Článek
Andrej Babiš v poslední době stále častěji mluví o tom, že je potřeba „udělat pořádek“ v neziskových organizacích. Zaznívají návrhy na přísnější evidenci, větší kontrolu financování nebo zvláštní označování organizací, které dostávají peníze ze zahraničí. Oficiálně jde prý jen o transparentnost.
Babiš se inspiroval Putinem
Jenže přesně takhle začínal před lety i ruský zákon o takzvaných „zahraničních agentech“. Vladimir Putin tehdy také tvrdil, že stát jen chce vědět, kdo financuje organizace působící ve veřejném prostoru. Výsledkem ale bylo postupné označování nepohodlných organizací a jejich vytlačování z veřejného života.
Česko samozřejmě není Rusko. Ale princip je nepříjemně podobný: nejdřív vytvořit atmosféru podezření a potom přijít se zákonem.
Babiš tomu navíc přidává vlastní politickou rétoriku. Mluví o jakémsi „deep state“, o strukturách, které prý ovlivňují politiku v zákulisí. Do tohoto obrazu často zahrnuje právě neziskové organizace, aktivisty nebo některá média.
Problém je, že pojem „deep state“ patří hlavně do slovníku konspiračních teorií a dezinformační scény. A používat ho v seriózné politické debatě znamená jen jedno: vytvářet dojem, že někde existuje skrytý nepřítel.
Bez neziskovek by stát zkolaboval
Jenže realita neziskového sektoru je mnohem obyčejnější.
V neziskových organizacích v Česku pracuje zhruba 80 tisíc lidí. Další stovky tisíc až milion lidí se zapojují jako dobrovolníci. A jejich služby využívají statistice až miliony dalších lidí – senioři, lidé s postižením, rodiny v krizi, lidé bez domova nebo lidé v dluzích či se závislostmi.
Dohromady jde klidně o dva až tři miliony lidí, kteří mají s neziskovým sektorem přímou zkušenost.
A právě do tohoto sektoru se teď politicky kope.
Jen pro pořádek: to nejsou žádní „aktivisté z internetu“.
To jsou lidé, kteří každý den řeší dluhy, závislosti, bezdomovectví, domácí násilí nebo péči o seniory. Dělají práci, na kterou stát často nemá kapacity ani odvahu.
Bez neziskových organizací by velká část sociálního systému jednoduše přestala fungovat.
Ano, některé z nich dostávají veřejné dotace nebo granty ze zahraničních nadací. Jenže to není žádné tajemství. Financování neziskových organizací je veřejně dohledatelné a kontrolované.
Dělat z nich jakési skryté mocenské centrum je prostě politická zkratka. A také velmi pohodlný terč.
Kopat do lidí, kteří drží pohromadě kus sociálního státu, totiž není žádné hrdinství. Je to spíš cynická strategie.
Strategie, která se může snadno vymstít. Protože ve chvíli, kdy se z občanské společnosti začne dělat nepřítel, nejde už jen o neziskovky. Jde o to, jak má vlastně fungovat demokracie.
