Článek
Pamatujete si ten chaos? Nedělní tiskovky, které v pondělí už neplatily. Opatření vyhlášená večer, upravená ráno a zrušená o týden později. Ministři, kteří si protiřečili. Premiér, který nejprve uklidňoval, pak strašil, pak zase uklidňoval. A mezi tím vším tisíce mrtvých.
Během pandemie covidu-19 zemřelo v České republice přes 43 tisíc lidí, u nichž byl covid potvrzen jako příčina nebo související faktor úmrtí. To není statistika. To je velikost okresního města. To jsou desítky tisíc rodin, které přišly o rodiče, prarodiče, partnery.
A v čele vlády, která nesla za řízení země odpovědnost, stál Andrej Babiš.
Andrej Babiš a jeho nebezpečná hra
Dnes tentýž Andrej Babiš otevřeně nadbíhá lidem, kteří pandemii zlehčovali, protestovali proti opatřením a odmítali očkování. Těm, které jeho vlastní vláda ještě nedávno označovala za nezodpovědné.
Je to politický obrat tak ostrý, až je cynický.
„Kdyby nepřišel covid a kdybychom nenaslouchali odborníkům z ministerstva zdravotnictví, kteří se ukázali jako neodborníci… Udělali jsme plno chyb, protože jsme jim věřili, že jsou to odborníci, protože jsme nešli švédskou cestou, protože jsme uvěřili Evropské unii o těch skvělých vakcínách, které nebyly až tak skvělé… Ano, nechali jsme se napálit, a proto jsme prohráli volby. Ne proto, že vy jste nás porazili, ne, covid nás porazil. Ano, byla to chyba, ano, musíme se z toho poučit,“ vyprávěl na sněmu hnutí ANO.
Babiš dnes mluví jazykem „pochopení“. Vyjadřuje empatii k těm, kteří se cítili omezováni. Relativizuje opatření, která jeho vlastní vláda přijímala. Vytváří dojem, že on byl vlastně jen jakýsi pasivní účastník dění, nikoli člověk, který nesl hlavní odpovědnost a ještě k tomu svádí svou tehdejší prohru na odborníky.
To není jen pokrytectví. To je přepisování reality v přímém přenosu.
Právě jeho vláda přitom během klíčových momentů pandemie opakovaně selhala. Opatření byla zaváděna pozdě a rušena příliš brzy. Rozhodnutí se řídila podle průzkumů veřejného mínění, nikoli podle epidemiologických dat. Když čísla začala klesat, Babiš uvolňoval restrikce, aby si udržel popularitu. Když zase rostla, zaváděl je zpět. Virus se mezitím šířil dál.
Pandemie se nedá řídit marketingem. Jenže Babiš ji jako marketingový projekt skutečně řídil.
Výsledkem byla jedna z nejhorších bilancí v Evropě v přepočtu na obyvatele. Česká republika se v určité fázi pandemie stala jednou z nejpostiženějších zemí světa. Nemocnice kolabovaly. Lékaři byli na hraně sil. Armáda pomáhala s transporty pacientů. A vláda improvizovala.
Dnes ale Babiš stojí před publikem, ve kterém sedí lidé, kteří pandemii považují za přehnanou, a opatrně jim naznačuje, že možná měli pravdu.
To není jen politický kalkul. To je urážka paměti těch, kteří zemřeli.
Není proto překvapivé, že se ozvala odborná veřejnost. Skupina vědců, lékařů a dalších expertů iniciovala otevřený dopis, která varuje před nebezpečným přepisováním pandemie a relativizací role vědy. Jejich vzkaz byl jednoznačný: kritika konkrétních kroků je legitimní. Ale cynické nadbíhání antivědeckým náladám je hazard se zdravím společnosti.
Protože důsledky nekončí minulostí.
Nadbíhání temným proudům
Politici mají právo měnit názory. Nemají právo předstírat, že nenesli odpovědnost. Nemají právo využívat frustraci, kterou sami pomohli vytvořit, jako politický kapitál.
Babiš dnes oslovuje lidi, kteří ztratili důvěru v systém. Jenže právě on byl ten systém. Právě on byl premiérem v době, kdy stát selhával. A právě on dnes sbírá politické body na troskách důvěry, kterou pomohl rozložit.
Je to učebnicový příklad politického cynismu: nejprve selhat, pak relativizovat vlastní selhání, a nakonec se stylizovat do role toho, kdo chápe frustraci obětí.
Krátkodobě to může fungovat. Frustrace je silné politické palivo. Ale dlouhodobě to ničí něco mnohem cennějšího než volební preference – důvěru ve stát, vědu a samotný princip odpovědnosti.To se mu ve výsledku může velmi vymstít.
Andrej Babiš si nadbíháním antivaxerům skutečně hraje s ohněm.
A největší ironie je, že ten oheň sám pomáhal zapálit.
