Článek
Nepopírám, že je demokracie nejsvobodnějším systémem vlády, na který lidstvo přišlo, ale světové demokracie, možná s výjimkou Švýcarska, mi přijdou jako pouhé parodie na demokracii. Hlavně jsem však přesvědčen, že centralizovaný typ demokracie, ve které žijeme, nemůže správně fungovat. Jak se má politik, který se skrývá za černými skly svého automobilu a je mnohdy velmi odříznutý od reality, ztotožnit se svými voliči a chtít pro ně to nejlepší. Starověká demokracie z dnešního pohledu připomíná spíše politiku komunální než tu vysokou. Když se politika dotýká vašeho blízkého okolí a politiky lidé osobně znají, lidé mají větší podnět chodit volit a mohou tak činit s pocitem, že mohou opravdu něco změnit. Politici zase tak mají k voličům blíž a také mohou být jednodušeji hnáni k odpovědnosti.
Bohužel je nám podsouváno, že centralizace a vláda „ze shora“ je nutná, aby společnost fungovala. V tom si dovoluji nesouhlasit. Z historie víme, že například vojenská spolupráce menších, nezávislých států, se může vyrovnat větším státům. Samozřejmě, jistá forma centralizace, zejména v ekonomice, jistě žádoucí je, ale mám na mysli vládu. Ano, radši bych jednotlivým městům a obcím dopřál větší moc s tím, že na vládě na vyšším měřítku, zvlášť v oblastech jako je obrana, by se tyto decentralizované vlády podílely. Také by dávalo větší smysl chodit ke komunálním volbám, jelikož nyní to až na výjimečné případy stejně nemá takový smysl. Důležité věci to nezmění.
K volbám chodím jen s nevolí, a volím buď menší zlo, nebo místo volebního bojkotu zkrátka zdvojnásobím hlas svého bratra tím, že zvolím stejně jako on. K politikům nemám žádný vztah a spojuji si je téměř výhradně s korupcí, ostudou a obecně je vnímám velmi vzdáleně. Naopak se najdou komunální politici, ke kterým mám celkem blízko. Když politik věc řeší přístupem „jak to vyřešíme?“, namísto typického „já to vyřeším“ nebo „naše strana to vyřeší“, jak vysocí politici často hlásají, hned věci vyvolávají jiný pocit.
Očekávám, že mnoho lidí namítne, že například USA by na světovém měřítku tolik neznamenaly, pokud by byly státy rozděleny. Souhlasím, že jednotný hlas v zahraniční politice je důležitý, ale nemyslím si, že je k tomu centralizace nutná. A navíc se dá vždy udělat nějaký kompromis. I ten by světu a naší svobodě podle mého názoru prospěl. Na ulehčenou se podívejme, jak určité situace, řešené v každém státě jinak, může přinést odlišné výsledky. Nejde o pravou decentralizaci, ale i tak to ukazuje, že nejednotné řešení různých situací může vést k správnému řešení, na které se přijde metodou „pokus omyl“. Hlavně bych chtěl poukázat, jaké problémy americká „demokracie“ světu přináší. Zbytečné války, manipulace s trhem a tak dále. Také jde o stát, ve kterém jsou dva rozkmotřené tábory, a ať dopadnou volby jakkoliv, nikdy nejsou všichni spokojení.
Největším problémem, před kterým decentralizace vlády stojí, je fakt, že komunální politici nejsou na úkony vyšší politiky trénování. To by se však mohlo změnit. Nebo by alespoň vysocí politici mohli být komunálními politiky kontrolování a omezováni tam, kde je to potřeba. Věřím, že vyzkoušet méně centralizovaný systém vlády by přinesl ovoce. Jinak se bude vládnout stále stejně a nic se nezmění. To je alespoň moje přesvědčení. Podle studie, na kterou jsem narazil, jež studuje pokusy o decentralizaci v některých rozvojových zemí latinské Ameriky, je navíc decentralizace žádoucí zejména pro podporu lokálních firem a služeb, a shoduje se i s dalšími body mého názoru.
Co vy? Máte lepší zkušenosti s komunálními politiky, nebo s těmi v parlamentu? Řekl bych, že odpověď je jednoznačná. Politikům, kteří k nám jsou blíž zkrátka, můžeme více důvěřovat a také je můžeme lépe prověřovat. Snad nejsem jediný, kdo má politiků, kteří s námi nemají nic společného, plné zuby.
