Článek
Případ Aileen Wuornos je pravděpodobně tím nejvíce kontroverzním příběhem sériové vražedkyně, jaký známe. Fascinuje forenzní psychology i veřejnost již mnoho let a ukazuje, jak tenká může být hranice mezi obětí a pachatelem. Přestože je známá jako „Americké monstrum“, její skutečný příběh je mnohem složitější. V některých lidech dokonce dokázal vyvolat soucit i přesto, že byla Aileen odsouzená k trestu smrti za vraždu nejméně sedmi lidí.
Všechno špatně už od dětství
Na hrozivých činech Aileen mělo podíl především její dětství, které mělo k ideálu nesmírně daleko. Narodila se roku 1956 v americkém státě Michigan náctiletým rodičům. Svého otce nikdy nepoznala, protože ještě před jejím narozením nastoupil do vězení. Byl to schizofrenik a sexuální násilník, který si odpykával trest za znásilnění a pokus o vraždu sedmileté dívky. Ve vězení spáchal sebevraždu. Mladá matka, která zůstala na malou Aileen a jejího staršího bratra sama, jejich výchovu přestávala zvládat a nakonec je ponechala u prarodičů, když byly Aileen skoro čtyři roky.
Tímto se stal Aileenin život ještě tragičtějším. Její babička byla alkoholička, která si dětí příliš nevšímala, děda ji fyzicky i psychicky týral a pravidelně sexuálně zneužíval. Aileen stále častěji vynechávala školu a toulala se po okolí, kde několikrát poskytla dospělým mužům sexuální služby za krabičku cigaret. Později přiznala, že měla styk i se svým starším bratrem. Děda navíc Aileen „nabízel“ svým kamarádům, přičemž s jedním z nich ve čtrnácti letech otěhotněla. Dítě porodila a dala k adopci, krátce na to její babička zemřela na jaterní selhání a děda mladou Aileen vyhodil z domu.
Aileen bylo patnáct let, když rázem zůstala bez domova. Protloukala se životem, jak jen to šlo, na živobytí si vydělávala prostitucí. Čím dál tím víc se v ní hromadila nenávist, kterou cítila k lidem, především k mužům. Několikrát byla zatčena za různé činy, tu za řízení auta v opilosti, tam za napadení nebo loupež. Pobývala tak střídavě na svobodě a ve vězení. V roce 1976 se provdala za prezidenta jachtařského klubu, jejich vztah se však rozpadl, když svého manžela zbila jeho vlastní holí.
Aileen Wuornos
V roce 1986 poznala svou životní lásku. V lesbickém baru se seznámila s hotelovou pokojskou jménem Tyria Moore. Brzy spolu navázaly vztah, který trval až do zatčení Aileen za sérii sedmi vražd.
„Byla to láska, kterou si ani nedokážete představit. Pozemská slova nedokážou popsat, co jsem k Tyrii cítila,“ prohlašovala později u soudu. Své city k ní vyjadřovala až do své popravy.
Životní zlom
Zlomovým pro život Aileen se stal rok 1989, kdy započala její vražedná série. Stále se živila prostitucí a první obětí se stal její klient Richard Mallory, který byl dříve odsouzený za znásilnění. Podle Aileen ji Richard napadl, začal ji bít a ona se bránila. Vzala svou pistoli a zastřelila ho. První vteřiny po vraždě nemohla uvěřit tomu, co udělala. Po chvíli se však dostavily pocity zadostiučinění a úlevy. V její hlavě to byla jediná možnost, kterou v tu chvíli měla. Tím, že vše vezme do vlastních rukou a začne vykonávat spravedlnost, si sama před sebou obhajovala i svoje nadcházející činy. Právě se dostala do spirály, ze které nebylo návratu.
Aileen stejným způsobem zavraždila v průběhu následujícího roku minimálně šest dalších mužů. Všichni byli její klienti a ve všech případech tvrdila, že se jednalo o sebeobranu. Přestože někteří zavraždění muži za sebou skutečně měli násilnou minulost, Aileen své oběti vždy okradla, a přišla si tak na spoustu peněz. Otázkou tedy je, kolik z oněch činů můžeme skutečně považovat za určitou formu sebeobrany, a kolik mužů Aileen chladnokrevně zavraždila za vidinou zisku nebo z nenávisti.
Spadla klec
Její vražedné řádění skončilo ve chvíli, kdy se svou přítelkyní havarovaly s ukradeným autem jedné z obětí. Z místa utekly, na klice dveří však policie našla daktyloskopickou stopu dlaně. Otisky se shodovaly s těmi, které již měli v databázi z Aileeniny dřívější trestné činnosti. V lednu 1991 byla zatčena v motorkářském baru The Last Resort.
Bar, kde byla zatčena Aileen Wuornos.
Tyria Moore výměnou za svou imunitu souhlasila, že bude s policií spolupracovat a po telefonu Aileen donutila k doznání. Ta, přestože se k činům přiznala, stále trvala na své verzi o sebeobraně. Soudní psychiatr ji klasifikoval jako duševně nestabilní s hraniční poruchou osobnosti, čemuž odpovídá i její chování během soudního procesu a při pozdějších rozhovorech. Vlny pláče střídal vztek a obviňování vězeňských dozorců z nelidského chování a šikany.
Od soudu odešla s šestinásobným trestem smrti, na který čekala dalších téměř deset let. Za tu dobu se několikrát nechala slyšet, že už to nemůže vydržet a chce zemřít. 9. října roku 2002 odmítla poslední jídlo, pouze vypila šálek kávy a byla popravena smrtící injekcí.
O příběhu Aileen Wuornos bylo napsáno několik knih a natočeno několik filmů. Tím nejznámějším se stal snímek Monster (Zrůda) z roku 2003, kde Aileen ztvárnila herečka Charlize Theron, která za tuto roli získala patnáct různých ocenění včetně Oscara. Přesto se však film stal terčem kritiky ze strany příbuzných zavražděných mužů. Ti tvrdí, že film znázorňuje Aileen jako oběť, přičemž skutečné oběti ve filmu působí jako odporní násilníci, a že je celý příběh skutečnosti hodně vzdálený. Jak to bylo doopravdy, se už ale nejspíš nikdy uspokojivě nedozvíme.
Zdroje:
DRBOHLAV, Andrej. Psychologie sériových vrahů: 200 skutečných případů brutálních činů sériových vrahů současnosti. Psyché. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4371-4.
