Článek
Ministr práce Aleš Juchelka chce od příštího roku snížit podporu v nezaměstnanosti. V prvních dvou měsících má místo současných 80 procent předchozího čistého příjmu činit opět 65 procent. Ještě letos v únoru přitom Juchelka vyšší podporu hájil. Tvrdil, že lidem dává prostor najít práci podle kvalifikace, případně se rekvalifikovat.
Ministr tedy během několika měsíců otočil. To je ale na celém příběhu vlastně to nejméně zajímavé. Mnohem důležitější je, co snížení podpory udělá s postavením zaměstnanců.
Když máte peníze, můžete říct ne
Ztráta zaměstnání je okamžik, kdy se dramaticky mění vyjednávací pozice člověka na pracovním trhu.Pokud má úspory a slušnou podporu, může si dovolit hledat. Může odmítnout nabídku s nízkou mzdou. Může počkat na místo odpovídající jeho kvalifikaci nebo absolvovat rekvalifikaci. Pokud peníze nemá, jeho možnosti se rychle zužují.
Nájem, hypotéka, energie ani jídlo totiž měsíc nepočkají. Člověk proto vezme i práci, kterou by za normálních okolností odmítl. Třeba hůře placenou, pod svou kvalifikací nebo s horšími pracovními podmínkami. A přesně tím se mění poměr sil mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Firma už nemusí tolik soutěžit o pracovníka. Nemusí mu nabídnout lepší mzdu, protože někde existuje člověk, kterému docházejí peníze a který nabídku nakonec přijmout musí.
Vyšší podpora proto není jen sociální dávka. Je také součástí vyjednávací síly zaměstnanců. A právě tu chce vláda oslabit.
Dánsko pochopilo něco, co Česko pořád nechápe
Podobná logika stojí za známým dánským systémem flexicurity. Dánský pracovní trh je velmi flexibilní a zaměstnavatelé mohou relativně snadno nabírat i propouštět. Na druhé straně ale stojí poměrně silné zabezpečení člověka, který o zaměstnání přijde, společně s aktivní politikou zaměstnanosti. Není to náhoda.
OECD upozorňuje, že podpora v nezaměstnanosti nemá pouze zabránit sociálnímu propadu. Dává člověku také čas hledat vhodnější práci. To může vést k lepšímu spojení zaměstnance a pracovního místa, vyšším výdělkům a stabilnějšímu zaměstnání. Tohle byla také logika letošní české změny.
Podpora je nejvyšší na začátku nezaměstnanosti a následně klesá. Člověk tedy dostane několik měsíců relativního klidu na hledání lepší práce, ale zároveň není motivován zůstávat na podpoře dlouhodobě. Je to docela chytrý kompromis. Tak ho raději zrušíme.
Česká ekonomika levné práce
V Česku je to obzvlášť absurdní. Desítky let posloucháme ze všech stran, že se musíme zbavit ekonomiky založené na levné pracovní síle. Potřebujeme vyšší produktivitu, kvalifikovanější zaměstnance a především vyšší mzdy.
Jenže vyšší mzdy nevznikají tiskovou konferencí vlády. Vznikají také tím, že zaměstnavatel nemůže spoléhat na nekonečný přísun lidí ochotných vzít špatně placenou práci.
Když pracovník může říct „za tyhle peníze ne“, musí firma nabídnout víc. Když má pracovník na účtu posledních pár tisíc a příští týden musí zaplatit nájem, jeho schopnost říkat „ne“ dramaticky klesá.
Právě proto je finanční zabezpečení při změně zaměstnání důležitější, než se na první pohled zdá.
Český statistický úřad letos upozornil, že české mzdy dosahují v nominálním vyjádření pouze zhruba 57 procent průměru Evropské unie. OECD zároveň dlouhodobě upozorňuje na problém české produktivity a potřebu přesouvat pracovní sílu do produktivnějších částí ekonomiky. Tlačit lidi do rychlého přijetí jakéhokoliv zaměstnání jde ale přesně opačným směrem.
Vláda se střílí do vlastní nohy
Vláda změnu obhajuje tím, že chce lidi motivovat k rychlejšímu návratu do zaměstnání a zároveň ušetřit několik miliard korun. Jenže rychlejší návrat do práce není automaticky ekonomickým vítězstvím.
Pokud kvalifikovaný člověk po dvou týdnech přijme špatně placené místo hluboko pod svými schopnostmi, statisticky jsme uspěli. Už není nezaměstnaný.
Pokud tentýž člověk hledá dva měsíce a potom nastoupí do zaměstnání, kde využije svoji kvalifikaci a dostane o deset tisíc korun vyšší mzdu, byl dva měsíce „problémem“.
Jenže která z těch dvou variant je lepší pro českou ekonomiku? Odpověď je poměrně zřejmá.
Vyšší mzda znamená větší spotřebu, vyšší odvody a vyšší daně. Lepší využití kvalifikace znamená vyšší produktivitu.
A hlavně vytváří tlak na zaměstnavatele, aby přestali stavět svůj byznys na tom, že se vždycky najde někdo, kdo jejich nízkou mzdu nakonec vezme.
Montovna potřebuje levné zaměstnance
Juchelka ještě v únoru tvrdil, že vyšší podpora umožňuje lidem hledat práci podle kvalifikace a „zvyšovat svou hodnotu na trhu práce“. Teď chce opatření, které sám hájil, prakticky vrátit do loňského stavu.
Vláda tím vysílá poměrně jasný signál. Když přijdete o zaměstnání, moc dlouho nevybírejte. Nečekejte na lepší nabídku. Nechtějte příliš vysokou mzdu. Hlavně rychle někam nastupte.
Pro zaměstnavatele závislé na levné pracovní síle skvělá zpráva. Pro zaměstnance už podstatně horší.
