Článek
V neděli 6. září se v Sasku-Anhaltsku nehraje jen o to, kdo bude dalších pět let opravovat silnice, financovat školy nebo řídit místní policii. Hraje se o mnohem víc.
AfD se v posledních průzkumech pohybuje kolem 40 procent a za určitých okolností může získat dokonce většinu mandátů. Poprvé v historii Spolkové republiky by tak mohla samostatně ovládnout celou spolkovou zemi. A tady končí legrace.
Sasko-anhaltská AfD totiž není pouze nějaká „protestní pravice“, jak ji její čeští obdivovatelé rádi představují. Zemský Úřad na ochranu ústavy ji od roku 2023 vede jako prokazatelně pravicově extremistickou organizaci.
Důvody jsou děsivé. Kontrarozvědka píše o rasistické ideologii, představě etnicky homogenní společnosti a rozlišování mezi skutečnými Němci a lidmi s migračními kořeny. Podle ní strana útočí na samotné principy lidské důstojnosti a demokracie.
Tohle není názor nějakého levicového aktivisty ale hodnocení německého orgánu, jehož úkolem je chránit ústavní pořádek. A tato strana může dostat do rukou stát.
Plán na ovládnutí státu
Největší chybou by bylo představovat si případnou vládu AfD jako běžné střídání politických stran.
Jednou vládne CDU, podruhé SPD a potřetí AfD. Jenže AfD otevřeně plánuje změny právě v institucích, které mají v demokratickém státě zajišťovat určitou nezávislost na momentální politické moci.
Veřejnoprávní média jsou krásným příkladem. AfD chce vypovědět smlouvy upravující jejich fungování a současný systém nahradit výrazně omezeným „základním vysíláním“. Skončit má také podpora některých nezávislých médií.
Pak jsou tu školy. Strana chce zásadně změnit jejich směřování, posílit důraz na národní identitu, zavádět zvláštní třídy pro děti uprchlíků a ukončit současnou podobu inkluze.
Školství přitom není vedlejší detail. Kdo ovládne školství na deset nebo dvacet let, získává možnost ovlivňovat pohled celé generace na historii, společnost a demokracii.
A potom je tu státní aparát. Případná absolutní většina by AfD nedala jen ministerská křesla. Znamenala by kontrolu nad policií, zemským ministerstvem vnitra a nakonec také nad institucí, která dnes samotnou AfD sleduje jako extremistickou.
Představte si tu absurditu. Organizace, kterou kontrarozvědka označuje za hrozbu pro demokratický řád, by mohla získat politickou kontrolu nad aparátem, jehož úkolem je před touto organizací demokratický řád chránit.
Oslava Waffen-SS a imitace Hitlerjugend
Lídr AfD Ulrich Siegmund přitom rozhodně nevypadá jako karikatura neonacisty z devadesátých let.
A právě v tom je jeho politická síla. Je mladý, uhlazený, velmi schopný na sociálních sítích a prezentuje se jako normální chlap, který rozumí obyčejným lidem.
Stačí se ale podívat kousek za něj. Stanice ZDF několik dní před volbami popsala lidi s extremistickou minulostí působící přímo ve strukturách AfD. Patří mezi ně někdejší členové zakázané neonacistické Heimattreue Deutsche Jugend,nápadně připomínající slavnou mládežnickou organzaci Hitlerjugend.
Jeden z nich dnes pracuje jako právník zemské frakce AfD. Další působí jako její odborný referent pro vzdělávání, kulturu a vědu. V minulosti napsal biografii důstojníka Waffen-SS, kterou německé úřady vyhodnotily jako oslavu nacismu.
A vazby nekončí u minulosti. Siegmund se účastnil známého setkání u Postupimi, na kterém rakouský extremista Martin Sellner prezentoval svůj plán „remigrace“. Tedy koncept, který se může týkat dokonce německých občanů s migračními kořeny.
Correctiv navíc letos v srpnu zdokumentoval další kontakty mezi sasko-anhaltskou AfD a prostředím Identitárního hnutí.
Tohle už opravdu není několik problematických jednotlivců, kteří se omylem připletli na stranický večírek. Je to prostředí, které sahá hluboko do německé krajní pravice.
Nebezpečí pro Česko
Český čtenář by mohl říct: dobře, je to děsivé, ale pořád je to problém Němců.
Není. AfD totiž otevírá také otázky, které jsme ve střední Evropě považovali za dávno uzavřené.
Politolog Lukáš Novotný z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně letos upozornil na vztah AfD k Benešovým dekretům a poválečnému uspořádání.
Je přesvědčen, že pokud by přišlo na lámání chleba, AfD by velmi tvrdě požadovala jejich zrušení. To je pro Česko mimořádně důležitá informace.
Neznamená to, že ministerský předseda Saska-Anhaltska může zítra Benešovy dekrety zrušit. Samozřejmě nemůže.
Ukazuje to ale něco jiného. Část německé krajní pravice se znovu začíná vrtat v otázkách, které souvisejí s výsledkem druhé světové války, vysídlením Němců a poválečnými hranicemi. A zrovna od německých nacionalistů je to skutečně pikantní.
Čeští vlastenci by měli zbystřit
O to bizarnější je nadšení, které AfD vyvolává u části české nacionalistické pravice jako je SPD, kteří ses touto stranou bratříčkují.
Strana, která má údajně bránit národní suverenitu, fandí německým nacionalistům, jejichž ideologické okolí otevírá otázku Benešových dekretů. To už chce opravdu mimořádnou dávku politické slepoty.
Pokud někdo v Česku staví svoji politickou identitu na obraně národních zájmů, měl by být právě vůči podobnému německému revanšismu jeden z nejostražitějších.
