Operace Aeronet: Rozbor dezinformačního impéria, které si sami platíme

Znáte ten pocit. Sedíte u nedělního oběda a váš blízký, často velmi vzdělaný a inteligentní člověk na vás začne chrlit složité geopolitické konstrukce. Mluví o skrytém řízení procesů, o loutkových vládách, o válce nadnárodních elit a o nevyhnutelném zániku západní civilizace. Jakýkoliv váš logický argument se odrazí od neprůstřelné zdi. Nejde o hádku o fakta, stojíte proti uzavřenému filozofickému systému, který má odpověď úplně na všechno.

V centru tohoto fenoménu v Česku stojí jeden konkrétní portál: Aeronet.news. Server, který se chlubí obrovskou čteností, kterou nejde ověřit a jehož narativy jako přes kopírák přebírají desítky dalších „nezávislých“ webů a řetězových e-mailů. Proč je tak populární, tak čtivý a proč jeho narativ skvěle funguje na lidskou psychiku nehledě na úroveň inteligence čtenáře?

Česká investigativní média už v minulosti řešila, kdo by mohl být tajemným autorem vystupujícím pod zkratkou VK (Vedoucí Kolotoče), a poukazovala na dluhy a exekuce pravděpodobného provozovatele Marka Pešla. My se ale v tomto článku vydáme ještě dál. Podíváme se přímo do „strojovny“ a rozklíčujeme zdrojový kód tohoto dezinformačního one-man impéria:

V tomto článku nás čeká detektivní cesta rozdělená do tří částí. V té první rozebereme Aeronet zvenku, čistě technicky. Jako chladnokrevný, brilantně vymyšlený byznys model postavený na iluzi nezávislé tiskové agentury. Ve druhé části sestoupíme dovnitř do samotné ideologické pavučiny, abychom pochopili, proč tomuto specifickému učení propadají lidé všech sociálních skupin a proč je v podstatě nemožné je z této „králičí nory“ vytáhnout pomocí běžných logických argumentů. Ve třetí části je potom vysvětlen praktický dopad serveru na českou společnost a malý test, jestli jsou čtenáři vůči tomuto narativu imunní.

Připravte se. Zjistíte, že tento server není jen boj za svobodu slova. Je to dokonale zkonstruovaná past na lidskou úzkost, zklamání a osamělost, kterou si sami platíme.

Když poprvé otevřete stránky Aeronetu, dýchne na vás aura zakázaného ovoce. Grafika sice připomíná weby z počátku tisíciletí, ale texty se tváří jako výstupy z tajných zpravodajských svodek. Web vystupuje s obrovským sebevědomím jako „nezávislá americko-evropská tisková agentura“. Pojďme ale tuto oponu strhnout a podívat se na tvrdá technická a finanční data. Zjistíme, že iluze je sice dokonalá, ale realita mnohem prostší.

V patičce webu a v oficiálním prohlášení (Imprint) se Aeronet hrdě hlásí k adrese: 48 Wall Street, 11th Floor, New York City. Vydavatelem je pak společnost American European News, LLC, ale ta je registrovaná ve státě Delaware. Pro běžného českého čtenáře to zní nesmírně prestižně. Náš web sídlí v centru světového finančnictví!

Jaká je ale realita? Když si tuto adresu zadáte do vyhledávače, zjistíte, že na 11. patře mrakodrapu na Wall Street nesedí žádná redakce investigativních novinářů. Nachází se zde obrovské centrum pro poskytování tzv. virtuálních kanceláří. Za poplatek v řádu desítek dolarů měsíčně si zde kdokoli na světě může pronajmout tuto prestižní adresu. Služba funguje tak, že vám tam založí schránku a když do ní přijde nějaká pošta, jednoduše jí naskenují a pošlou e-mailem. Fyzické sídlo tam ale žádná z registrovaných společností nemá.

A proč se server registroval právě ve státě Delaware? Delaware je známý jako vnitrostátní daňový ráj Spojených států. Založení LLC (obdoba našeho s.r.o.) tam stojí pár stovek dolarů, ale co je pro provozovatele Aeronetu klíčové: Delaware nevyžaduje veřejný zápis skutečných majitelů firem. Je to legální černá díra, která poskytuje dokonalou anonymitu před zraky veřejnosti i věřitelů.

Mnoho lidí se ptá: „Když ten web šíří lži a paniku, proč ho česká policie nebo soudy prostě nevypnou?“ Odpověď leží právě v té americké schránce.

Tím, že se web formálně přesunul pod americkou jurisdikci, se mistrně vyhnul českému právu. V České republice by autor mohl čelit trestnímu stíhání za šíření poplašné zprávy, pomluvu nebo podněcování k nenávisti. Ve Spojených státech ale vládne První dodatek ústavy (First Amendment), který zaručuje téměř absolutní svobodu slova. Šíření konspirací, dezinformací nebo i hrubých urážek je v USA legální, pokud to přímo nevybízí k bezprostřednímu fyzickému násilí. Pokud by česká policie nebo nějaký poškozený občan chtěli Aeronet v USA žalovat, americké soudy je odmítnou.

Na webu najdeme také odkaz na DMCA (Digital Millennium Copyright Act). Proč má český web americkou doložku o autorských právech? Protože se tváří jako americká LLC společnost. DMCA je americký zákon, který říká, že pokud provozovatel webu okamžitě smaže nahlášený kradený obsah (např. fotku z Reuters), nemůže být za něj žalován (tzv. Safe Harbor). Tím se VK právně kryje před žalobami fotografů a agentur, jejichž fotky a videa si může stahovat do svých článků.

Aeronet nemá na svém webu žádné klasické bannery ani reklamy od Googlu či Seznamu. Důvod je prostý: žádná seriózní reklamní síť s dezinformačním webem nespolupracuje (tzv. Brand Safety pravidla). Přesto web nabízí kolonku „Reklama“, kde se zadavatel může obrátit na redakci s prosbou o publikování. Je to však jen psychologický prvek, aby portál vypadal jako standardní komerční médium, kterým není. Jediná reklama, která se na serveru objevuje, je na prodej knih. Proklik směřuje na stránky spřáteleného nakladatelství Adama B. Bartoše. A buď jde o prodej přímo autorských knih pana VK, což tvoří jeho druhý hlavní zdroj příjmů hned po darech na provoz webu nebo prodej ostatních neautorských knih nakladatelství. Třešničkou na dortu je potom odkaz na koupi knihy s názvem „Konspirativní techniky“.

Hlavním zdrojem příjmů autora jsou ovšem ty dary od čtenářů na provoz. Web uvádí, že na měsíční provoz potřebuje 1835 EUR (cca 45 000 Kč). Na stránce je počítadlo, které ukazuje, kolik EUR se zatím vybralo v tom daném měsíci. Přispívat lze přes kryptoměny nebo na český bankovní účet u Raiffeisenbank.

Když jsem zkusil na tento účet zaslat cvičný dar, abych z výpisu zjistil jméno majitele, narazil jsem na zeď. Nejde o transparentní účet. Bankovní tajemství jméno skrývá a číslo účtu není nikde veřejně dohledatelné v souvislosti s konkrétní firmou. Investigativní novináři v minulosti spojili Aeronet s osobou Marka Pešla, muže s obrovskými dluhy a exekucemi, který se skrývá v zahraničí. Ve svých článcích opakovaně tvrdí, že žije v Německu, ale v roce 2020 ho reportéři ČT vypátrali na sídlišti v Trenčíně. Redaktorům ze serveru manipulatori.cz se zase podařilo upravit nahrávku hlasu Marka Pešla z reportáže stejným filtrem, který on sám ke zkreslení hlasu používá každý pátek na svém pořadu na Svobodném vysílači CS. Srovnání nahrávek ukázalo, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Běžný účet na jeho jméno by exekutoři okamžitě obstavili, peníze tedy pravděpodobně i po letech stále tečou přes nastrčené „bílé koně“.

To nejzajímavější se ale odehrává na počítadle peněz od čtenářů. Ještě ani jednou se totiž nestalo, že by se vybralo 100 % a provoz se zaplatil. Pod články vycházejícími na sklonku měsíce se pokaždé objevují výzvy autora VK, který prosí o zaslání darů v jakékoli výši, aby server mohl dále fungovat.

Otázka je tedy nasnadě. Kdo tedy ten chybějící zbytek peněz na provoz webu každý měsíc doplácí, že může server pořád fungovat? Odpověď je prostá. Nikdo! Částka 1835 EUR za provoz jednoduchého WordPress webu (i se započítáním ochrany proti DDoS útokům) včetně plateb za pronájem sídla společnosti, je extrémně nadsazená. Reálné náklady jsou pravděpodobně jen zlomek této ceny a zbytek si VK nechává jako svůj příjem. Důvod, proč počítadlo nikdy nedosáhne cíle, je čirá psychologie: Strach. Kdyby autor třeba 20. dne v měsíci napsal „Děkujeme, máme vybráno“, lidé by přestali posílat peníze. Udržování čtenářů v neustálém napětí a pocitu, že jedině jejich pětistovka z důchodu udrží „pravdu“ naživu, je chladnokrevný, ale perfektně fungující byznys model.

Redaktor Aeronetu často mluví v množném čísle („naše redakce zjistila“, „nabízíme spolupráci“). Před lety se pod texty objevovaly kromě VK ještě další pseudonymy. Třeba Pozorovatelka nebo Administrator, ale poslední článek Pozorovatelky byl publikován 27. ledna 2019. Od tohoto data je pod naprostou většinou obsahu podepsán pouze VK (Vedoucí Kolotoče). Stylistika, volba slov i neustále se opakující fráze jasně ukazují na to, že články píše jeden a ten samý člověk. Žádná redakce neexistuje.

Korunu této iluzi dává oficiální e-mailový kontakt: swen.tenorea@eckader. Pro staršího nebo méně technicky zdatného čtenáře to působí jako tajná, šifrovaná adresa na speciální doméně, kterou nelze vystopovat. Pravda je mnohem prostší. Jde o adresu redakce@aeronet.news napsanou pozpátku. Je to primitivní ochrana proti internetovým botům, kteří skenují weby a rozesílají spam. Čtenář si musí e-mail rozluštit a přepsat ručně. To v něm však nevědomky umocňuje pocit výjimečnosti a sektářského tajemna – „jsme tak důležití a pronásledovaní, že i náš e-mail musí být šifrovaný.“

Aeronet tak není dílem odboje proti globálním elitám, který si díky iluzi anonymity může dovolit publikovat nepublikovatelné. Je to pragmaticky postavený konstrukt vytvořený jedním člověkem. Americká schránka ho chrání před českou policií, netransparentní účty před exekutory a nedotahující počítadlo provozu webu funguje jako psychologický dojič peněz na důvěřivé čtenáře.

Když si to všechno poskládáte dohromady, uvidíte mistrovské dílo sociálního inženýrství. Aeronet není žádná tajná základna rebelů bojujících proti Domu Sion. Je to extrémně chytře vymyšlený stroj na peníze.

Autor ví, že aby mohl z lidí vysávat peníze dlouhodobě, musí jim dát pocit důležitosti. Vytvořil proto virtuální realitu tajemna: americká společnost sídlící na Wall Street, šifrované maily, neustálý boj o přežití redakce a hluboké geopolitické analýzy. Skutečný důvod této anonymity je ale pravděpodobně jen nevystopovatelnost českými exekutory. Přes schránku v Delaware si VK zařídil imunitu vůči českým soudům a policii. Své čtenáře drží v psychologickém zajetí strachu a oni mu za to dobrovolně posílají peníze na účet, o kterém ani neví, komu patří a ze kterých neodvádí žádné daně. Není to boj o svobodu slova. Je to brilantní, chladnokrevný byznys model postavený na lidské úzkosti a samotě.

Když už víme, že samotná struktura fungování Aeronetu je jen prázdná iluze, pojďme se ve druhé části článku podívat na to nejnebezpečnější: její obsah. Jak tento osamělý autor dokázal vytvořit ideologickou pavučinu tak silnou, že dokáže zpřetrhat rodinné vazby a připravit vzdělané lidi o kritické myšlení? A proč je to tak čtivé? Jste připraveni? Jdeme na to!

V první části naší inspekce do králičí nory jsme zjistili, že tisková agentura na Wall Street je jen prázdná poštovní schránka a boj o přežití „redakce“ je chladnokrevný byznys model. Jak je ale možné, že ideologii tohoto webu propadají i vysokoškoláci, učitelé či lékaři? Odpověď leží ve zpracování obsahu. Autor Aeronetu (VK) nevytvořil pouhý konspirační web. Vytvořil a zpracoval uzavřený filozoficko-politický systém, který dává dokonalý smysl lidem jakéhokoli věku nebo vzdělání. Pokud mu propadnete, ztratíte potřebu vyhledávat informace i z jiných zdrojů a dokonale ochromí vaše kritické myšlení.

Abychom jeho systém psaní článků pochopili, musíme se nejprve naučit jeho jazyk. Zde je stručný slovníček pojmů, bez kterého na Aeronetu nepochopíte ani úvodní text:

Ačkoli je celkový konstrukt článků na Aeronetu složitý, každá konspirační teorie potřebuje jednoduchého viníka složitých problémů. Aeronet (a podobné weby) staví na prastarém základu: na údajném židovském spiknutí. Teorií, kterých se dotýká, je mnohem víc, ale antisemitismus jim kraluje. Pojďme si je rozebrat jednu po druhé:

Čtenář dostává do ruky složitý puzzle pojmů a konspirativních narativů a musí vynaložit úsilí, aby jej rozluštil. Jakmile si tento jazyk osvojí, za odměnu zažije tzv. Gnostický syndrom (iluzi nadřazenosti zasvěcených). Získá pocit, že on jako jeden z mála pochopil, jak funguje svět, zatímco ostatní jsou jen slepé ovce. Tím, jak je systém složitý, perfektně zaměstná čtenářův mozek. Čím inteligentnější je člověk, tím hlouběji do ideologie pronikne. Systém ho nutí si sám zařazovat nové i uplynulé události do hierarchie „procesů řízení“, a tak si každý ve své hlavě buduje svou vlastní „konceptuální pavučinu“. A proč to na lidi tak funguje? Protože to není hloupé. Když člověk začne číst Aeronet, musí se naučit novou slovní zásobu (prediktor, egregory, konceptuální nebo bezstrukturní řízení) a když to do sebe nasaje, získá pocit výjimečnosti. Pocit, že on jako jeden z mála „prohlédl tajný plán elit“ a chápe skutečné řízení světa, zatímco ostatní jsou jen slepé ovce.

Díky této umělé provázanosti dokáže Aeronet vzít naprosto jakoukoliv událost na světě a vysvětlit ji ad hoc. Autor totiž obrací klasickou logiku naruby. Zatímco v reálném světě zkoumáme následky, abychom zjistili jejich skutečnou příčinu, na Aeronetu už jsou všechny příčiny předem dané. Každá nová zpráva se tak jen zpětně a uměle „našroubuje“ na jedinou univerzální šablonu. Tou je neviditelná občanská válka uvnitř samotných elit: konflikt mezi Domem Sion (sekulární globalističtí bankéři, „židé“) a Domem Chabad (ortodoxní národovci, „Židé“). Události tak neslouží k hledání pravdy, ale jen jako materiál k potvrzení už hotového scénáře.

Aeronet tak dokáže racionalizovat cokoliv. Dokonce i historické absurdity, jako je ospravedlňování Stalinova hladomoru tvrzením, že Stalin „nemohl jinak, protože musel zničit trockistickou pátou kolonu domu Sion“. Historie se zde zpětně ohýbá tak, aby vždy potvrdila nevyhnutelnost ruského vítězství a morální hnilobu Západu.

Filozof Karl Popper už v roce 1934 publikoval teorii falzifikovatelnosti. Skutečná vědecká nebo analytická teorie musí mít podmínku, za které neplatí. KSB/DVTŘ a Aeronet však žádnou takovou podmínku nemají. Je to uzavřený, sebenaplňující se kruh. Uvedu ještě příklad s Putinem a Ukrajinou:

Proti tomuto systému se nedá argumentovat. Každá prohra nebo výhra je vysvětlena jako skrytá součást vyššího, geniálního plánu. Pjakin a VK tak působí jako proroci, protože „mají vždycky pravdu“. Je to mentální perpetuum mobile, které naprosto pohřbilo kritické myšlení. DVTŘ se tak z principu nikdy nemýlí.

Západní svět má své vlastní konspirace – QAnon, Epsteinovy ostrovy, pedofilní sítě elit, satanistické rituály (šířené např. portály jako Infowars či ZeroHedge). Tyto teorie jsou šokující a emotivní, ale chybí jim ucelený řád. Naopak ruský KSB/DVTŘ je sice logický a ucelený, ale pro běžného čtenáře nesnesitelně suchý a nudný.

Genialita autora Aeronetu spočívá v tom, že jako jediný dokázal tyto dva světy spojit. Vezme šťavnatý, šokující západní skandál (např. kauzu pedofilie) a prožene ho chladným, ruským technokratickým motorem (DVTŘ), který ho zasadí do kontextu. Čtenáři tak nenaservíruje drb z bulváru, ale „utajenou analýzu řízení procesů pomocí kompromitačních materiálů na nižších prioritách“. K tomu přidá ezoteriku, případně roli tajných skupin „upraví“ tak, aby seděla na konkrétní událost, o které chce psát. Výsledkem je toxický koktejl, který má emoční sílu bulváru a přesvědčivost univerzitních skript, která čtenáře vtáhne do mimořádně toxického vnímání světa, ze kterého není úniku.

Typický článek na Aeronetu pak autor poskládá podle následujícího vzorce:

V prvních dvou částech jsme úspěšně demontovali technické zákulisí tohoto stroje na peníze a dešifrovali jsme ideologický vzorec, podle kterého autor své texty tvoří. Teď nás ale čeká ta poslední, nejdůležitější a zároveň nejděsivější otázka. Když se na celou tuto složitou pavučinu podíváme s odstupem: Jaké jsou její praktické dopady na životy lidí, kteří ji pravidelně čtou? Běžný člověk, který Aeronet nezná, nad autorovým výkladem zpráv jen zakroutí hlavou, mávne rukou a jde dál. Ale co se reálně děje s psychikou a rodinami těch, kteří v této králičí noře zůstali a panu VK uvěřili?

Češi mají historicky zakódovanou nedůvěru k autoritám. Pocit, že nám vždy vládl někdo zvenku (Vídeň, Berlín, Moskva, a teď "Brusel"), je hluboko v nás. Myšlenka, že za všechno může tajná elita tahající za nitky, tak dokonale rezonuje s českým traumatem „o nás bez nás“. Dodává čtenářům falešnou úlevu: pocit, že nejsou bezmocní proto, že by ve svém životě dělali něco špatně, ale proto, že celá hra je od začátku nespravedlivě zmanipulovaná.

Aeronet tak paralyzuje kritické myšlení. Nabízí svět, kde neexistuje náhoda. Svět, kde je zbytečné se o cokoliv snažit, spořit si na důchod, chodit k volbám nebo důvěřovat lékařům, protože o všem už dávno rozhodli jiní v zákulisí. U svých čtenářů pěstuje těžkou formu naučené bezmocnosti, apatii a chronický strach z budoucnosti. Tento strach navíc mistrně roubuje na aktuální mediální témata – migranti, covid, válka na Ukrajině, Epic Fury v Íránu. Scénář je vždy stejný: peníze ztratí hodnotu, převálcují nás cizinci, Západ zdegeneroval, vakcíny slouží k depopulaci… Všimli jste si ale, kdo z těchto apokalyptických textů vychází vždy jako jediný kladný hrdina? Uhodli jste. Ruský prezident. A myslíte si, že nás skutečně Rusko zachrání?

Aeronet neprodává pravdu. Prodává 30 let starou ruskou imperiální frustraci přebalenou do atraktivního detektivního hávu a ještě si za to od zranitelných lidí nechává platit.

Tento ruský vojensko-akademický „operační systém“, původně vymyšlený k resuscitaci zhrzeného impéria, byl exportován k nám. Autor Aeronetu a jemu podobní vzali tento chladný kybernetický manuál a přesvědčili tisíce Čechů, že je to návod k „probuzení“. Čtenáři těchto webů mají pocit, že odhalují nejhlubší pravdy o svobodě. Ve skutečnosti si ale do hlavy dobrovolně instalují třicet let starý software ruských tajných služeb, který má tři hlavní cíle:

Dočetli jste až sem a možná si říkáte, že vás se to netýká. Že vy Aeronet nebo podobné „alternativní“ weby nečtete vůbec nebo je čtete jen občas „pro rozšíření obzorů“, abyste si udělali vlastní názor a znali pohled z druhé strany.

Zkuste ale k sobě být na chvíli absolutně upřímní. Udělejte si tento krátký test. Pokud na většinu z následujících otázek odpovíte ANO, na chvíli se zastavte a zamyslete se, zda vaše vnímání světa už nebylo tiše uneseno tímto toxickým algoritmem:

Vyhodnocení: Pokud jste se v těchto bodech našli, neznamená to, že jste hloupí. Znamená to přesný opak: jste pravděpodobně velmi inteligentní lidé, jejichž mozek se nechal chytit do dokonale zkonstruované logické pasti. Nečtete „jen jiný názor“. Konzumujete pečlivě navržený psychologický virus, který má za cíl zničit vaši důvěru ve společnost, ve které žijete, oddělit vás od vašich blízkých a udělat z vás pasivního, ustrašeného diváka.

Fantom z Wall Street nepotřebuje armádu. Stačí mu server za pár eur, znalost lidské psychologie a schopnost zneužít existenčních strachů. V tomto článku jsme si ukázali, jak tento stroj na iluze funguje. Zda se v jeho pavučině necháte dál dobrovolně točit, už je jen na vás.

KV