Článek
Když se 14. května 1945 přihlásil americké vojenské rozvědce muž jménem Albert Göring a tvrdil, že je bratrem nacistického pohlavára Hermanna Göringa, okamžitě ho zatkli. K jejich překvapení však byl velmi sdílný a ochotný spolupracovat. Tvrdil, že nikdy nebyl členem nacistické strany a dokonce pronásledovaným tajně pomáhal. Američany však zpočátku zrovna nepřesvědčil. „Výsledkem výslechu Alberta Göringa je jeden z nejvíce prostoduchých pokusů o záchranu cti a smytí viny, jaký jsme zaznamenali,“ zapsal si tehdy major Paul Kubala. „Jeho nedostatek rafinovanosti lze srovnat nanejvýš s tělesným objemem jeho otylého bratra.“ Albert jim však předložil seznam čtyřiatřiceti lidí, kterým zachránil život. A jak se později ukázalo, mnozí z nich mohli jeho slova potvrdit.
Bratři, každý z jiného těsta
Jak je ale možné, že bratři skončili na tak rozdílných stranách historie? Albert se narodil v roce 1895 jako nejmladší z pěti dětí Francisky a Heinricha Göringových. Už tehdy bylo zřejmé, že se od svého staršího bratra v lecčems liší. Zatímco Hermann byl modrookým plavovlasým chlapcem, Albert byl snědý a měl tmavé vlasy. Nápadně se tak podobal dlouholetému rodinnému příteli židovského původu Hermannovi von Epensteinovi, se kterým měla Franciska poměr. O tom, kdo byl jeho pravým otcem, se proto dodnes vedou spory.
Mladý Albert Göring.
Vzhled však ani zdaleka nebyl jedinou odlišností mezi bratry. Jak později Hermann řekl americkým vyšetřovatelům: „Vždycky byl mým přesným protikladem. Nezajímala ho politika ani vojsko, zato mě ano. Byl tichý, introvertní, zatímco já miluji davy a družnost. Byl zádumčivý a pesimistický, ale já jsem optimista.“
Mladý Hermann Göring.
Jejich naprosto odlišné osobnosti se projevily i ve vztahu k nacistické ideologii. Zatímco Hermann se pro ni nadchl a stal se loajální pravou rukou Adolfa Hitlera, Albert násilí i agresivní rétoriku, které se s ní pojily, rychle zavrhl. „Mám v Německu bratra, který se spřáhl s tím pacholkem Hitlerem. Jestli takhle bude pokračovat, tak to s ním špatně skončí,“ říkával svému blízkému příteli. Hermann o Albertovi na oplátku prohlásil, že je „politický imbecil“ a že se nemá plést do státních záležitostí, když nemá žádné politické znalosti.
Přestože se jejich názory razantně rozcházely, zůstávalo mezi nimi určité bratrské pouto. A nutno říct, že toho Albert pro dobro věci nezřídka využíval. Zatímco Hermann pověřil Heydricha přípravou „konečného řešení“, Albert lidem na útěku poskytoval finanční prostředky a falešné dokumenty. Zasáhl například také ve chvíli, kdy nacisté zatkli šéfa největší filmové produkční společnosti v Rakousku Oskara Pilzera. Z koncentračního tábora Dachau vysvobodil arcivévodu Josefa Ferdinanda Toskánského. Přimluvil se za něj právě u svého staršího bratra. „Hermann byl velmi rozpačitý. Ale druhý den byl vězněný Habsburk na svobodě,“ vzpomínal Albert později.
Na svého bratra se obracel i v případech, kdy se kvůli svým protinacistickým aktivitám ocitl v hledáčku gestapa on sám. Hermann, ač neochotně, jej nakonec vždy ze všech problémů vysekal, přestože tím riskoval své politické postavení.
Ten Göring?
Pomáhat druhým Albertovi usnadňovalo také jeho známé příjmení. Jednou se údajně připletl k situaci, kdy nacisté ve Vídni tyranizovali několik židovských žen, které nutili lézt po kolenou a drhnout dlažbu. Albert si sundal sako, vzal do ruky kartáč a připojil se k nim. Příslušník SS si okamžitě vyžádal jeho doklady. Najednou zbledl a nařídil, aby práce ustaly. Nemohl přece dovolit veřejné ponížení bratra Hermanna Göringa!
Česká kapitola příběhu
V roce 1939 se Albert stal vrchním obchodním ředitelem ve firmě Škoda. K zaměstnancům se prý choval velice přátelsky, namísto nacistického „Heil Hitler“ zásadně zdravil slovy „Grüss Gott“. Pomáhal krýt drobné sabotáže a udržoval kontakt s českými odbojáři. Netajil se svým odporem k nacistickému vůdci a informace, které se k němu díky jeho postavení dostávaly, si nenechával pro sebe. Údajně se mu také podařilo vysvobodit několik vězňů z Terezína.
Po dvou nevydařených manželstvích Albert požádal o ruku Češku Mílu Klazarovou. To se však nelíbilo Reinhardu Heydrichovi, který se snažil svatbě zabránit. Albert se tak opět obrátil na Hermanna. „Musel mi pomoci,“ vzpomínal později. „Gestapo by nepřipustilo fakt, že se ožením s Češkou.“ Hermann mu jako obvykle se značnou nechutí vyhověl a k svatbě mu nakonec souhlas dal. Odmítl se jí však zúčastnit.
Stigma rodinného jména
Moc Hermanna Göringa však postupem času slábla. Když Alberta jen tak tak zachránil od rozsudku smrti, řekl mu, že to je naposledy, co mu kdy pomohl. Nakonec se v roce 1945 setkali v tranzitním vězení v Augsburgu, kde se s ním Hermann rozloučil slovy: „Je mi moc líto, Alberte, že jsi to ty, kdo musí kvůli mně tolik trpět. Brzy budeš volný. Pak si vezmi na starost mou ženu a dítě. Sbohem!“ Jako válečný zločinec byl odsouzen k trestu smrti. Tomu však unikl, když 15. října 1946 spáchal sebevraždu pomocí propašované kapsle s kyanidem.
Albert Göring v zajetí Spojenců v době konání Norimberského procesu.
Albert byl nakonec vydán do Prahy a uvězněn v pankrácké věznici. Našel se však jeho spis u gestapa a zastali se ho Češi, kterým pomohl, takže byl v březnu 1947 osvobozen. Od té doby to šlo s jeho životem z kopce. Jeho příjmení, které ho v minulosti tolikrát zachránilo, se nyní stalo jeho prokletím. Nikdo ho nechtěl zaměstnat. Manželka ho kvůli jeho nevěře opustila a i s dcerou odcestovala do Peru. Jeho zdraví se začalo zhoršovat a v prosinci roku 1966 zemřel na rakovinu slinivky.
Zapomenutý Göring
Přesný počet lidí, kterým Albert pomohl, se už nikdy nedozvíme. Přestože na svůj seznam napsal čtyřiatřicet jmen, stovkám dalším opatřil peníze a dokumenty a pomohl jim utéct. Někteří lidé ani nevěděli, že peníze, které dostali, pocházejí od něho. Nenapsal žádné paměti a svůj příběh nikdy nikomu neprodal.
Australský historik William Hastings Burke poslal do Jeruzaléma žádost, aby Albertovi bylo uděleno ocenění Spravedlivý mezi národy. To má však velmi přísná pravidla. Jad Vašem požaduje jasné důkazy, že daný člověk při záchraně Židů riskoval svůj vlastní život. A právě to prý u Alberta Göringa nelze dostatečně doložit.
Zatímco Hermann Göring pomáhal budovat zločinný režim, který rozpoutal válku a systematicky pronásledoval a vraždil miliony lidí, jeho bratr Albert využíval svého postavení k záchraně lidských životů. Přesto si častěji připomínáme toho prvního z nich. Albertův příběh téměř upadl do zapomnění. I po smrti tak zůstává ve stínu svého staršího bratra.
Zdroje:
