Článek
Andrej Babiš dlouhodobě podporuje tvrdý, konfrontační přístup v mezinárodní politice. V posledních týdnech je to vidět znovu: jen co Donald Trump spolu s izraelským prmeiérem Benjaminem Netanjahuem zahájili zbytečnou válku s Íránem, Babiš bez jakékoliv reflexe přispechal s pochopením pro eskalaci:
„Nekontrolovatelný íránský jaderný program a podpora terorismu jsou nebezpečím i pro nás a celou Evropu. Česká republika proto stojí za našimi spojenci a věřím, že v regionu brzy nastane stabilita a mír,“ napsal doslova na sociálních sítích, aniž by sdělil o jaký terorismus jde a zdali napadení země v rozporu s mezinárodním právem je nyní ze strany ČR oficiálně podporováno.
I mezi dalšími vladními politiky jako je Radek Vondráček, Karel Havlíček a nebo Petr Macinka se objevilo jednoduché dělení světa na „správné“ a „špatné“ a nulová reflexe dopadů. Stejně jako část české politické scény prakticky bez výhrad přikyvují americkému postupu, včetně zásahů, které posouvají konflikt na Blízkém východě směrem k další eskalaci.
Tohle není síla. To je naprosté nepochopení reality. Každá eskalace totiž kromě zmíněného ohýbání mezinárodního práva, na kterém je malá země typu ČR existenčně závislá, znamená jediné: dražší energii.
Benzín není domácí problém
Stačí málo. Napětí na Blízkém východě, hrozba výpadků dodávek, nervozita na trzích – a ceny ropy rostou. S nimi rostou i ceny benzínu a nafty.To není ideologie. To je mechanika.
A přesto se část české politiky chová, jako by to vůbec nesouviselo s tím, co řeší doma – přestože právě jejich podpora tvrdých kroků v zahraniční politice tyto dopady dál zesiluje.
Provinční politika v praxi
Paradox je očividný. Na jedné straně slyšíme podporu krokům, které zvyšují napětí a tlačí ceny energií nahoru – často bez větší debaty a s argumenty, které nápadně připomínají rétoriku před válkou v Iráku, která, jak dnes víme, dopadla velmi neslavně. Na druhé straně pak s odstupem týdnů přichází domácí politika, která se snaží tyto důsledky „řešit“.
Andrej Babiš dnes mluví o zastropování marží pumpařů. Jako by právě tam byl hlavní problém. Jenže není.
Ceny pohonných hmot nevznikají na benzínce za rohem. Vznikají na globálních trzích. A ty reagují především na geopolitiku. Snažit se řešit důsledky bez pochopení příčin je učebnicová krátkozrakost.
Green Deal jako fackovací panák
Do toho všeho přichází ještě jeden paradox. Babiš i Motoristé rádi útočí na Green Deal a obnovitelné zdroje. Jenže právě větší podíl domácích, obnovitelných zdrojů je podle dat jedním z mála způsobů, jak ceny energií stabilizovat.
Důvod je jednoduchý. Čím víc energie vyrábíte doma, tím méně jste závislí na dovozu ropy a plynu z nestabilních regionů. A tím méně vás zasahují výkyvy způsobené konflikty.
Méně závislosti na fosilních palivech = menší cenové šoky. Odmítat Green Deal a zároveň si stěžovat na drahé energie je jako rozbíjet si vlastní brzdy a pak se divit, že auto nejde zastavit.
Evropa se snaží. My jsme mimo
Zatímco Evropa řeší, jak snížit závislost na fosilních palivech a stabilizovat ceny, část české politiky jede úplně jinou hru – bez větší diskuse přebírá tvrdou linii a ignoruje její ekonomické dopady.
Hlasitá, jednoduchá, ale úplně mimo realitu. Bez pochopení souvislostí. Bez strategie. Bez vhledu.
Účet přijde
Politika není bez následků. Jen se někdy projeví se zpožděním. Dnes se mluví o síle a geopolitice. Zítra se bude mluvit o cenách benzínu, energií a životních nákladů.
A ten účet nepřijde do Washingtonu. Přijde českým řidičům.
