Článek
Základní teze, kzterou artikuloval britský krajně pravicový politik MattGoodwin a souhlasila s ním v článku autorka Seznam Medium jménem Česká psina je jednoduchá: kdo nemá děti, nepřispívá na budoucí důchodový systém, a tak by měl platit víc. Jenže tahle logika stojí na iluzi, že bezdětnost je čistě individuální rozmar. Že lidé jen „nechtějí“, protože jsou pohodlní nebo sobečtí. Realita je mnohem méně pohodlná.
Proč se rodí málo dětí?
Ceny bydlení jsou mimo realitu průměrných příjmů. Nájemní trh je divoký západ. Hypotéka je závazek na půl života. Školky a jesle jsou v mnoha regionech nedostupné nebo přeplněné. Částečné úvazky? Spíš výjimka než pravidlo. A když už se dítě narodí, péče stále ve velké většině dopadá na ženy – kariérní pauza, nižší příjmy, nižší důchody.
A teď si představme, že na tenhle kontext někdo přijde s řešením: zvýšíme daně bezdětným. To není prorodinná politika. To je fiskální moralizování.
Ve skutečnosti to vytváří další tlak právě na ženy. Protože pokud má někdo pocit, že „už by měl mít dítě“, je to ve společenské realitě téměř vždy žena. Biologické hodiny, pracovní diskriminace, otázky na pohovorech, očekávání rodiny. A do toho signál od státu: pokud dítě nemáš, zaplatíš.
Místo aby stát řešil, proč je rodičovství ekonomicky, společensky a logisticky tak náročné, rozhodne se trestat ty, kteří se mu nepřizpůsobí.
Ne sankce ale usnadnění rodičovství
Pokud někomu skutečně záleží na porodnosti, cesta je jinde. Dostupné bydlení. Reálná podpora flexibilních úvazků. Kvalitní a dostupná předškolní péče. Rovnější rozdělení péče mezi partnery (například ve Skandinávii se musí oba partneři při péči o dítě prostřídat). Stabilní ekonomické prostředí, které nespoléhá na to, že mladé rodiny všechno „nějak zvládnou“.
Země s vyšší porodností toho nedosáhly sankcemi. Dosáhly toho tím, že rodičovství přestalo být ekonomickou sebevraždou.
Zdanění bezdětných je politicky efektní, protože vytváří jednoduchého viníka. Ale porodnost se nezvyšuje hledáním viníků. Zvyšuje se zlepšováním podmínek.
A dokud budeme řešit následky místo příčin, budeme jen přenášet frustraci – a odpovědnost – na jednotlivce. Nejčastěji na ženy.
