Článek
Když jsem ještě chodil na střední školu, poznal jsem několik lidí, kteří údajně chodili ilegálně sprejovat graffiti. I když jsem nikdy nebyl pro nevkusné čmáranice na stěnách bytových domů a i pěkná grafiti jsem si radši prohlédnul na stěnách k tomu určených, než na panelácích a jiných budovách města, jako středoškolák, který si čas od času nějaké graffiti namaloval na prázdnou stránku v sešitu, jsem chápal fascinaci vůči „ilegálu“. Adrenalin a rebelie se zkátka zdály být cool a být frajerem, jako jsou postavy Petra Kocourka a Jiří Kolmana z filmu Gympl může být pro spoustu lidí lákavá představa.
Proto nad otázkou, jestli je pouliční graffiti uměním, nebo pouze sprostým vandalismem, neuvažuji poprvé. Nicméně pro mě byla tato otázka vždy jednoduchá - pouliční graffiti je jak uměním, tak vandalismem. Plně sympatizuji s majiteli, kteří musí ze svých nákladů graffiti odstraňovat, i s občany, kteří hradí poškození veřejných budov, a rád bych apeloval na všechny sprejery, aby svůj talent rozvíjeli cestou, která je v souladu se zákonem. To však neznamená, že pouliční graffiti nejsou uměním.
Historie je plná uměleckých forem, které byly v rozporu jak s dobovými zákony, tak s mravnostními principy doby. Také může být chápání toho, co umění je, a co není do jisté míry subjektivní. Obecná definice toho, co je umění samozřejmě existuje, přesto však lidé mívají odlišné názory na to, co umění je a co není, například někteří lidé abstraktní umění nepovažují za umění, ale za čmáranici či slátaninu, kterou by dokázali zreplikovat během několika desítek sekund. Ve výtvarnictví se však o umění jedná, ať se nám to líbí, nebo ne.
Každopádně uznávám, že narozdíl od uměleckých forem, které byly v minulosti nezákonné, pouliční graffiti je nelegální z velmi pragmatického důvodu. Žádná jiná forma umění totiž nezpůsobuje takové škody než právě pouliční graffiti. Odhaduje se, že USA ročně jenom na čištění nelegálních graffiti zaplatí průměrně 12 miliard dolarů ročně. Ačkoliv se mi nepodařilo dohledat průměrnou roční škodu přímo v Česku, jde přinejmenším o miliony. Problémy mají nejen majitelé a stát, ale také například České dráhy, jelikož sprejování na vlacích k pouličnímu sprejerství zkrátka patří.
Zdroje:
