Článek
Na Facebooku mám přátele z řad bývalých kolegů, lidí, kteří život přijali takový, jaký je. I když, ne tak docela. Přijali to, že v životě už se nikam neposunou, přesto mají právo mít se dobře. A pokud se dobře nemají, kdo za to může? Vláda. Ukrajinci. Zase vláda. A zase ti Ukrajinci. To si pak člověk říká „a za co můžu já?“. Jakožto bývalý kolega nejspíše za věci, které by mě ani ve snu nenapadly. Pokud takoví lidé mají nepřítele, většinou mají i zachránce - u nás je to často Babiš. Až se (velmi pravděpodobně) vrátí k moci, jejich život se určitě zlepší - akorát na úkor nás všech, a v budoucnu i jich samotných. Je to jako pakt s ďáblem. Až jeho kamarád Trump odřízne pomoc Ukrajině, tak určitě bude líp.
Mentalita oběti, to je nám Čechům vlastní. Mnoho z nás se soustředí na to, kdo nám, co dá - protože si to zasloužíme. Podle toho také volíme. Přitom si nevážíme příležitostí, které se v Evropské sféře nabízejí. Když si u nás člověk chce přilepšit, možnosti tu jsou, člověk jen nesmí čekat na to, až mu někdo poskytne návod na jeho vlastní život. Lidé si u nás stěžují na drahé cigarety, ale všude dostupné pitné vody si neváží. Nadávají na důchodové reformy, místo toho, aby si vážili stabilní ekonomiky, která znamená příležitosti. Když je dobře tak rozhazují a stagnují, a pak najednou „státě pomož mi“. Jsou země, kde lidé za mizerné životy nemohou, Česko to však není.
Nejspíše jen život v zemi, ve které lidé příliš příležitostí nemají, člověku ukáže, jaké štěstí má, že žije u nás. Život, ne turistická návštěva. Turista si zpravidla více všímá toho, kolik ho cesta stojí než každodenních strastí domácích. V Turecku, kde několik měsíců žiji, lidé pracují hodně, a za málo peněz. Vysoká inflace ujídá z plodů jejich práce. Jeden z mých tureckých spolužáků od mala hraje tenis, a snaží se živit jako tenisový trenér. Jeho otec si myslí, že marní čas, že lidé v zemi nebudou mít na tenis peníze. Hrozí něco podobného u nás? Samozřejmě ne. U nás jsou příležitosti, a člověk má šanci. Přes špatné kroky zdejší vlády se Turci nechovají jako oběti.
My žijeme v zemi, kde člověk může dostat projekt z garáže na pulty obchodů. Kde člověk může získat kvalitní vzdělání, a uplatnit se. Viděl jsem tolik žalostné práce tureckých řemeslníků, že si těch českých musím o to více vážit. Pokud u nás člověk není se svojí životní situací spokojený, může to změnit. Samozřejmě, někdy už může být pozdě, ale je třeba myslet dopředu. Představa, že v dalších západních zemích je to úplně jiné, je mylná. I tam se lidé, kteří do budoucna nemysleli, ocitají v tíživých situacích. I tam se dá ukazovat prstem na jiné. Nejprve je vždy lepší začít u sebe, než začneme hledat soka.
Spojenectví populistů s těmi, kteří sami na sebe nemysleli, představuje jeden z nevyhnutelných úskalí demokracie. Když sobec se sobcem sedá, zkrátka to nedopadá dobře. Lidé, kteří nemyslí sami na sebe, budou těžko myslet i na ostatní. To pravděpodobně uvidíme u dalších voleb, až lidé zvolí populisty, kteří na sebe myslí, ale na ostatní už ne. Ti s radostí zvrátí nutné změny, jen aby se udrželi u moci. A sobci budou mít co chtějí, nehledě na to, co to bude znamenat pro naši budoucnost.
