Článek
Existují typy Bludišťáků, jejichž existence je pouze otravná, avšak veskrze neškodná. A pak jsou tu tací, u nichž vyvstává zcela zásadní otázka, zda se skutečně jedná o plně vyvinutý lidský model, nebo zda evoluce někde neudělala chybu a do oběhu omylem nevypustila pouhou beta verzi Homo-sapiens s omezenou mozkovou funkcí. Jsou to ti, na které nás bežné teoretické poznatky nedokážou připravit a jejichž skutečný rozsah mentální akrobacie dokáže naplno odhalit až osobní setkání v terénu.
Dnes si představíme raritní kategorii, která přesahuje původní výzkumný rámec Homo-nákupus. Tato zcela vyšinutá skupina dostala pracovní název DÉMONIČTÍ SYMBOLOGOVÉ. Výzkum této kategorie však přináší zásadní metodologický problém. Démonický symbolog totiž není striktně vázán na své přirozené prostředí, tedy obchoďák, a dokonce ani na samotný akt schraňování zbytných objektů za úplatu, známý jako „nakupování“. Objektem našeho dnešního zájmu není mentalita prostého zákazníka, nýbrž člověka, jehož životním posláním je hledání a rozkrývání maskovaného zla a hlasité stěžování si na skutečnosti, o kterých se neobtěžoval nashromáždit dostatek informací. Je třeba hned na začátku uvést, že míra jejich nebezpečnosti se mění v závislosti na konkrétním jednotlivci a škála jejich kreativity je proto přirozeně nekonečná a zcela nepředvídatelná. Doporučuji se jim vyhnout obloukem.
První kontakt s tímto druhem jsem navázala již před několika měsíci. Tehdy jsem ještě netušila, že stojím tváří v tvář osobě, která podstatně rozšíří mé dosavadní poznatky bádání. Onen první exemplář Démonického symbologa si se značnou dávkou podezřívavosti prohlížel vitrínu s přívěsky, mezi kterými jeho pozornost upoutala řada Mjölnirů, známých též jako Thorova kladiva. Chvíli si je mlčky prohlížel s rostoucí nelibostí v očích a následně pronesl větu, kterou jsem v první chvíli vyhodnotila jako nepříliš povedený pokus o humor. Tento symbol božské zbraně ze severské mytologie totiž označil, jako - cituji - „Satanovy kotvy“. Ani dnes si nejsem příliš jistá, co tím přesně myslel. S odstupem času však připouštím možnost, že to myslel naprosto vážně. Tenkrát jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti, avšak dnes už vím, že jsem měla zpozornět a dělat si poznámky. Ať bylo toto setkání jakkoli znepokojivé, míra nebezpečnosti tohoto konkrétního jedince z řad Symbologů však nebyla nikterak alarmující.
Až druhé setkání s osobou tohoto kalibru mě utvrdilo v přesvědčení, že by se existence Symbologů měla zcela seriózně zkoumat. Setkala jsem se totiž se subjektem, který je o své pravdě natolik přesvědčen, že má nutkavou potřebu své údajné vědomosti dávat velmi hlasitě na odiv a hádat se o jejich pravdivosti, ačkoliv - zcela nevědecky řečeno - ví prd.
Na popis této konkrétní entity je teorie krátká, a tak se pro lepší pochopení závažnosti situace uchýlím k laickému vyprávění skutečných událostí. Akademická obec promine…
Démonický symbolog se opět významně zadíval do vitríny s přívěsky (pozn. autora: podobnost s prvním subjektem jistě není zcela náhodná), vytřeštil oči, zabodl prst do právě vyleštěného skla a udeřil na mě s rozhořčeným dotazem, jak si můžu dovolit prodávat satanistické symboly, vehementně ukazujíc na řadu pentagramů. Pro úplnost - nestály na špičce. Věnovala jsem mu klidný úsměv a pokusila se mu vysvětlit pravý význam původního pentagramu s ujištěním, že se satanismem opravdu nic společného nemá. Doufala jsem, že mám vyhráno a celou eskapádu hodíme za hlavu, společně se tomu zasmějeme a zatímco bude pán odcházet do slunce západu, já mu budu s úsměvem mávat na rozloučenou. Přepočítala jsem se…
Symbolog si totiž odfrkl a přejel mě od hlavy k patě s odsuzujícím pohledem, dokud se jeho pohled nestočil k mému řetížku a přívěsku stromu. Pak pronesl zcela odzbrojující větu, která mne dodnes straší ve snech. Cituji: „Vy jste nějakej ten pošahanej druid. Vy to svinstvo jenom podporujete!“ Svůj rozčilený výstup zakončil ukázáním na maltézský kříž se slovy: „A tohle je nacistická propaganda!“
Ačkoliv se považuji za relativně pohotového člověka, tato konfrontace mě zanechala bez dechu. Můj mozek následně několik dní usilovně pracoval na tom, aby nalezl alespoň jednu logickou souvislost mezi druidstvím, satanismem a nacistickou propagandou. Marně.
Ačkoliv výzkum této vyšinuté kategorie pokračuje, ve skrytu duše doufám, že už se s dalším exemplářem Démonického symbologa nikdy nesetkám. Ve vzduchu však visí mnoho otázek. Především ta, proč v podobných případech není společensky akceptovatelné daného jedince vypoklonkovat všeříkajícím gestem zvednutého prostředníku.
Nákupům zmar.
