Článek
Představte si, že chodíte každý den do stejné práce. Máte stejného šéfa, stejné povinnosti a pracujete pro stejnou firmu. Jenže jednoho dne vám zaměstnavatel oznámí, že od příštího měsíce už nebudete zaměstnancem, ale podnikatelem.
Na první pohled se toho moc nezmění. Budete dál dělat stejnou práci. Jen místo výplatní pásky vystavíte fakturu.
Rozdíl poznáte ve chvíli, kdy onemocníte, budete chtít na dovolenou nebo se vás firma rozhodne zbavit.
Najednou nemáte zákonný nárok na placenou dovolenou, zaměstnaneckou ochranu při výpovědi ani náhradu mzdy při nemoci. A pokud si jako živnostník neplatíte dobrovolné nemocenské pojištění, nemusíte mít nárok ani na nemocenské dávky.
Firma s vámi může ukončit spolupráci podle podmínek obchodní smlouvy, která může umožňovat i prakticky okamžité ukončení. Žádná automatická dvouměsíční výpovědní doba, žádné zákonné odstupné.
A právě takový scénář může podle odborů a nezávislých analytiků usnadnit novela zákoníku práce, kterou prosazuje vláda Andreje Babiše.
Zákon, který může změnit celý pracovní trh
Vládní návrh mění definici takzvané závislé práce. Tedy hranici mezi skutečným podnikáním a zaměstnáním, které se pouze za podnikání vydává.
Dnes platí, že pokud člověk fakticky pracuje jako zaměstnanec, nemůže se firma zbavit svých povinností tím, že mu jednoduše přidělí IČO.
Novela však podle analýzy PAQ Research může vyjmout z dosavadního postihu 70 až 90 procent současného švarcsystému. Přímo se tento odhad týká přibližně 50 až 80 tisíc lidí. Dopady případného dalšího rozšiřování práce na živnost by však mohly být mnohem rozsáhlejší.
A nejde jen o kurýry nebo řidiče rozvážkových služeb. Odbory upozorňují, že tlak na práci na IČO může postupně zasáhnout administrativu, IT, úklidové služby, sklady nebo průmysl.
Vláda přitom změnu předkládá v souvislosti s evropskou směrnicí o platformové práci, jejímž cílem je paradoxn ochranu pracovníků posílit. To je na celé věci obzvlášť absurdní.
Evropa chce chránit lidi před falešným podnikáním. Česká vláda přichází s úpravou, která podle expertů může jeho rozšiřování usnadnit.
Zaměstnavatel ušetří, zaměstnanec zaplatí
Samozřejmě existují lidé, kterým podnikání na živnostenský list vyhovuje. Mají více zákazníků, sami si organizují práci a za vyšší míru rizika mohou získat odpovídající odměnu. Jenže to není švarcsystém.
Problém nastává ve chvíli, kdy člověk žádnou skutečnou podnikatelskou svobodu nemá. Pracuje podle potřeb jedné firmy, je na ní ekonomicky závislý, ale nenáleží mu ochrana zaměstnance. A právě takový model může být pro firmy mimořádně lákavý.
Proč zaměstnávat člověka na pracovní smlouvu, platit za něj odvody, poskytovat mu dovolenou a dodržovat výpovědní pravidla, když stejnou práci může vykonávat jako externí dodavatel? Zvlášť pokud to stát začne tolerovat.
Tahle změna přitom neoslabuje jen jednotlivé pracovníky. Může postupně vytvářet tlak na celý pracovní trh. Firmy, které budou nadále zaměstnávat lidi standardně, se totiž mohou ocitnout v nevýhodě proti konkurenci, která část pracovních nákladů přenese na živnostníky. A výsledkem může být závod ke dnu.
Přijdeme o práva i miliardy
Podle propočtů odborů by převod pouhých deseti tisíc zaměstnanců na živnostenský model mohl připravit veřejné rozpočty o 2,4 miliardy korun ročně. Při přesunu půl milionu lidí by podle stejného modelového výpočtu šlo až o 120 miliard.
To není prognóza, že půl milionu lidí skutečně přejde na IČO. Ukazuje ale rozsah možného problému.
Menší odvody znamenají méně peněz na důchody, zdravotnictví a další veřejné služby. A člověk, který během produktivního života odvádí méně, může mít v budoucnu také výrazně nižší důchod.
Před tímto směrem varuje i bývalý premiér a guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Česko má podle něj už dnes výrazně vyšší podíl živnostníků než například Německo nebo Švédsko. Vládní návrh by nás mohl posunout ještě dál.
Ministerstvo práce přesto tvrdí, že švarcsystém zůstane nelegální a změna pouze zpřesní dosavadní pravidla.
Jenže pokud nezávislá analýza upozorňuje, že nová definice může umožnit většinu dnes postihovaných případů, nestačí jednoduše prohlásit, že se nic neděje.
Kulturní válka místo sociálních jistot
A teď se vraťme k tomu, co v posledních týdnech zaměstnává českou politiku. Vláda vede další bitvu o veřejnoprávní média. Chce zrušit koncesionářské poplatky a změnit způsob financování České televize a Českého rozhlasu.
Je to důležitý spor. Nezávislost veřejnoprávních médií je jedním z pilířů demokratické společnosti.
Jenže zatímco se politici přou o televizi, mnohem méně pozornosti získává návrh, který může zasáhnout každodenní život obrovského počtu pracujících. A nejde o jediný krok.
Vláda současně prosazuje snížení podpory v nezaměstnanosti. Tím zvyšuje finanční tlak na lidi, kteří přišli o práci, a oslabuje jejich možnost hledat lépe placené zaměstnání.
Na jedné straně tedy zhoršuje vyjednávací postavení nezaměstnaných. Na druhé otevírá cestu k širšímu využívání práce bez standardní zaměstnanecké ochrany.
Levná práce jako český národní program
Česká republika přitom už desítky let řeší, jak se vymanit z ekonomiky nízkých mezd a levné pracovní síly.
Potřebujeme vyšší produktivitu, kvalitnější pracovní místa a lepší využití kvalifikace zaměstnanců. Místo toho vláda přichází s opatřeními, která mohou dále oslabit jejich postavení vůči zaměstnavatelům.
A nejvíce na to mohou doplatit právě lidé, kterým Andrej Babiš a Tomio Okamura slibovali důstojnější život.
Skladník, prodavačka nebo pracovník úklidové firmy totiž zpravidla nemají stejnou vyjednávací sílu jako dobře placený IT specialista. Pokud jim zaměstnavatel nabídne pokračování práce pouze na IČO, nemusí mít skutečnou možnost odmítnout.
Zákoník práce přitom nevznikl proto, aby obtěžoval podnikatele. Vznikl proto, že vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem není rovnocenný. Firma má zpravidla kapitál, právníky a možnost rozhodovat o pracovních místech. Zaměstnanec má především svoji práci a příjem, ze kterého musí každý měsíc zaplatit účty.
Právě proto existují zákonná pravidla, která slabší stranu chrání. Pokud je stát začne obcházet ve jménu flexibility, neměli bychom tomu říkat modernizace pracovního trhu. Měli bychom tomu říkat oslabování práv pracujících.
A zatímco se budeme další týdny hádat o koncesionářské poplatky, možná nám unikne změna, jejíž následky pocítíme pokaždé, když onemocníme, budeme chtít dovolenou nebo přijdeme o práci.
Protože svoboda podnikání je skvělá věc. Ale zaměstnanec, kterého firma přinutí stát se podnikatelem, žádnou novou svobodu nezískává. Přichází pouze o svá práva.
