Článek
Ještě než začnu, je třeba, abych hned pro začátek uvedl, že jsem sám OSVČ. To než mě někdo bude napadat stylem, že bych si měl sám zkusit, jaké to je být v nejistotě živnostníka.
Přesto (a nebo právě proto) mi však přijde debata ohledně zdanění a výhod OSVČ v Česku absurdní. Pokaždé, když nějaký ekonom či jiný odborník zmíní, jak nespravedlivě je u nás nastaveno jejich zdanění, se zlou se potáže. Na současném systému přitom tratí naprostá většina společnosti.
Rozdíly ve zdanění jsou propastné
Naposledy ve své analýze popsal nevýhody současného systému institut PAQ Research. Ten ukázal, že velké rozdíly panují ve zdanění nejen mezi živnostníky a zaměstnanci, ale také mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými OSVČ.
Propastný rozdíl pak ilustroval na příkladu dobře vydělávajícího pracovníka v IT. Pokud pracuje jako OSVČ, vydělá si 93 tisíc měsíčně a zároveň má nízké reálné náklady. Nejvíce se mu tedy vyplatí paušální daň, na které měsíčně odvede 8716 Kč.
Pokud by se však tento ajťák nechal zaměstnat, zaplatil by daň z příjmu a pojistné zhruba 35 tisíc korun. Spolu s částkou, kterou by za dotyčného odvedl státu jeho zaměstnavatel, je tak celkové zdanění čtyřnásobné oproti tomu, co stát získá od OSVČ.
Není divu, že mnoho firem pak tyto své zaměstnance umisťuje do oficiálně nelegálního švarcsystému. Na něm kromě IT funguje mnoho dalších kancelářských profesí včetně novinářů a nebo markeťáků.
Zaměstnanci dotují OSVČ
Stát takto ročně přichází o miliardy na daních a zmínění „živnostníci“ budou ve stáří živořit s mizerným důchodem, pokud si bokem nepřiplácí (což dělá málokdo). Stát se tak o ně stejně bude muset nějakým způsobem v budoucnu postarat.
Stejně tak OSVČ už v současnosti čerpají například ze zdravotního systému nebo veřejné infrastruktury, na kterou se většinově skládají zaměstnanci.
Česko tak má nejvyšší podíl OSVČ mezi evropskými průmyslově orientovanými ekonomikami.
Aby byl celý kocourkov dokonán, vysokopříjmoví OSVČ pak odvádí zdaleka nejméně do systému, oproti nízkopříjmovým. Nízkopříjmová pětina OSVČ odvede na dani a pojistném procentuálně nejvíc – 33 % svých skutečných zisků.
Naopak vysokopříjmová pětina v kancelářských profesích odvádí jen 15 %.
PAQ Research přišel i s konkrétním řešením v podobě realističtějších paušálů, omezení paušální daně, systematičtějších vyměřovacích základů a nižším minimem. Reforma by podle jejích autorů snížila nerovnosti mezi různými typy pracovníků a omezila deformace trhu práce.
Nepochopení role živnostníka a ceny jeho práce
V Česku došlo k absurdní situaci, kdy je mnoho de fakto zaměstnanců donuceno pracovat na živnostenský list, na čemž sami tratí a ještě jsou obalamuceni tím, že je to naopak stát, kdo je chce ožebračit, a ne jejich zaměstnavatelé.
Často přitom dochází k nepochopení celého konceptu. Správně by si každý živnostník měl vydělat tolik, aby mu to zaplatilo dny pracovního volna a připadné jiné náklady například na dobu zdravotní indispozice.
Podle toho by si pak měli „ičaři“ nastavit i své ceny, čímž by se stali v mnoha případech dražšími, než je běžný zaměstnanec. Jenže ve skutečnosti se to neděje a švarcsystémoví ičaři naopak konkurují podsekáváním ceny své práce i zaměstnancům.
Je naprosto nepochopitelné, jak zažitými mýty tento systém v Česku přetrvává a žádný politik si jej nedovede narušit. Jeho změna by přitom prospěla jak zaměstnancům, kteří by nebyli neférově více zdanění, tak většině ičařů. Jediný, kdo by tratil, je menšina vysokopříjmových OSVČ.
