Sucho v číslech

Když meteorologové oznámí, že za měsíc chybělo například 30 milimetrů srážek, většina lidí si pod tím představí tři centimetry vody v odměrném válci.

Číslo nevypadá nijak dramaticky.

Jenže nad celým územím České republiky znamená jediný chybějící milimetr téměř 79 miliard litrů vody. Při deficitu 30 milimetrů už jde přibližně o 2,4 bilionu litrů.

Sucho proto není jen popraskaná hlína nebo hnědý trávník před domem. Je to rozsáhlá matematická bilance, ve které rozhodují srážky, výpar, teplota, schopnost půdy zadržovat vodu i rychlost, s jakou voda odteče z krajiny.

A právě čísla ukazují, proč ani několik silných bouřek nemusí znamenat, že je problém vyřešen.

Srážky se běžně udávají v milimetrech. Na první pohled to může působit zvláštně, protože vodu obvykle měříme v litrech.

Převod je ale jednoduchý:

1 milimetr srážek = 1 litr vody na jeden metr čtvereční.

Když tedy na zahradu o rozloze 500 metrů čtverečních naprší 10 milimetrů, spadne na ni:

500 × 10 = 5 000 litrů vody.

To odpovídá přibližně 33 naplněným vanám o objemu 150 litrů.

Nad celou Českou republikou je však měřítko úplně jiné. Rozloha státu činí přibližně 78 871 kilometrů čtverečních. Jeden kilometr čtvereční má milion metrů čtverečních.

Jeden milimetr deště nad celým Českem proto představuje:

78 871 × 1 000 000 litrů = 78 871 000 000 litrů.

Tedy přibližně 78,9 miliardy litrů vody.

Pokud za určité období chybí 100 milimetrů srážek, jde matematicky o téměř:

7,9 bilionu litrů vody.

Neznamená to, že by bylo možné všech těchto 7,9 bilionu litrů jednoduše nalít do řek nebo přehrad. Část srážek by se vypařila, část spotřebovaly rostliny a část by odtekla. Přesto tento výpočet dobře ukazuje skutečný rozměr srážkového deficitu.

Veřejnost často vnímá sucho jako jeden společný problém. Meteorologové a hydrologové však rozlišují několik různých typů.

Meteorologické sucho znamená, že během určitého období spadne méně srážek, než je pro dané místo a roční dobu obvyklé.

Půdní neboli agronomické sucho vzniká ve chvíli, kdy rostlinám chybí dostupná voda v půdě.

Hydrologické sucho se projevuje poklesem průtoků řek, hladin nádrží, vydatnosti pramenů nebo zásob podzemní vody.

ČHMÚ při vyhodnocování sucha sleduje mimo jiné srážkový deficit, relativní nasycení půdy, deficit půdní vláhy a stav povrchových i podzemních vod. Jednotlivé části systému přitom nereagují stejně rychle.

Trávník může zežloutnout už po několika horkých dnech. Menší potok může reagovat během týdnů. Hladina hlubokého vrtu se však může měnit s několikaměsíčním zpožděním.

Proto může být povrch půdy po bouřce mokrý, zatímco hlubší vrstvy a podzemní voda stále zůstávají výrazně pod normálem.

Množství vody v krajině lze zjednodušeně vyjádřit rovnicí:

změna zásoby vody = srážky − výpar − odtok − spotřeba.

Déšť je tedy pouze jednou stranou celé bilance.

Představme si, že za měsíc naprší 70 milimetrů. Na první pohled to může vypadat jako dostatečné množství. Pokud se ale kvůli vysokým teplotám vypaří 80 milimetrů vody, bilance je stále záporná.

70 − 80 = −10 milimetrů.

Krajina tedy navzdory dešti přišla o dalších deset litrů vody na každý metr čtvereční.

Výpar se navíc netýká pouze hladiny rybníků. Voda se odpařuje z povrchu půdy a zároveň ji prostřednictvím listů uvolňují rostliny. Oba procesy se společně označují jako evapotranspirace.

S rostoucí teplotou se potenciální výpar zvyšuje. Stejné množství srážek proto nemusí mít ve velmi teplém roce stejný účinek jako v roce chladnějším.

Představme si dvě situace.

V první naprší 40 milimetrů během dvou dnů rovnoměrného deště. Ve druhé spadne stejných 40 milimetrů během jediné hodiny.

Matematicky je úhrn stejný:

40 litrů na metr čtvereční.

Dopad na krajinu ale může být úplně jiný.

Při pomalém dešti má voda více času vsakovat se do půdy. Při přívalové srážce může půda přijímat vodu pomaleji, než ji déšť dodává. Přebytek pak odtéká po povrchu, zaplňuje kanalizaci, příkopy a řeky.

Pokud je půda velmi suchá, ztvrdlá nebo utužená těžkou technikou, vsakování může být ještě horší.

Výsledkem může být paradox: během jednoho dne se objeví lokální povodeň, ale zemědělské a hydrologické sucho pokračuje dál.

České sucho mezi lety 2014 a 2018 dobře ukázalo, že deficit se může postupně sčítat. ČHMÚ tehdy vyčíslil kumulovaný srážkový deficit přibližně na 350 milimetrů. To představovalo více než polovinu běžného ročního úhrnu srážek.

Převedeno na objem vody nad územím České republiky jde teoreticky o:

350 × 78,9 miliardy litrů = přibližně 27,6 bilionu litrů.

To je číslo se třinácti nulami.

Ani zde samozřejmě nejde o skutečný objem, který by bylo možné jednoduše někde uskladnit. Výpočet ale názorně ukazuje, jak obrovské množství vody v několikaleté bilanci chybělo.

Problém víceletého sucha spočívá v tom, že jeden deštivý měsíc nemusí předchozí deficit vyrovnat. Nejdříve se zvlhčí povrch půdy, následně hlubší vrstvy a až při dostatečně dlouhém vlhkém období se mohou výrazněji doplňovat podzemní vody.

Projekt InterSucho sleduje relativní nasycení půdy. Nejde o údaj, kolik procent půdy tvoří voda, ale o porovnání aktuální zásoby vody s množstvím, které může půda v dané vrstvě zadržet.

Zjednodušeně si můžeme představit půdu jako houbu.

Pokud její využitelná kapacita odpovídá 100 litrům vody a aktuálně obsahuje pouze 20 litrů, je nasycení přibližně dvacetiprocentní.

Ne všechna voda v půdě je však pro rostliny dostupná. Část je vázaná tak pevně na půdní částice, že ji kořeny nedokážou využít. Při dosažení takzvaného bodu vadnutí rostlina ztrácí schopnost přijímat dostatek vody a začne vadnout.

V létě 2026 se na některých místech jižní Moravy a Olomoucka pohybovalo nasycení půdy pod deseti procenty a přibližovalo se bodu vadnutí.

Na aktuálních mapách se na části území objevovaly hodnoty převážně mezi 10 a 30 procenty, místy i méně.

To je důvod, proč krátký déšť může rostlinám pomoci jen dočasně. Voda zvlhčí horních několik centimetrů půdy, ale do hlubší kořenové vrstvy se nemusí dostat.

Samotná informace, že někde spadlo 20 milimetrů deště, nestačí. V jednom regionu to může být běžné množství, jinde výrazný deficit.

Proto se používají indexy, které porovnávají současný stav s dlouhodobou historií.

Jedním z nich je SPEI, tedy standardizovaný srážkový a evapotranspirační index. Zohledňuje nejen množství srážek, ale také množství vody, které se může kvůli teplotě a dalším podmínkám vypařit.

Hodnota kolem nuly znamená přibližně normální stav. Záporné hodnoty ukazují sucho a čím jsou nižší, tím je situace méně obvyklá.

Podobný princip se používá také pro průtoky řek nebo hladiny podzemních vod. Současná hodnota se porovnává s dlouhou řadou dřívějších měření.

Když hydrologové označí průtok za výrazně podnormální, neznamená to pouze, že je v řece málo vody. Znamená to, že je průtok nezvykle nízký vzhledem k tomu, co se v daném období obvykle vyskytovalo.

U extrémního sucha se někdy hovoří o návratové době, například sto let.

To ale neznamená, že se takové sucho objeví přesně jednou za století.

Stoletá událost má v každém jednotlivém roce pravděpodobnost přibližně jedno procento:

1 ÷ 100 = 0,01 = 1 %.

Pravděpodobnost, že se alespoň jednou objeví během třiceti let, ale není třicet procent vypočtených jednoduchým sčítáním. Správný výpočet je:

1 − 0,99³⁰.

Výsledek je přibližně 26 procent.

To znamená, že událost s jednoprocentní roční pravděpodobností má během třicetiletého období zhruba čtvrtinovou šanci, že se alespoň jednou objeví.

Navíc platí, že pokud se klima dlouhodobě mění, historické pravděpodobnosti nemusí přesně odpovídat budoucnosti.

Sucho není pouze český problém.

Podle evropské klimatické služby Copernicus zaznamenala Evropa v roce 2025 nejsušší půdní podmínky za celou třiatřicetiletou řadu satelitních měření. V květnu se extrémní zemědělské sucho týkalo 35 procent evropského území.

Evropská klimatická zpráva zároveň uvádí, že přibližně 70 procent evropských řek mělo v roce 2025 podprůměrné průtoky. V květnu zasahovaly některé stupně sucha přibližně 53 procent Evropy.

Na jaře 2026 bylo sušší než obvykle také velké území Evropy. Česko a Rakousko podle Copernicu zaznamenaly nejsušší jaro ve svých národních řadách měření. Česká řada přitom sahá do roku 1961.

V červnu 2026 pokračovaly sušší podmínky ve velké části západní, střední a východní Evropy a na rozsáhlém území byly podprůměrné také průtoky řek.

Světová meteorologická organizace uvedla, že v roce 2024 měla pouze přibližně třetina světových povodí průtokové podmínky odpovídající normálu.

Zbylá povodí byla buď pod normálem, nebo nad ním. Šlo už o šestý rok v řadě, kdy světový vodní cyklus vykazoval výraznou nerovnováhu.

To je důležitý poznatek.

Klimatický problém neznamená, že bude všude jednoduše méně vody. Na některých místech může přijít dlouhé sucho, zatímco jiná oblast ve stejném období zažije rekordní povodeň.

Teplejší atmosféra a změny proudění mohou vodní cyklus zesilovat. Dlouhá období bez deště se střídají s intenzivními srážkami, které krajina nedokáže zadržet.

Matematika může ukázat také význam lokálních opatření.

Představme si střechu rodinného domu o ploše 150 metrů čtverečních. Během deště o síle 20 milimetrů na ni spadne:

150 × 20 = 3 000 litrů vody.

Část se ztratí nebo zůstane na povrchu střechy, ale většinu lze zachytit do nádrže.

Při deseti podobných deštích jde přibližně o 30 000 litrů. Tato voda může posloužit k zalévání zahrady místo pitné vody z vodovodu.

Podobně lze počítat účinek nepropustných ploch.

Parkoviště o rozloze 2 000 metrů čtverečních při srážce 30 milimetrů přijme:

2 000 × 30 = 60 000 litrů vody.

Pokud je celé vyasfaltované a voda odtéká do kanalizace, může během krátké doby vzniknout značné zatížení. Pokud část plochy umožňuje vsakování, voda zůstane déle v místě, kde spadla.

Jednotlivá zahrada samozřejmě nevyřeší sucho celé republiky. Tisíce podobných opatření ale mohou měnit rychlost odtoku, místní teplotu i množství vody dostupné pro vegetaci.

Největší chyba při hodnocení sucha spočívá v tom, že sledujeme pouze aktuální počasí.

Déšť během jednoho týdne může zlepšit stav horní vrstvy půdy. Nemusí ale doplnit hlubší vrstvy, průtoky řek ani podzemní vodu.

Stejně tak vysoký roční úhrn srážek nemusí automaticky znamenat dostatek vody. Záleží na tom, kdy a jak déšť přišel.

Sto milimetrů rozložených do několika týdnů má jiný účinek než stejných sto milimetrů během několika prudkých bouří.

Rozhodující proto není pouze součet srážek, ale celá rovnice:

Kolik vody přišlo, kolik se jí vsáklo, kolik odteklo a kolik se vypařilo.

A tato rovnice stále častěji vychází záporně.

Jeden milimetr srážek vypadá zanedbatelně. Nad Českou republikou ale představuje téměř 79 miliard litrů vody.

Sto milimetrů deficitu znamená matematicky téměř osm bilionů litrů. Víceleté sucho může vytvořit schodek, který nevyrovná jeden deštivý měsíc ani několik letních bouřek.

Sucho proto není pouze téma pro zemědělce nebo meteorology.

Ovlivňuje cenu potravin, stav lesů, dostupnost vody ve studních, chlazení měst, výrobu elektřiny i schopnost řek udržet zdravé ekosystémy.

A čím lépe budeme rozumět číslům, tím méně nás překvapí zdánlivý paradox, že může jeden den přijít přívalová povodeň a přesto dál pokračovat sucho.