Článek
Kdy se vaše iniciativa zformovala a co bylo prvotním impulsem?
Iniciativa nájemníků a nájemnic (INN) vznikla v reakci na rozsáhlou krizi v oblasti bydlení. Dnes se sice o alarmující situaci v dostupnosti bydlení v České republice hovoří víc - většinou však v kontextu vlastnického bydlení, které je pro většinu lidí nedostupné, pokud nemáte našetřeny dekády a dekády ročních platů. Mnohem méně se už ale mluví o tom, jak krize dopadá na nájemní sektor a s jakými problémy se musí nájemnictvo potýkat.
Nájemné v posledních letech roste mnohem rychleji než mzdy a ochrana nájemníků je u nás slabá.
Jedním z příkladů obcházení zákonné ochrany nájemníka v podobě regulace zvyšování nájemného je umožnění praxe řetězení krátkodobých smluv. Na jednom místě tak můžete žít klidně pět a více let, ale místo smlouvy na dobu neurčitou dostanete pětkrát po sobě smlouvu na jeden rok.
Krátkodobé smlouvy totiž umožňují pronajímatelům nájemné po každém obnovení smlouvy libovolně cenu za nájem navýšit, zatímco smlouvy na dobu neurčitou podléhají zákonnému omezení růstu nájemného. V praxi to pak znamená to, že nájemníci nejsou chráněni před nečekanými zvýšenými náklady na bydlení a ocitají se v nejistotě.
V těchto podmínkách je nemožné si vytvořit domov. Nevíte, jestli si ho budete moci dovolit o pár měsíců a pár přirážek později. V Česku žije asi dvacet procent lidí v nájmu, ve velkých městech toto číslo dosahuje asi třiceti procent. Je nás tedy menšina a netvoříme pro politiky a političky lákavou cílovou skupinu. S problémy nájemnictva se proto volení politici příliš nezabývali - proč taky? Volby jim to nevyhraje.
Proto jsme si řekli, že už nechceme dál čekat na to, až nás někdo zachrání. Na to, až se přestanou ignorovat problémy u tak zásadní a základní lidské potřebě, jako je bydlení. Proto jsme v září roku 2022 založili INN s vizí vytvořit v Česku silné nájemnické odbory, které lidem nabídnou stabilní a jasnou strukturu. No a taky prostor, kde se můžeme organizovat za společným cílem.
Vytváříme síť nájemníků a nájemnic, které spojuje solidarita a společný cíl. Fungujeme na bázi svépomoci a vzájemnosti - poradenství a podporu si naše členstvo poskytuje navzájem.
Inspiraci jsme čerpali ze zahraničí, kde mají nájemnické odbory dlouhou tradici. Několik z nás mělo už dříve zkušenosti s organizováním a viděli jsme v něm efektivní nástroj, jak se domáhat změn. První pokus o organizování jsme uskutečnili na jednom z pražských sídlišť – zpočátku šlo třeba o snahu opravit lavičku, ale velmi rychle se ukázalo, že většinu lidí spojuje jeden zásadní problém: neustálé zvyšování nájemného a nejistota způsobená řetězením krátkodobých smluv.
Z této zkušenosti vzešlo rozhodnutí založit organizaci sdružující nájemnictvo po celé republice. To, co začalo jako iniciativa několika jedinců, se během tří let proměnilo v organizaci, která sdružuje více než 500 členů a členek. Máme místní i celostátní struktury a působíme v šesti různých městech: Praha, Brno, Ostrava, Olomouc a České Budějovice. Nově také zakládáme buňku v Ústí nad Labem.
Nevracení kauce jako evergreen
Jaká témata řešíte nejčastěji?
Největším evergreenem toho, co v INNu řešíme, je nevrácení kauce. Někteří pronajímatelé totiž předávku bytu a odchod nájemníka z nájmu vidí jako příležitost se obohatit. Jejich nejčastějšími důvody k neoprávněnému zadržení kauce jsou různé změny stavu věcí, které ale spadají pod běžné opotřebení bytu.
Někdy se odvolávají na nutnost zadržení jistoty kvůli nedoplatkům za energie a další služby, v těchto případech ale většinou nejsou schopni dodat potřebné doklady, aby byl jejich nárok oprávněný.
Často narážíme na to, že pronajímatelé přitom neplnili svou povinnost pravidelně předkládat jasné vyúčtování služeb a energií. V extrémních případech pronajímatelé našim členům chtějí k zadržené kauci ještě naúčtovat částky v desítkách tisíc korun za nejrůznější smyšlené škody a jejich nutné opravy.
Měli jsme třeba jeden příklad, kdy majitel při předávání bytu překvapil nájemnici tím, že odsunul pohovku, kterou maskoval dobře schovanou díru v podlaze. Nájemnice o ní do té doby neměla tušení. Majitel jí ale přesvědčoval, že je to poškození z její strany. Bohužel je spíše pravidlem než výjimkou, že nejhůře majitelé zacházejí s nájemníky, kteří nemají český původ.
Právě proto je ale důležité, že INN funguje na bázi vzájemné solidární pomoci. Společně čelíme konkrétním případům bezpráví a pomáháme si. Nejhorší je totiž na tyhle věci být sám. V praxi to vypadá tak, že se členové a členky naší skupiny Akce a solidarita potkají s těmi, co čelí problému. Kolektivně pak případ řeší a společně vymýšlí strategii pro daný případ. Radíme se také s našimi spřátelenými právníky. Často také pomáháme nájemnictvu při jednání s pronajímateli a tvoříme oporu při předávkách bytů.
Tento model solidární pomoci a řešení individuálních problémů kolektivně, se nám zatím jenom osvědčil. Od doby založení iniciativy se nám podařilo nájemníkům zachránit kolem 2,5 milionu korun na neoprávněně zadržovaných kaucích a přeplatcích z výurčotání a na kolektivních slevách na nájemném kvůli neplění povinností pronajímatele atd.
Prostě nejhorší je, když se člověk dostane do podobných krizových situacích, a je na všechno sám. Proto pořád opakujeme, že je důležité mít za sebou ty, kdo se postaví za vaše práva. Vstoupit do nájemnických odborů, tedy do INNu, je něco, co se vážně „vyplatí“.
Rodiče pronajímatele na nás hodinu a půl řvali
Jak reagují majitelé nemovitostí na to, když se do situace vložíte? Vzpomenete si na nejvyhrocenější případ?
Majitelé reagují různě. Někdy je jejich vystupování slušné a korektní. To je určitě nejlepší varianta průběhu jednání pro všechny zúčastněné. Bohužel to tak ale není vždy.
Majitelé mohou na naše zapojení do vyjednávání reagovat přezíravě, podrážděně nebo i křikem. Takové jednání je o to častější v případech, kdy se nám lidé ozvou v situaci, kdy se už potýkají s nějakým problémem a vztahy s pronajímatelem jsou napjaté.
V nejvypjatějších případech je třeba se obrnit proti slovním výpadům a jinému psychickému nátlaku. Součástí podpory našemu členstvu je i to, že takovýmto situacím nemusí čelit samo. Přítomnost podpůrného týmu dává člověku mnohdy sama o sobě potřebnou odvahu hájit svá práva. Při nekorektním chování ze strany pronajímatele se našich členů také pochopitelně zastáváme a do určité míry na sebe v případě potřeby stahujeme výpady protistrany.
Asi nejvyhrocenější případ byla předání bytu, na které se dostavili i rodiče pronajímatele, kteří na nás de facto hodinu a půl jenom řvali a to jsme pouze chtěli docílit toho, aby v předávacím protokolu nebyly smýšlené škody v bytě. Během té hodiny a půl jsme si vyslechli lecos - například, že máme hrozné rodiče, když nám nebyli schopni koupit byt a musíme žít v nájmu nebo že podle našich nosů soudí, že budeme Židé.
V jiném případě paní pronajímatelka nechtěla zaslat přeplatky na energiích, protože si usmyslela, že nájemnice platila vlastně nízký nájem a tím ji okrádala. Když jsme se na předávce v klidu a se vší slušností dožadovali vyúčtování a zaslání přeplatků, vyslechli jsme si, že jsme čuňata, grázlové a to nejhorší z naší generace. V obou případech si neumíme představit, jak těžké by to pro nájemníky bylo, kdyby tam byli sami.
Zprostředkovatelské firmy jako další bič na nájemníky
Jaká je podle vás nyní situace na trhu s bydlením v ČR a co je největším problémem pro nájemníky?
Situace s bydlením je v Česku skutečně tristní. Dostupnost se neustále zhoršuje, politici to neřeší… není divu, že jsme se v roce 2024 stali zemí s nejhorší dostupností bydlení v Evropě.
V Praze ceny bytů za posledních pět let vzrostly o více než 50 procent a nájemní bydlení se zdražilo v průměru o 30 procent. Náklady na bydlení raketově rostou, ale mzdy ne. Ve výsledku to vypadá tak, že pokud jste neměli štěstí na rodinu, do které jste se narodili, nebo jste si nevybrali extrémně lukrativní kariéru, tak na hypotéku zkrátka nedosáhnete. Ne bez pomoci.
Mimochodem, nedávno nedávno byly zveřejněny výpočty určující minimální důstojnou mzdu, která by pro rok 2025 měla být 45 865 Kč (v Praze a Brně 53 953 Kč). Při výpočtech se ukázalo, jak velké finanční zatížení dnes představuje bydlení v nájmu. Nutno podotknout, že ani tato částka nestačí k tomu, abyste si našetřili na koupi bytu, pokud žijete v nájmu..
Jen na hypotéku na nemovitost do 5 milionu korun byste na první splátku hypotéky šetřili dekády. Na tuto minimální důstojnou mzdu dnes ale nedosáhne více jak polovina lidí. Nájemní bydlení pro mnoho z nás není volbou, ale jedinou možností. A domácností v nájmu roste.
Největší problém pro nájemníky představuje praxe řetězení krátkodobých smluv. Ty jsou zdrojem nejistoty, ale i dalších ekonomických důsledků. Pronajímatelé velmi zřídka uzavírají smlouvy na neurčito nebo na více let.
Dlouhodobé smlouvy jsou totiž zákonem regulovány - nájem je díky tomu možné za tři roky navýšit maximálně o 20 procent. I takové navyšování je v době, kdy nerostou reálné mzdy, vysoké. Toto opatření pronajímatelé ale ještě obcházejí tím, že uzavírají smlouvy na jeden rok či ještě méně. S každým ukončením a obnovením nové smlouvy tak mají možnost nájemné libovolně zvýšit. Jistota s krátkodobými smlouvami neexistuje. Jediná jistota, která některé pronajímatele zajímá, je ta, kterou mohou nájemníkovi zabavit.
Jako další závažný problém, který se objevil během posledních pár let, je praxe zprostředkovatelských firmem typu Ideální nájemce, Dokonalý nájemník, Stálý nájem a podobně. Ty vstupují mezi pronajímatele a nájemce, přičemž s každým uzavírají smlouvu zvlášť.
Z lidí, kteří v bytě reálně bydlí, se tak nestávají nájemníci, ale podnájemci. Proč? Jeden z důvodů je opět ten, že oproti nájemní smlouvě ta podnájemní garantuje mnohem méně práv a mnohem menší ochranu. Co vás pak čeká v bydlení zprostředkovaném těmito firmami? Pokuty a poplatky navíc za běžné úkony, například poplatek za zřízení trvalého bydliště, pokuta za nenahlášení změny kontaktního e-mailu atd. A samozřejmě nejistota.
Pokud bydlíte s Ideálním nájemcem, zavazujete se řídit se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou daleko od ideálu, jakkoliv může jméno zprostředkovatelské organizace přesvědčovat o opaku. Podmínky mají desítky stran plných nejasných a absurdních pravidel. Ty se navíc často mění. Tisíce lidí tak dnes čelí nesmyslným poplatkům, nejasným závazkům či svévolným a často nelegálním sankcím.
Firmy také často libovolně nakládají s kaucí - strhávají poplatky bez souhlasu, požadují navýšení během nájmu, podmiňují její vrácení nelegitimními požadavky… k tomuto kauce opravdu sloužit nemají. Mnoha lidem tak mizí peníze, které nutně potřebují na nové bydlení, kde po nich samozřejmě chtějí kauci znovu.
Tyto firmy operují v šedé právní zóně a stojí na ekonomickém modelu, který vykořisťuje nájemníka. Toto slovo je zde i kvůli naší komunistické minulosti značně neoblíbené, jak jinak ale nazvat tyto praktiky kdy společnosti nájemníka okrádají o jeho práva, kasírují na něm nesmyslné poplatky a drží ho v nejistotě. Nájemník je vždy v nevýhodě - pro zprostředkovatele se jedná jen o kšeft, o byt, ze kterého jim snad něco kápne. Pro nájemníka se jedná o jeho domov.
Proto jsme S Iniciativou spustili kampaň „Ideální nájemník, nebo dokonalá past?!“, abychom upozornili na praktiky těchto společností. Chceme, aby změnily způsob, jakým jednají. Občas někdo namítne, že nájemníci nemají s těmito firmami jednat a mají si najít bydlení jinde. Neobviňujme ale oběti a zaměřme se na ty, co z tohoto profitují.
Tahle logika souvisí s tím, že v české společnosti má právo na soukromé vlastnictví často přednost před právem na bydlení. Lidé žijící v nájmu jsou vnímáni jako ti, kteří se nedokázali „zařídit“ a pořídit si vlastní bydlení. Jsou líní, nespolehliví, hloupí, nejlépe všechno najednou. S tímto postojem v INNu zásadně nesouhlasíme. Problémy s bydlením nejsou individuální, ale společenské a politické a vyžadují kolektivní a systémová řešení. S Iniciativou proto aktivně usilujeme o sociální změnu. Chceme dostupné a důstojné nájemní bydlení, silnější zákonnou ochranu a spravedlivé podmínky pro všechny nájemníky a nájemnice.
Změnám brání silná lobby
Proč politici problém s bydlením naprosto ignorují?
Pravděpodobně proto, že vyžaduje výrazné systémové změny, a to na vícero úrovních. Mnohá řešení jsou u části populace vnímána jako nepopulární a není tak vůle věci měnit. Proti těmito opatřením navíc stojí silná pronajímatelská lobby, která zavedení podobných nástrojů blokuje.
Toho jsme byli během posledních dvou let svědky hned několikrát. Účastnili jsme se různých setkání k revizi nájemních vztahů. Kromě politických zástupců a nás k těmto rozhovorům byli přizváni i zástupci z řad pronajímatelů. Tato setkání byla mnohdy iniciována Ministerstvem pro místní rozvoj, které v té době vedl Ivan Bartoš. Jednání původně začala s vidinou reformy nájemních vztahů. Reforma by konečně mohla přinést narovnání vztahu pro nájemníky, realitě se ale postupně vzdalovala. Dodnes přetrvávají pouze dialogy.
Aktuálně probíhají Grémia k nájemním vztahům pořádané opět pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj. Jejich cílem je dojít k nějaké shodě na nejpalčivějších problémech v nájemních vztazích, pro která se pak mají najít jak legislativní řešení, tak metodická doporučení. Ale najít shodu se silnou pronajímatelskou lobby se zatím upřímně moc nedaří.
Jaká opatření by nájemníkům v současnosti nejvíce pomohla?
Prvním krokem by bylo uzákonit nutnost smluv na dobu neurčitou, samozřejmě s opodstatněnými výjimkami pro krátkodobé pronájmy. Další opatření by měla reflektovat nepoměr mezi předraženými nájmy a reálnými mzdami. Proto považujeme za nezbytné zavést nějakou formu regulace nájemného.
Existuje celá řada způsobů, jak nájemné regulovat. Nějakou formu regulace nájemného využívá většina zemí západní Evropy. Příkladem dočasného opatření je například zmrazení nájmů v Berlíně. V Nizozemsku zase platí pravidlo, že nájmy mohou růst pouze takovým tempem, jakým rostou mzdy - a to pouze tehdy, pokud jsou nižší než inflace. O těchto opatřeních se můžete dočíst v naší brožurce Nejisté bydlení a energetická chudoba: jak vyřešit dva problémy v jednom.
