Článek
Mnoho lidí mladších ročníků překvapuje, že i ve fázi života 55 plus se ještě pořád lidé chtějí seznamovat, chodit na rande, dělat romantická gesta a provozovat vše, co k lásce patří. Třeba i sex. Připadají jim trapní. Že už si nedají pokoj, báby a dědkové! Však ono to taky někdy trapné je…
Říká se, že nikdo nechce být sám. Tak úplně pravda to není a jsou tací, kteří skutečně, jak sami tvrdí, nikoho dalšího ke spokojenému životu nepotřebují. Statistické údaje k tomuto tématu sice neexistují, jisté ale je, že část lidí se novému životnímu partnerovi nebrání v jakékoli fázi života, ani v té pokročilé. Jde ale o to, jakého partnera si představují a jaká je realita.
Někteří to nechávají osudu nebo se se samotou smířili, jiní jdou štěstí naproti, hledají, seznamují se a randí. Třeba i na online seznamkách, které jsou lidmi z věkové kategorie 55 plus plné. A to jak pánských, tak i dámských profilů.
V tomto ohledu není velkého rozdílu mezi mladými a staršími. Každý totiž hledá něco jiného. Někdo spřízněnou duši, jiný partnera pro zbytek života, někdo povyražení z nudy, případně onen pověstný „zářez.“ To platí napříč generacemi.
K tomu zářezu se ještě vrátíme. V pokročilejším věku už totiž není jen tak a ona pověstná „one night stand“, neboli známost na jednu noc, je už spíš hrdinstvím a počinem hodným obdivu.
Rozdílné jsou i další praktické aspekty takového online seznamování a fakt, že se z nového objevu už vážně nemůže vyklubat otec či matka našich budoucích dětí. Ve třiceti také nikdo nezveřejňuje dvacet let staré fotografie, profily s vnoučátky a bývalou manželku se začerněným obličejem.
Ti, kteří si vybrali single život už jako mladí, na tom později možná nebudou chtít nebo moct mnoho měnit. V generaci 55 plus ale takových mnoho není, protože žít dobrovolně single životem a být na to pyšný, je trendem až poslední doby.
Žít v partnerství, ale přitom každý zvlášť, je častěji vítaným kompromisem a kompatibilita životní stylu bývá největší překážkou při seznamování se v pozdější fázi života. Na vlastním způsobu života už se nikomu nechce nic výraznějšího měnit, přitom romantické i praktické představy o svém partnerovi míváme stále poměrně nekompromisní.
Pánové stále chtějí pohledné a udržované dámy, kterými se budou moct pyšnit a pohled na ně je bude stále rozradostňovat. Takové představy mívají i muži, jejichž vlastní tělesná schránka už doznala dalekosáhlých změn, aniž by si toho všimli, či si objektivní pravdu přiznali. Říkejme tomu pozitivní iluze.
A dámy? Ty hledají gentlemany, se kterými se nebudou nudit, a kteří při nich budou stát jako skála. Stejně jako to chtěly dřív. Pár kilo navíc a méně vlasů už v tomto případě nehraje velkou roli, ale unavená a odevzdaná mysl ano. Zejména scvrklý světonázor bývá spolehlivým zabijákem zájmu.
Ani ženy ale nebývají vždy ve svém sebehodnocení realistické, proto poměrně často sedají na lep falešným Bradům Pittům. To jsou ale příběhy virtuální, nikoli skutečného randění, takže je ponechme stranou.
Životní styl a energie má ve výběru starších lidí větší váhu než kdykoli dřív. A to už jen z toho důvodu, že právě v pokročilejším věku jsou rozdíly mezi vrstevníky nejenom viditelnější, ale také mohou být propastné.
Existuje silná skupina lidí, která už v předdůchodovém věku rezignovala na veškeré aktivity zahrnující fyzickou či mentální aktivitu, neřkuli péči o zevnějšek, a vrcholem jejich slasti se stal televizní seriál a svíčková na stole. Zbytek volného času tráví v čekárnách ordinací nebo ve frontách na zboží ve slevě.
Tito lidé se zřejmě stali předlohou stereotypu o postarších lidech a jejich životního stylu. I oni ovšem mohou toužit po společnosti a svého vyvoleného, který bude jejich priority sdílet, mohou najít. Třeba v té čekárně nebo frontě na zlevněná vajíčka.
Na rozdíl od všeobecně přijímaného názoru mladších generací ovšem takoví lidé nejsou typickými reprezentanty své věkové kategorie. Pouze dokazují, že neexistuje víc diverzifikovaná věková kategorie než právě ta, která se neprávem označuje jako 55 plus. Neprávem proto, že znamená od pětapadesáti až po smrt. A to je vzhledem k průměrnému fyzickému a mentálnímu stavu dnešních padesátníků a šedesátníků krutá nespravedlnost.
Velkým rozdílem v randění v mladším a starším věku je otázka manželství, které vzhledem k výhledům na založení rodiny ztrácí smysl a stává se z něj víceméně symbolická záležitost. Symbolická z pohledu romantického, nikoli ovšem praktického. Kromě přístupu k formálním záležitostem je ve hře otázkou i takový vdovský důchod. Ale to jsme trochu brnkli na ironickou notu.
Dalším rozdílem také je, kdo vám do vztahu takzvaně kecá. Teď už to nejsou rodiče, jako kdysi, ale vlastní děti. Jestli jste nebyli zbaveni svéprávnosti, pak je to vaše randění, váš čas a hlavně váš život. Je ale pravdou, že péče o vnoučata jedním a pak zase druhým partnerem může vzkvétajícím vztahem pořádně otřást. I to je ale otázkou životního stylu, volby a společně nastavených mantinelů.
Věková kompatibilita mezi partnery má jinou důležitost než dřív. Je něco jiného, když se třicetiletá žena zamiluje do partnera o deset, patnáct nebo dvacet let staršího, a když si takového muže najde ve svých šedesáti.
Samozřejmě i tady ale hraje zmíněná pozitivní iluze svoji velkou roli. Pánové blížící se osmdesátce nezřídka na seznamkách usilují o pohledné šedesátnice a těm zase leckdy uhranou čerství padesátníci. Zájem je to ale neškodný a v praktickém světě se většinou nezhmotní.
Daleko častějším je hledání partnera plus mínus pár let, se kterým jsme teoreticky mohli „pást husy“, neboli máme společná témata. Také pravděpodobnost odchodu do důchodu v podobném čase je větší.
A proč by vlastně takové randění řekněme šedesátníků mělo být trapné? Jako takové trapné není, bezpochyby ale častěji přináší trapné chvilky. Třeba taková souhra mysli a těla. Tím se myslí, když mysl chce a tělo nemůže, což se týká mužů i žen. Zkrátka nic už nejde tak hladce jako dřív.
No a co? Času už my postarší máme dost. Takže trochu plánování místo spontánní akce se může stát součástí dobrodružství. A jak víme, společně prožité dobrodružství lidi sbližuje.
Postarší seznamování má bezpochyby jednu výhodu oproti seznamování mladých lidí. Cesta je důležitější než cíl samotný. Když to dopadne, fajn, když ne, taky v pořádku.
Takže, kdo na to máte chuť, seznamujte se, randěte a dělejte všechno, co chcete, ať je vám kolik chce. A jestli je to trapné? Jak můžou být trapné příjemné chvíle a třeba ti pověstní motýlci v břiše? Trapné je nedělat nic a přemýšlet co by kdyby…
