Článek
Velkou Británií hýbou emoce poté, co volební kandidát Matt Goodwin, člen strany Reform UK Nigela Farage, navrhl uvalení daně na ty, kteří nemají potomky. I když by taková daň měla postihnout jak muže i ženy, disproporčně by zasáhla hlavně ženy, aby je donutila rodit děti.
To je samozřejmě nejen velmi troufalé, ale hlavně diskriminační. Matt Goodwin zároveň navrhl osvobození od osobních daní žen, které mají dvě a více dětí. Kandidát přitom varoval, že by si ženy měly uvědomovat svoji biologickou realitu, a pokud ne, jinými slovy by za to měly pykat.
Připomeňme, že v Británii se loni narodilo v 1,41 dětí na ženu v plodném věku, zatímco v Čechách to bylo ještě méně, a to pouhých 1,37. Přitom za kýženou úroveň porodnosti se v rozvinutých zemích považuje průměr 2,1 aby byla zachována populace bez migrace.
Jakou lavinu negativních komentářů myšlenky kandidáta strany Reform UK spustily, si jistě umíme představit. A není se co divit. Tato ultrapravicová strana je po vítězství Brexitu v zemi vnímána velmi kontroverzně i díky jejímu představiteli Nigelu Faragovi.
Rétorika Matta Goodwina k odporu přímo vybízí. Nevybíravě se strefuje do žen, podsouvá jim jejich biologickou podstatu a nutí ke zvýšené porodnosti. Jinými slovy z nich dělá lidské plemenné samice.
Oponenti návrhu Matta Goodwina říkají, že by takový přístup potrestal miliony žen a zbavil je jejich základní důstojnosti a práva na volbu. Spolu s rasistickou a protiimigrantskou argumentací je diskutabilní návrh ke zvýšení porodnosti jistě opovrženíhodný. S tím musíme souhlasit.
Matt Goodwin, který mimochodem v 45 letech má jedno dítě, to vzal za konec hodný ultrapravicového mužského autoritářství. Výsledkem je ale pouze to, že se proti myšlence zdanění bezdětných občanů zvedla vlna bouřlivého odporu.
Dosáhl tak pravého opaku – odvedl pozornost od daní tím, že z nich udělal otázku viny a trestu.
I u nás podobné úvahy probíhaly. Bývalý ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka chtěl o dva procentní body zvýšit odvody pro bezdětné osoby starší 35 let a přitom snížit daňovou zátěž pro rodiny s dětmi. Ani jeho argumentace neprošla. Jedná se prý o šikanu bezdětných, jak prohlásila místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová.
Podívejme se na to ale optikou selských počtů a prostou logikou, v níž nemá diskriminace ani pokoutné záměry zvýšené porodnosti místo.
Vždy budou existovat neplodné ženy i ty, které se z různých důvodů rozhodly nestát se matkami. Stejně jako muži. Dopad jejich stavu či rozhodnutí je ale pro tyto lidi ekonomicky výhodný, o tom není pochyb. Stejně jako být rodiči je nezpochybnitelná a dlouhodobá finanční zátěž. Od tohoto faktu by se měla argumentace odvíjet.
Nutit ženy, které nemohou, či nechtějí být matkami, je nesmysl, a žádný politický tlak na tom nic nezmění. Pokud nepřijdeme na to, jak porodnosti pomoci, a jinak než společenskou změnou to nepůjde, pak musíme díru v budoucí státní kase vyřešit jinak.
Není zapotřebí vyššího ekonomického vzdělání k tomu, abychom si představili, že těch málo dětí, které se rodí, bude jednou ze svých daní přispívat na důchody nejenom svých předků, ale i těch, kteří žádné potomky nezplodili. Tomu se říká sociální spravedlnost. Nebo solidarita, chcete-li. Jenomže takováto solidarita je pouze jednostranná a měli bychom se na ni podívat i z druhé strany.
Náklady na výchovu dítěte se řádově pohybují v miliónech. Začínají jeho narozením a v průběhu jeho života se zvyšují. Do nákladů na výbavu, ošacení, stravu a vzdělání se nepočítají snížené příjmy rodiny v době mateřství.
Pokud bychom se na to dívali pouze z finančního pohledu, pak jsou systémem trestáni lidé s dětmi, nikoli bezdětní. Ti mají možnost ony miliony neutracené za děti v průběhu produktivního života ušetřit a naložit s nimi dle vlastního uvážení. O budování kariéry v případě žen ani nemluvě.
Vzato čistě pragmaticky, solidarita bezdětných lidí vůči rodinám s dětmi je velmi nízká, pomineme-li omezené rodičovské a ostatní příspěvky a slevy na daních, které finanční nároky na dítě pouze zmírňují, nikoli nahrazují.
Zdanění příjmů bezdětných lidí od určitého věku, dříve navrhovaných bylo 35 let, ale vzhledem k odkládanému rodičovství by mohla být hranice posunutá směrem nahoru, dává smysl a v žádném případě není diskriminační. Je realistická.
Právo rozhodnout se o svém životě má každý člověk, ať už je to žena, či muž. Každé rozhodnutí ale něco stojí. Není spravedlivé, aby skupina obyvatel, která vytváří hodnotu v podobě budoucích plátců daní a potažmo důchodů, byla penalizována.
Zatímco lidé bezdětní mají možnost nakládat se svými prostředky ve vlastní prospěch, rodiny s dětmi jejich podstatnou část vynakládají na děti a jejich výchovu. Přitom jsou to právě ony děti, které budou jednou solidární a svými daněmi přispívat na důchody všech.
Zdanění bezdětných lidí není žádná diskriminace ani trest, pouze spravedlnost a solidarita. Právo rozhodnout se mít děti přitom zůstává nedotčeno a nechtěná bezdětnost není vysmívána. Jde pouze o pragmatickou kalkulaci, nikoli přímou podporu porodnosti.
Nemáš děti, nemáš náklady. Proč by celou společenskou tíhu měli nést ti, kteří děti mají a vychovávají další generace? Otázka zvýšených daní pro bezdětné není žádným trestem pro ženy, které nemají děti. Je pragmatickým společenským příspěvkem.
I v tomto případě totiž platí, že vlk se nemůže nažrat tak, aby koza zůstala celá.
