Článek
Středověké ženy, i ty z urozených rodů, měly své osudy téměř vždy zpečetěny. Buď byly pouhými figurkami svých otců a manželů, od kterých se čekala naprostá poslušnost, nebo je čekal například život v ženském klášteře, a vlastní rozhodnutí dělaly jen výjimečně či ve sférách, kterým muži připisovali jen mizivou důležitost. Přesto se v historii objevilo několik výjimek, jako jsou například anglické královny nebo Johanka z Arku. Do historie se však zapsala ještě jedna žena, jejíž příběh je neméně fascinující a inspirující. Kateřina Sforzová, která se narodila v 15. století jako nelegitimní dcera milánského vévody Galeazza Maria Sforzy, sice vůli svého otce ctila, avšak poté, co ho jeho soci zavraždili, ukázala vlastní iniciativu a nebylo radno ji podceňovat.
Kateřině Sforzové se i přes její nelegitimní původ dostalo vzdělání, konkrétně základy humanistické výchovy, pouze poněkud přizpůsobeny tomu, že byla ženou, a již od útlého věku se ukazovala jako velice inteligentní a vnímavá mladá žena. Zvrat v jejím životě nastal ve chvíli, kdy skupina spiklenců nespokojená s tyranskými tendencemi jejího otce a příliš vysokými daněmi vévodu zavraždila přímo v jeho paláci jenom chvíle poté, co se naobědval. V té době byla již 15 let vdaná za Girolama Riaria, což byl sňatek, který měl zajistit alianci mezi rodinou Sforzů a tehdejším papežem Sixtusem IV, a přinesl s sebou kontrolu nad městy Imola a Forlì, které byly rodině Sforzových uděleny jako věno. Se smrtí jeho otce a příchodem nového papeže však na města nyní konspirátoři měli zálusk.
Kateřina byla nedlouho po atentátu na jejího otce odvedena do zajetí společně s její matkou, šesti syny a dalšími členy rodiny, avšak předtím, než k tomu došlo, začala spřádat proti spiklencům plán, který uvedla do chodu. Poprosila totiž svého strýce v Miláně o pomoc a také poručila svému kastelánovi, jenž spravoval tvrz ve Forlì, aby se nevzdával za žádných okolností. Mezitím, co spiklenci čekali na příchod papežových mužů do města, pokusili se dokonat převrat tím, že strategicky postavenou tvrz obsadí. Kastelán se však stále nehodlal vzdát, dokonce ani když Kateřinu přivedli před hradby a přišla řada na vyjednávání. Obě strany nakonec dosáhly kompromisu, když kastelán vznesl požadavek, aby mu bylo umožněno si s Kateřinou pohovořit, aby dostal plat a osvědčení o věrnosti, které by prokazovalo, že při kapitulaci pouze plnil přání své paní.
Přes počáteční váhání se konspirátoři rozhodli požadavku vyhovět a Sforzovou do tvrze vpustit. Měli přece její děti a matku a to se zdálo jako neotřesitelná páka, která zaručovala brzký triumf. Kateřinu však těžce podcenili - konspirátorům z bezpečí hradeb ihned vyčetla smrt jejího manžela, který byl rovněž zavražděn, a vyhrožovala všemožnými způsoby odplaty. Z jejich zdánlivě neotřesitelné páky se pak v mžiku stal spíše domeček z karet, jelikož Kateřina se snažila působit tak, že jí na jejích dětech nezáleželo, což podle legendy ztvrdila vulgárním gestem, kdy jim údajně odhalila svá choulostivá místa se slovy, že má stále prostředky na to, aby zplodila další dítě.
Jestli na takové gesto skutečně došlo, a nebo jde jen o přikrášlenou legendu, se historici neshodnou, každopádně šlo o vypočítavý blaf. Co je jisté, je to, že tímto a dalšími klamavými triky si pouze kupovala čas, aby mohla dorazit pomoc, kterou si od svého strýce, vévody z Milánu slibovala. Kateřina bystře využila lidské domýšlivosti, když dala svým sokům najevo, že je k osudu svých dětí lhostejná, jelikož měla další dítě v Miláně a také byla těhotná, nebo to alespoň předstírala. K tomu spiklencům hrozila pomstou jejích příbuzných, v případě, že by se dětem něco stalo. Nerozhodní spiklenci nakonec od snahy upustili a zajatce propustili, jelikož měli strach z Milánského vévody a jeho mužů, kteří měli dorazit každou chvíli. Kateřina tak své soky přechytračila a alespoň prozatím mohla dále nad městy Forlì a Imola vládnout.
Zdroje:
