Článek
Co se týče válečných zločinů, máme tři způsoby, jak k nim jednotlivé země přistupují - některé země, jako například Německo, se za své válečné zločiny omluvili, a celá společnost cítí kolektivní vinu. Pak tu máme země, které temné momenty své historie skrývají a popírají, jako například Turecko nebo Japonsko, a pro společnost těchto zemí je téma válečných zločinů tabu. Ve světě jsou však ještě země, jejichž společnost je i na části historie ve kterých jejich země páchala ohavnosti hrdá. Příkladem by sice mohlo být Mongolsko, kteří svého velkého vůdce zvelebují, ale na osobnosti, jako je Čingis Chán, se nedá dívat moderními měřítky.
Nemusíme tak daleko do historie, ani tak daleko od našich hranic, abychom našli společnost, jež oslavuje válečné zločiny spáchané svoji zemí. Během krvavých válek na Balkáně po rozpadu Jugoslávie začalo mezi všemi národy a etniky vznikat nezpočet válečných písní s nacionalistickou povahou. Zatímco však písně Chorvatů nebo Albánců obsahují převážně texty, které oslavují jejich vlast a společný boj za nezávislost, písně Srbů jsou plné nenávisti vůči ostatním národnostem a myslím si, že se dají dokonce považovat za teroristické.
Snad nejznámější válečnou písní srbského turbo-folku je píseň Karadžiću, vodi Srbe svoje, která oslavuje bývalého srbského prezidenta a válečného zločince Radovana Karadžiće, který byl za svoje zločiny v Bosně odsouzen v Haagu nakonec na doživotí. Další srbská píseň stejného rázu je píseň Tata, ve které autor zpívá o tom, že jeho otec je válečný zločinec, ale nikdo mu to nedokáže a nikdo nemá „koule“ na to ho odsoudit. Písní Oj Alija Aljo zase srbská kapela Koridor slovně útočí na někdejšího předsedy Socialistické republiky Bosny a Hercegoviny Aliju Izetbekoviće. Kromě toho se v písni například vysmívají hladomoru v Bosně, slovy „kolik myslíš, že budete mít ramadánů?“.
Podobných písní je nespočet a písně, ve kterých interpret otevřeně zpívá o řezání hlav nebo o odpalování mešit a podobně jsou jako z jiného světa. Terčem srbské nenávisti v srbských písních se však stala i Srby nenáviděná Amerika. V písni Gori Nju Jork, v překladu „Hoří New York“, Srbové dokonce oslavují Usamu Bin Ladina a dalo by se říct, že písní otevřeně podporují terorismus. Paradoxem je, že píseň vznikla zhruba rok před událostmi 11. září 2001, takže se píseň v podstatě stala jakýmsi proroctvím.
Zdroje:
