česku a když něco nefunguje, zvednou telefon.
Za pět lidí je to 349 Kč měsíčně. Jedna faktura s cizím číslem účtu stojí víc.
Co VPN nevyřeší
Vir v příloze e-mailu. Podvodnou zprávu, na kterou někdo klikne. Zaměstnance, který si heslo napíše na lístek. VPN chrání dveře. Lidi za nimi musíte hlídat jinak. A veřejný web firmy zůstává veřejný, ten za VPN nepatří.
Můj závěr
Když má firma na internetu cokoli, kam se přihlašuje, měla by to mít za VPN. Anonymitu firma nepotřebuje. Potřebuje, aby přihlašovací stránka do účetnictví nebyla vidět z celého světa. Za pár set korun měsíčně je to nejlevnější pojistka, kterou znám, a stačí ji nastavit jednou.
