Článek
Jsem zase zpátky. Připravte si kávu a lupu, protože dnešní pátrání bude dlouhé a začalo před mnoha a mnoha lety. V dnešním článku si uděláme okénko do historie, konkrétně do ruských historických pramenů popisující důvody vzniku druhé světové války. Podíváme se na deset těch nejtoxičtějších mýtů v ruském výkladu dějin, a to včetně oblíbené lži o našich československých legionářích a údajném ukradeném zlatě.
V Praze existuje nakladatelství, které od roku 2019 hojně vydává knihy ruských autorů s velmi specifickým pohledem na svět. nakladatelství se jmenuje „Zakázané vzdělání“. Společným jmenovatelem tohoto projektu, překladatele Jana Buzka a knih, které vydává, je snaha o import účelových narativů ruských prokremelských historiků. Nejde o žádné „zakázané“ vědění, jde o prachsprostou manipulaci s fakty, jejímž cílem je vykreslit Rusko (a SSSR) jako věčnou, nevinnou oběť a Západ jako všemocného loutkáře, který řídí každou revoluci a válku.
Dnes si vezmeme pod drobnohled knihu Nikolaje Starikova: „Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina“. Starikov je ruský politický aktivista, zakladatel strany Veliká vlast a častý host ruských státních televizí. Jeho kniha se tváří nesmírně vědecky – na konci najdete úctyhodný seznam 88 literárních odkazů. Ale nenechte se zmást. Množství odkazů na historické prameny ještě vůbec nevypovídá o správné interpretaci souvislostí. Starikov používá techniku „cherry-pickingu“: z děl uznávaných historiků vytrhne jedinou větu, zbytek kontextu zamlčí a naroubuje ji na svou konspirační teorii.
My tady na Západě máme naštěstí – na rozdíl od dnešního Ruska – možnost informace kriticky posuzovat. Pojďme tedy zařadit Starikovova tvrzení do hlubšího historického kontextu a vyvrátit je pomocí skutečných, vědecky uznávaných historických pramenů. Seznam literatury opět uvedu na konci.
Hluboký kontext: Proč byl SSSR v izolaci a kdo stvořil bolševickou revoluci?
Starikov staví svou knihu na kontroverzním tvrzení: Tvrdí, že únorovou i říjnovou revoluci v Rusku zorganizovaly tajné služby Velké Británie a USA, aby zničily svého geopolitického konkurenta. Následně prý Západ uvalil na bolševiky hospodářskou blokádu, a když Lenin s Trockým odmítli Rusko Západu zcela odevzdat, Anglosasové stvořili Hitlera, aby SSSR zničil.
Jaká je historická realita (externí fakta): Podle předních světových historiků (např. Richard Pipes: Dějiny ruské revoluce) byla příčinou pádu carského Ruska vnitřní hniloba impéria, katastrofální ekonomické vyčerpání z první světové války, miliony mrtvých v zákopech a neschopnost cara Mikuláše II. zajistit obyvatelstvu chléb. Tvrzení, že Británie zorganizovala bolševický převrat, postrádá jakoukoliv logiku – Británie zoufale potřebovala, aby Rusko zůstalo ve válce a vázalo německé divize na východní frontě! Byl to naopak německý generální štáb (nepřítel Británie), kdo poskytl Leninovi slavný „zaplombovaný vagón“ a finance, aby Rusko z války vyřadil.
A proč byl sovětský stát na počátku 20. let v tak katastrofálním ekonomickém stavu a izolaci? Skutečný důvod byl ten, že bolševici po převratu jednostranně anulovali veškeré státní dluhy carského Ruska a nezákonně znárodnili veškerý majetek zahraničních investorů. Západní blokáda nebyla konspirací na zničení ruského národa, ale standardní ekonomickou reakcí na bezprecedentní státní bankrot a krádež cizího majetku. Zahraniční obchod se zastavil, protože s komunisty, kteří nerespektovali žádné smlouvy ani soukromé vlastnictví, zkrátka nikdo nechtěl obchodovat.
Teď se pojďme se podívat na konkrétní perly ze Starikovovy knihy a podrobit je ostatním známým dochovaným pramenům.
Mýtus 1: Trockij, švédské lokomotivy a „splátka Západu“
- Co tvrdí Starikov: Obří nákup 1000 švédských lokomotiv firmy NOHAB za 200 milionů zlatých rublů, nebyl skutečným obchodem. Šlo prý o gigantickou zástěrku, jak z Ruska tajně vyvézt zlatý poklad a „splatit dluh“ západním bankéřům a britské rozvědce za to, že financovali revoluci,.
- Jak to bylo doopravdy: To je snad ta nejkřiklavější ukázka překrucování historie. Rusko mělo po občanské válce naprosto zničenou železniční síť. Hrozil kolaps zásobování a miliony lidí čelily smrti hladem. Neutrální Švédsko bylo jedinou zemí ochotnou prorazit sankční blokádu. Lokomotivy nebyly fiktivní! Byly to reálné stroje (řada Eš), které skutečně dorazily do Ruska, zachránily tamní logistiku a jezdily na sovětských kolejích ještě za druhé světové války. Historické archivy (např. práce Anthonyho Heywooda: Modernising Lenin's Russia) jasně prokazují, že to byla zoufalá ekonomická nutnost, nikoliv špionážní pračka na peníze.
Mýtus 2: Zrádní Čechoslováci a ukradené Kolčakovo zlato
- Co tvrdí Starikov: Občanskou válku v Rusku prý odstartovaly československé legie, které vrazily nůž do zad admirálu Kolčakovi a zablokovaly transsibiřskou magistrálu. A co hůř, Češi prý ukradli část ruského státního pokladu (tzv. Kolčakovo zlato). Z tohoto „prokletého kovu“ pak údajně mladé Československo vybudovalo svou silnou ekonomiku, zbrojovky, obuvnický průmysl a vytvořilo pevnou korunu.
- Jak to bylo doopravdy: Tohle je klasická, stokrát vyvrácená sovětská lež. Historické a účetní záznamy, které zkoumali už i nezávislí ruští historici, jasně dokazují, že chybějící část zlata utratil z drtivé většiny sám admirál Kolčak za nákup zbraní, uniforem a munice od spojenců. Legionáři zlatý poklad pouze hlídali a při svém ústupu ho oficiálně, na základě předávacích protokolů, odevzdali bolševickému Irkutskému sovětu výměnou za volný průjezd domů. A náš hospodářský zázrak? Ten nestál na ukradeném zlatě, ale na faktu, že Československo zdědilo zhruba 70 % průmyslového potenciálu celého Rakouska-Uherska. Tvrdá a stabilní koruna pak byla výsledkem brilantní a nekompromisní měnové reformy ministra financí Aloise Rašína. Dělat z našich legionářů zloděje je ze strany autora čistá ideologická manipulace.
Mýtus 3: Uspaný princ a „vyrobená“ německá revoluce
- Co tvrdí Starikov: Pád německého císařství v roce 1918 nebyl důsledkem vyčerpání z války, ale tajné operace. Německý kancléř princ Max Bádenský se prý záměrně předávkoval léky na spaní a prospal 36 kritických hodin,. Během jeho spánku Německo uměle prohrálo válku a rozpadlo se.
- Jak to bylo doopravdy: Princ Max Bádenský nespal z nařízení britské rozvědky. Kolaboval, protože se nakazil těžkou formou španělské chřipky, virové pandemie, která v té době drtila svět a zabila desítky milionů lidí. Německo nepadlo kvůli spánku jednoho muže, ale kvůli totálnímu vojenskému a ekonomickému vyčerpání (jak potvrzují práce historiků jako Ian Kershaw nebo Richard Evans).
Mýtus 4: Zázračné „vypnutí“ hyperinflace na povel Západu
- Co tvrdí Starikov: Astronomická hyperinflace v Německu se v roce 1923 zázračně zastavila pouhé tři týdny po neúspěšném Hitlerově „pivním puči“,. Hjalmar Schacht prý zafixoval kurz, čímž Západ ukázal, že inflaci řídil uměle, a když Hitler selhal, tak ji prostě „vypnuli“.
- Jak to bylo doopravdy: Hyperinflace neskončila lusknutím prstů tajných služeb z Londýna. Skončila drastickou, ale zcela standardní makroekonomickou stabilizací. Byla zavedena nová měna (Rentenmarka), která byla tvrdě krytá reálným průmyslovým majetkem a zemědělskou půdou státu. Šlo o bolestivou ekonomickou reformu, nikoliv spiklenecké tlačítko.
Mýtus 5: Polsko jako válečný štváč a agresor
- Co tvrdí Starikov: Polsko prý v roce 1939 vůbec nebudovalo obranná opevnění proti Německu, protože jeho vojenský plán byl ve skutečnosti útočný. Poláci se chystali napadnout Gdaňsk a Východní Prusko a Hitlerovi odmítli jeho návrhy na urovnání sporu jen proto, že jim Londýn nařídil vyprovokovat válku.
- Jak to bylo doopravdy: Starikov z oběti dělá agresora. Že Poláci plánovali dobytí Německa, je historický nesmysl vyvrácený seriózními vojenskými historiky (např. Norman Davies: God's Playground). Polská armáda byla nešťastně roztažená podél hranic v defenzivním postavení, protože chránila svá průmyslová centra a naivně čekala na ofenzívu Francie a Británie. Polsko odmítlo německé požadavky proto, že zcela racionálně chápalo (po vzoru Československa), že jakýkoliv ústupek Hitlerovi povede ke zničení státu.
Mýtus 6: Křišťálová noc jako tajná operace britské rozvědky
- Co tvrdí Starikov: Atentát židovského mladíka Grynszpana na německého diplomata von Ratha v Paříži prý zorganizovaly západní tajné služby,. Chtěly tak záměrně vyprovokovat Křišťálovou noc a nacistické represe, aby Západ získal morální záminku pro budoucí válku s Německem,.
- Jak to bylo doopravdy: Křišťálová noc byla nacisty předem plánovaný pogrom, který jen čekal na jiskru. Sedmnáctiletý Grynszpan nejednal jako agent MI6, ale jako zoufalý chlapec, jehož rodina uvízla během brutálních deportací polských Židů (tzv. Zbąszyńský incident) v zemi nikoho. Důvod, proč ho nacisté nepopravili hned, byl ten, že si ho Goebbels šetřil pro gigantický propagandistický monstrproces. Z toho ale sešlo, protože Grynszpan začal hrozit, že u soudu prohlásí, že měl s von Rathem homosexuální pletky, což by z nacistické show udělalo frašku.
Mýtus 7: Občanská válka ve Španělsku jako britský projekt
- Co tvrdí Starikov: Západ potřeboval, aby si Hitler vyzkoušel zbraně před útokem na Rusko. Proto prý britská rozvědka najala letadlo „Dragon Rapide“, které v roce 1936 dopravilo generála Franca do Maroka.
- Jak to bylo doopravdy: Slavný let „Dragon Rapide“ nebyl operací britské MI6. Jak uvádí renomovaný historik Antony Beevor (The Battle for Spain), letadlo si v Londýně soukromě pronajal španělský pravicový novinář a monarchista Luis Bolín. Britská vláda o tom vůbec nevěděla. Politika „nevměšování“ nepramenila z tajné podpory fašismu, ale z paralyzující hrůzy pacifistických vlád Západu z toho, že by se španělský konflikt přelil v druhou světovou válku.
Mýtus 8: Zastavení tanků u Dunkirku jako „Zlatý most“
- Co tvrdí Starikov: Během porážky Francie Hitler údajně záměrně nařídil svým tankům zastavit před přístavem Dunkirk. Prý to byl „zlatý most“ pro evakuaci britské armády, protože Hitler chtěl s Anglií tajně uzavřít mír.
- Jak to bylo doopravdy: : Tento mýtus je dávno mrtvý. Rozkaz zastavit nevymyslel Hitler z lásky k Britům. Inicioval jej velitel Skupiny armád A, generál Gerd von Rundstedt. Důvody byly ryze taktické: tankové divize byly po rychlém postupu vyčerpané a Rundstedt se obával britského protiútoku do odkrytých křídel. K tomu se přidala ješitnost Hermanna Göringa, který Hitlera přesvědčil, že jeho Luftwaffe dokáže zničit Brity na plážích sama. Hitler Brity nešetřil, jen udělal fatální vojenskou chybu.
Mýtus 9: Mírumilovný Hitler donucený Západem k válce
- Co tvrdí Starikov: Hitler prý nikdy nechtěl válčit s Británií ani Francií. Odkládal útok na Západ a vědomě omezil i výrobu ponorek,, čímž dokazoval, že je vlastně pacifista hledající spojenectví s Anglosasy, kteří ho ale odmítali a dotlačili ho do kouta.
- Jak to bylo doopravdy: Hitler neomezoval ponorky z lásky k míru. Plán Z (masivní budování obřích hladinových lodí místo ponorek) prosadil admirál Raeder kvůli mylné vojenské doktríně preferující klasické bitvy flotil. A Hitlerova "mírumilovnost" vůči Západu byla čistě taktická – chtěl mít volné ruce pro zničení Východu a získání "Lebensraumu" pro árijskou rasu. Vyhlazení "židobolševismu" na východě nebyl britský nápad, ale základní kámen Hitlerovy vlastní ideologie, který podrobně sepsal v Mein Kampfu už ve vězení ve 20. letech.
Mýtus 10: Tajná dohoda s Británií a „vražda“ Rudolfa Hesse
- Co tvrdí Starikov: Dostáváme se k samotnému jádru knihy a k vysvětlení jejího názvu. Proč se Hitler odhodlal 22. června 1941 napadnout SSSR, když věděl, že válku na dvou frontách nemůže vyhrát? Starikov tvrdí, že 10. května 1941 odletěl Hitlerův zástupce Rudolf Hess do Anglie nikoliv jako šílenec, ale jako oficiální emisar. Jeho cílem bylo získat od Britů záruku neutrality pro nadcházející tažení na Východ. A teď to přijde: Starikov tvrdí, že Angličané Hitlerovi tuto neutralitu a budoucí spojenectví po porážce Ruska skutečně zaručili, a jedině proto si führer troufl na SSSR zaútočit. A aby se svět toto děsivé tajemství britské diplomacie nikdy nedozvěděl, nechala prý britská tajná služba v roce 1987 třiaadevadesátiletého Hesse ve věznici Spandau uškrtit. Stalo se tak prý proto, že M. Gorbačov z neopatrnosti souhlasil s jeho propuštěním a hrozilo, že by Hess po letech promluvil.
- Jak to bylo doopravdy: Tady už Starikov opouští sféru ohýbání historie a noří se do hlubin neonacistických konspiračních teorií. Pojďme si to vědecky rozebrat.Hessův pád a šílenství: Všichni renomovaní historikové (jako Ian Kershaw či Richard Evans) se shodují na tom, že Hessův let byl jeho zcela soukromou, zoufalou a naivní iniciativou. Hess v té době v nacistické hierarchii ztrácel vliv ve prospěch Bormanna a Göringa. Propadl okultismu a astrologii a bláhově věřil, že se dokáže spojit s protihitlerovskou britskou opozicí a sám hrdinně sjednat mír.
Hitlerova reakce: Hitler o letu předem nevěděl. Když se o něm dozvěděl, rozzuřil se k nepříčetnosti, okamžitě prohlásil Hesse za šílence a ihned kontaktoval Mussoliniho, aby ho ujistil, že Německo nehledá za jeho zády separátní mír.
Reakce Británie a neexistující dohoda: Churchill s Hessem odmítl vůbec jednat. Britové nacistického pohlavára okamžitě internovali jako válečného zajatce, kterým zůstal až do konce války. O nějaké britské "garanci neutrality" pro operaci Barbarossa nemůže být řeč – vždyť hned 22. června 1941, v den napadení SSSR, vystoupil Winston Churchill v rádiu a vyhlásil plnou a bezpodmínečnou podporu Sovětskému svazu v boji proti Hitlerovi (což paradoxně v textu přiznává i sám Starikov). Kdyby měli Britové s Hitlerem tajnou dohodu, že ho nechají zničit Rusko, proč by Londýn téměř okamžitě začal posílat do SSSR zbraně, tanky a letadla přes nebezpečné arktické konvoje?
Sebevražda ve Spandau: Tvrzení, že Hesse zavraždila MI6, je starý mýtus, který s oblibou živí evropští neonacisté. Vyšetřování potvrdilo, že zlomený a nemocný Hess zkrátka spáchal sebevraždu. Žádné temné tajemství o britském spiknutí z roku 1941 neskrýval. Naopak – vše, co věděl, měl příležitost sdělit světu během Norimberského procesu, kde se ale místo velkých odhalení jen vykrucoval a předstíral ztrátu paměti.
Závěr: Proč se nám tuhle knihu snaží vnutit?
Když se nad Starikovovou knihou zamyslíte z nadhledu, pochopíte, že to není historická práce, ale brilantně vystavěný právní obhájcovský spis pro diktátora Stalina.
Podle této knihy za druhou světovou válku vlastně nemůže ani tak Hitler, jako spíš Winston Churchill a bankéři z Wall Street. Starikov potřebuje britskou a americkou stopu napasovat úplně všude – od vzestupu NSDAP, přes pád Francie až po absurdní tajné dohody s Hessem.
Ale pozor, abychom jen neplivali na Rusko a jeho „ublíženost“, musím uznat, že k ní má po bolševické revoluci i trochu právo. O tom až v příštím článku.
Důvod je mrazivě pragmatický a zcela zapadá do současné kremelské propagandy: Pokud přesvědčíte čtenáře, že celá druhá světová válka byla jen gigantická zástěrka Anglosasů s jediným cílem – zničit Rusko (respektive SSSR), pak snímáte ze Sovětského svazu jakoukoliv historickou vinu za jeho vlastní imperialismus.
Náhle už není ostudný Pakt Molotov-Ribbentrop cynickým dělením Evropy, ale jen zoufalou a nutnou sebeobranou před zrádným Západem. Náhle už sovětská invaze do Polska ze 17. září 1939 není ranou dýkou do zad krvácejícímu sousedovi, ale geniálním strategickým tahem, na který měl Stalin právo, protože Poláci byli zlí a agresivní.
Starikov ve své knize sice odsuzuje ostudný britský a francouzský appeasement v Mnichově (a v tom má pravdu, šlo o katastrofální selhání Západu), ale používá to jen jako kouřovou clonu k tomu, aby vymazal skutečnost, že to byl nakonec Sovětský svaz, kdo s Hitlerem podepsal tajný dodatek k paktu o neútočení, čímž uvolnil stavidla k rozpoutání nejstrašnější války v dějinách lidstva.
Vážení čtenáři, historie není jednorozměrná bondovka, kde padouši z MI6 organizují v tajných laboratořích světové války. Je to složitý propletenec lidských chyb, naivity, fanatismu a imperiálních ambicí. Nedovolme, aby se pod rouškou „zakázaného vzdělání“ plíživě rehabilitovaly ty nejtemnější stránky sovětských dějin tím, že se vina jednoduše hodí na fiktivní západní spiknutí.
Myslete kriticky, prověřujte zdroje a nenechte ze sebe dělat loutky v cizí informační válce.
Odborné historické prameny použité pro konfrontaci s narativem knihy
- Richard Pipes: Dějiny ruské revoluce (The Russian Revolution) – kontext pádu carského Ruska a bolševické revoluce.
- Anthony Heywood: Modernising Lenin's Russia – ekonomická realita „zlaté blokády“ a nezbytnost nákupu švédských lokomotiv.
- Norman Davies: God's Playground (Polské dějiny) – vyvrácení mýtů o agresivních plánech Polska v roce 1939.
- Antony Beevor: The Battle for Spain (Španělská občanská válka) – kontext pronájmu letadla Dragon Rapide a politiky nevměšování.
- Adam Tooze: The Wages of Destruction (Ekonomika Třetí říše) – tvrdá ekonomická data o masivním zásobování nacistického Německa surovinami ze strany SSSR.
- B. H. Liddell Hart: History of the Second World War – detailní analýza taktických chyb a vzniku „rozkazu Halt“ u Dunkirku.
- Richard J. Evans: The Third Reich in Power / The Coming of the Third Reich – analýza konce Výmarské republiky, epidemie španělské chřipky a skutečných příčin hyperinflace.
