Spojenectví Jany Maláčové se Stačilo! Záchrana dvou lidí a konec stoleté strany

Jana Maláčová se rozhodla hrát vabank. Vsadila celou svou politickou budoucnost na jednu kartu a sice spojení s hnutím Stačilo! v jehož čele stojí komunistka Kateřina Konečná a dezinformační influencer Daniel Sterzik který si říká Vidlák.

Už dosavadní rétorika tohoto hnutí, útočící na média, neziskové organizace ale i LGBT nebo plánující politický převrat musí v jedinci, který to s politikou v naší zemi myslí vážně vyvolávat husí kůži.

Ve Stačilo! najdeme množství nejenom bizarních ale i přímo nebezpečných postaviček jako například Petru Rédovou, která šířila konspirační teorie během covidu.

Jak to jde dohromady s dosavadně prezentovanou státotvornou image sociální demokracie je otázka, kterou asi nikdo není schopný zodpovědět. Jan Hamáček, který si získal kredit se svým červeným svetrem se musí asi hodně divit, jakým směrem se jeho bývalá partaj vydala.

Nejhorší projevy jsou však ještě o level jinde. Buňka Stačilo v Jihomoravském kraji sdílela příspěvek slovenského europoslance Milana Mazurka za neonacistickou stranu LSNS. I tyto příklady mohou dát celkem nelichotivý obrázek o tom, co je tento šílený politický slepenec zač. O to více to zamrzí při pomyšlení, kolik sociálních demokratů nechali nacisté během své hrůzovlády povraždit a kolik jich skončilo v koncentračních táborech.

Zatímco někteří komentátoři pak Stačilo! označují za krajní levici, dle mého je celkem zřejmé, že toto uskupení má mnohem blíže k hnědým politickým proudům. Ostatně jako pomyslnou třešinku můžeme zmínit kandidaturu dosavadního poslance SPD Jiřího Kobzy právě za Stačilo! Dodejme, že Kobza upřímně věří v to, že na nebi existují chemtrails.

Co z tohoto těžko uvěřitelného spojenectví má Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek je celkem zřejmé. Oba neúspěšní politici (v Evropských volbách získal Zaorálek jako lídr se svou stranou pouhých 1,86 % hlasů a Jana Maláčová ve volbách do sněmovny v roce 2021 v Praze také dvakrát nezazářila) vidí teplá místečka v Poslanecké sněmovně.

Proč ale pro tento sebevražedný akt hlasovali i další lidé v předsednictvu SOCDEM je mi záhadou. Očekával bych také větší bouři uvnitř dříve významné levicové strany.

Právě pro voliče sociální demokracie je tento krok největší symbolickou dýkou do zad. V době narůstajících nerovností a pravicového extremismu Česko potřebuje jasnou levicovou opozici. Strana, která by ji měla reprezentovat se však dobrovolně rozhodla rozpustit v hnědé břečce.

Jediný, kdo z toho v současnosti může těžit je Andrej Babiš, kterému však o neprivilegované voliče ve skutečnosti nikdy ani náznakem nešlo. Jako miliardář je ani autenticky zastupovat nemůže. Proč ho přesto mnoho z nich volí je na jinou debatu.

Nezbývá než doufat, že se časem vykrystalizuje nové levicové uskupení, které si půjde pro hlasy voličů přímo a ne přes zkratky směrem do pekla. Žádná zázračná cesta k úspěchu v politice totiž kromě oné drobné Masarykovské práce nevede. Trpělivost však není vlastnost, kterou by Maláčová zrovna oplývala.