Článek
Nedávno jsem slyšel historku od norského cyklisty, který se vydal na tour po Evropě. Na své dlouhé cestě skrz kontinent zavítal také do Česka. A zážitek z naší země mu nejspíš zůstane dlouho v paměti.
Česko, země cyklistům nezaslíbená
„Proč mám u vás pocit, že se mě každý řidič snaží zabít?“ Tázal se zčásti nechápavě a zčásti vyděšeně v jednom pražském baru. Následně uvedl, že v žádné z projetých zemí na své cestě včetně například Polska, které bylo ještě donedávna nechvalně proslulé nebezpečnými řidiči, se mu podobný zážitek nenaskytnul.
Jeho slova potvrzuje můj kamarád, kterému můžeme říkat Pavel. „V Polsku všichni řidiči respektují, když se jede peloton,“ vypráví mi příhodu z poloprofesionálních závodů, které dříve jezdil. „U nás to ale řidiči často nedodržují a najíždějí do pelotonu, čímž vznikají naprosto bizarní a nebezpečné situace,“ dodává s tím, že ve světě je na prosto nepřípustné, aby automobilisté ohrožovali řádně vyznačené cyklistické závody.
Jak dále dodal, na závodech napříč republikou zažil i vyložené naschvály, jako rozházené střepy nebo špendlíky na silnici. Sám pak během svých projížděk často zakusil nebezpečné předjíždění bez rozestupu ve více než stokilometrové rychlosti a další podobné situace.
A příhoda poslední: „Proč ti cyklisté nejedou po cyklostezce,“ vypráví matka mé přítelkyně, když jedeme po celkem vytížené silnici nedaleko Prahy.
Podobné situace mne nutí přemýšlet, kde se u nás vzal tak nepřátelský postoj vůči cyklistům.
Během víkendu často potkávám na lesních cestách nebo silnicích desítky amatérů v dresech a na kolo pravidelně sedají i takoví konzervativci jako je Václav Klaus mladší. Nedá se tedy říci, že bychom jako Češi k cyklistice neměli vztah.
Nevraživost se spíše týká situací, kdy sami sedneme za volant. Jako by se z nás najednou stali úplně jiní lidé, nenávistně hledící na všechny ostatní účastníky silničního provozu.
Mýty co rozčilují řidiče
Přitom mnohé z výtek, které časté řidiče pravidelně rozčilují plynou, spíše z nevědomosti cyklistické reality. Například výskyt cyklistů na silnici, když vedle je souběžná cyklostezka je často způsoben tím, že cyklistická infrastruktura u nás není propojená a často začíná a končí po pár stech metrech.
Zároveň se na cyklostezkách vyskytují v hojném počtu bruslaři, matky s kočárky nebo chodci a pro zkušeného cyklistu je paradoxně bezpečnější i rychlejší jet po souběžné silnici. Typickým příkladem, kde k podobnému jevu dochází je pražské Podolí.
Dalším častým nešvarem z pohledu řidičů je, když jedou dva cyklisté vedle sebe. Málokdo si přitom klade otázku, zdali taková formace v případě většího počtu cyklistů není pro řidiče naopak výhodnější a pro všechny bezpečnější. A to z jednoduchého důvodu- nemusí objíždět dlouhý špalír cyklistů, když je chce předjet ale stačí mu menší úsek.
I kvůli tomu je tato formace v zahraničí nejen legální, ale často také doporučovanou variantou, jak ostatně ukazuje názorné video výše.
Podobných situací, kde dochází k nepochopení, je jistě více. Osobně si ale myslím, že již zmíněná nevraživost pramení často spíše z určitého zbožštění auta a pocitu, že cyklisté nebo chodci ohrožují náš statusový symbol. Extrémním případem podobného přístupu je Filip Turek a jeho toxická svakdra.
Jak to máte vy? Máte pro cyklisty pochopení, nebo jste naopak ryzí automobilisté?
