Článek
Kdybychom měli posuzovat hnutí STAN podle jeho politického marketingu, mohli bychom snadno získat dojem, že jde o jednu z nejprogresivnějších sil české politiky. Starostové se hlásí k liberálním hodnotám, evropské spolupráci, modernizaci veřejné správy a transparentnímu rozhodování. V celostátní politice vystupují jako výrazní kritici Andreje Babiše a jeho hnutí ANO.
Jenže stačí se podívat na povolební vyjednávání v Praze a tento obraz se začne povážlivě rychle rozpadat.
Najednou totiž není problém vládnout s těmi, proti kterým Starostové na celostátní úrovni tak ostře vystupují. Není problém spojit se s ODS, která je pro značnou část progresivních pražských voličů symbolem politiky minulých desetiletí. A není dokonce problém obejít vítěze voleb, pokud se podaří sestavit jinou většinu.
Samozřejmě, komunální politika má svá specifika. Místní koalice nemusejí kopírovat celostátní politické konflikty. Jenže pokud se podobný vzorec opakuje na několika radnicích současně, přestává jít o jednotlivé výjimky.
Začíná se ukazovat, jakou politiku Starostové skutečně preferují, když se rozhoduje o moci.
Praha 8: Vítězové nabídli STAN dokonce starostu. Nestačilo to
Snad nejvýmluvnějším příkladem je Praha 8. Komunální volby zde vyhrálo spojení 8žije, Prahy 8 sobě a Zelených, které získalo třináct mandátů. Vítězové následně nabídli koalici uskupení STAN a TOP 09 a Pirátům. Dohromady by měli pohodlnou většinu 25 ze 45 zastupitelů.
Aby jednání usnadnili, nabídli Starostům dokonce samotnou funkci starosty. To je v komunální politice poměrně mimořádný ústupek. Vítěz voleb se dobrovolně vzdává nejvýznamnějšího postu ve prospěch potenciálního partnera, aby umožnil vznik programově blízké koalice.
Jenže ani to nestačilo. STAN a TOP 09 se místo toho rozhodly jednat o vedení radnice s ODS, lidovci a hnutím ANO. Vítězná kandidátka skončila mimo připravovanou koalici.
A právě zde se naplno projevuje rozpor mezi politickým marketingem Starostů a jejich skutečným jednáním.
Na celostátní úrovni je Andrej Babiš představován jako zásadní politický problém. Jeho způsob vládnutí, střety zájmů i vztah k demokratickým institucím jsou terčem opakované kritiky.
Na Praze 8 je však ANO najednou přijatelným partnerem. Co se změnilo? Program hnutí ANO? Jeho politická kultura? Nebo pouze skutečnost, že jeho zastupitelé mohou Starostům pomoci získat radnici? Svým přístupem navíc dal STAN zelenou zprofanovanému dosavadnímu vedené této městské části v čele s ODS.
Praha 5: Volby vyhrála Praha sobě. Vládnout má ODS
Podobný příběh se odehrál na Praze 5. Volby zde vyhrálo uskupení Praha 5 sobě, které získalo deset mandátů. Druhá ODS jich získala osm a STAN sedm.
Přesto se začala formovat většina bez vítěze voleb. Memorandum o spolupráci podepsaly ODS, STAN, SEN, TOP 09 a KDU-ČSL. Dohromady disponují 23 mandáty ze 41.
Pro Starosty přitom spolupráce s ODS nepředstavuje žádnou novinku. Na Praze 5 už byli součástí dosavadní koalice, v níž vedle občanských demokratů sedělo také ANO a TOP 09.
Voliči tak dostali další ukázku toho, jak snadno lze liberální rétoriku spojit s pokračováním dosavadního mocenského uspořádání.
Zastánci takové koalice mohou namítnout, že vítěz voleb nemá automatický nárok na vedení radnice. A budou mít pravdu. V zastupitelské demokracii rozhoduje většina mandátů, nikoliv pouze pořadí stran.
Jenže právní legitimita není totéž co politická důvěryhodnost. Pokud hnutí vystupuje jako nositel změny, mělo by dokázat vysvětlit, proč po volbách upřednostňuje právě spolupráci se stranami, od jejichž politiky se před voliči snaží odlišit.
Praha 1: Proti vítězi se spojili téměř všichni
A do třetice Praha 1. Také zde zvítězilo místní uskupení Praha 1 sobě. Získalo sedm mandátů a pokusilo se sestavit koalici s TOP 09 a Piráty.
Místo toho však vznikla dohoda TOP 09, ODS, ANO, STAN s lidovci a Nezávislých z Jedničky. Celkem sedmnáct zastupitelů z 27.
V opozici tak zůstali vítězové voleb a Piráti. Zvlášť pozoruhodné je, že se pod jednu koaliční střechu vešli zástupci politických subjektů, které se na celostátní úrovni prezentují jako zásadní soupeři. Když se rozhoduje o vedení radnice, zdá se, že ideologické rozdíly rychle ustupují.
Jistě, i taková koalice může teoreticky odvádět dobrou práci. Samotné složení vedení radnice ještě nedokazuje, že bude špatně hospodařit nebo prosazovat škodlivá rozhodnutí.
Ale pro hnutí, které staví svou značku na liberální a reformní identitě, jde o mimořádně problematický politický signál.
Zásadovost, která končí u rozdělování funkcí
STAN se snaží oslovovat voliče, kteří chtějí moderní veřejnou správu, transparentní rozhodování, kvalitní veřejný prostor a překonání starých politických praktik. Jenže když dostane možnost tyto představy prosazovat ve spolupráci s podobně orientovanými uskupeními, opakovaně dává přednost jiným partnerům.
V Praze 8 dokonce odmítl možnost získat funkci starosty v koalici s vítězným progresivním uskupením. To už se obtížně vysvětluje pouhou snahou získat co největší politický vliv.
Spíše se nabízí otázka, zda je modernizační politika pro Starosty skutečnou prioritou, nebo především atraktivním způsobem, jak získávat hlasy městských liberálních voličů.
Protože liberální politika není jen o evropských vlajkách, progresivní komunikaci a sympatických kandidátech.
Je také o tom, s kým jste ochotni vládnout, jaké zájmy prosazujete a zda dokážete své předvolební sliby proměnit v konkrétní politická rozhodnutí.
Oportunismus jako politický program
Pražské povolební vyjednávání odhaluje slabinu, která může být pro STAN dlouhodobě nebezpečná.
Hnutí se snaží být současně liberální alternativou k Babišovi, přijatelným partnerem tradiční pravice i pragmatickou komunální silou, která dokáže vládnout prakticky s kýmkoliv.
Taková strategie může být krátkodobě mimořádně úspěšná. Umožňuje získávat voliče z různých politických táborů a následně maximalizovat počet obsazených funkcí.
Jenže dříve nebo později narazí na otázku, kterou žádný marketing nevyřeší. K čemu vlastně Starostové chtějí moc?
Pokud jejich voliči požadují změnu fungování města, nestačí jim vysvětlovat, že koalice s ODS a ANO je matematicky možná. Potřebují vědět, proč je politicky žádoucí a co konkrétně přinese. Zvlášť když existují jiné většiny.
Podobné dilema ostatně řeší také pražský lídr STAN Petr Hlaváček na magistrátu. Starostové zde mohou vytvořit většinu s Prahou sobě a Piráty. Přesto od začátku intenzivně jednají především s koalicí Spolu.
V jednotlivých městských částech už přitom můžeme sledovat, kam takové uvažování vede.
