Článek
Platit daně se většině lidí zdá přirozené, a naprosto nutné pro chod společnosti. I když souhlasím s tím, že je pro společnost relativně dostupné zdravotnictví přínosem, a rád přispěji i na obranu státu, na policii která udrží ve státě pořádek a bezpečí, nebo třeba na rozvoj infrastruktury, nemám na daně příliš pozitivní názor. Platit totiž za státní televizi kterou nesleduji, hradit sociální dávky lidem, kteří jsou buď nepřizpůsobiví, drogově závislí, nebo v jiné tíživé situaci, kterou si sami zavinili, už se mi tolik nezamlouvá.
Dále nerozumím tomu, proč za dividendy svých akcií, které jsem si koupil za peníze, které už byly jednou zdaněny, musím platit daně navíc, i když mi vynesou relativně mizivou částku. Obecně mi je proti srsti tento nekonečný cyklus danění, kdy například za svoje již zdaněné peníze zaplatím při koupi nějakého produktu daň z přidané hodnoty. Přijde mi to jako šílené, ale ve světě, i u nás je to naprostým normálem, a pokud se proti tomu vyhrazuji, je na mě pohlíženo jako na šílence, nebo anarchistu.
Jak jsem psal již na začátku článku, nepřeji si úplné zrušení daní, ale snížení na hranici, která bude k běžným lidem, kteří se chtějí zajistit do budoucna, rozumné a fér. Kdyby naše vlády s penězi zacházely lépe, určitě se shodneme, že daně by mohly být nižší. To, že navzdory předvolebním slibům se daně zvýšily, je podle mě zvlášť znepokojující proto, že za spoustu věcí, které nutně nepotřebujeme, a přesto za ně daně platíme, zůstává, a místo toho vláda dělá to, co podle mě umí nejlépe - sahá svým občanům, kteří se v drtivé většině musejí zadlužit, aby si zajistili bydlení, hluboko do kapes.
Dlouhodobá nedůvěra mezi státem, a jeho občany, potom lidi k přílišné poctivosti nemotivuje, a tam, kde tato nedůvěra sahá do extrémů, jako například v Řecku, někteří lidé nejenom že daně platit nechtějí, ale ani je platit nehodlají, a vnímají je jako legální krádež, a zásah do jejich svobody institucí, která s jejich penězi nakládá nezodpovědně, a část z nich skončí v kapsách zkorumpovaných politiků. Jako mladý člověk, který za svůj život zažil politiku plnou skandálů a korupce, musím říct, že řecké obyvatele naprosto chápu.
Koneckonců mám mnohem lepší zkušenosti s komunální, než s vysokou politikou, ale u té mám zase pocit, že krom plánování infrastruktury příliš moci věci změnit k lepšímu nemá, a chodit k nim je prakticky bezcílné, až na výjimečné případy. Když se kouknu do světa, myslím si, že se dají daně omezit i v zemích, které nejsou ekonomickými velmocemi.
