Článek
Zrovna nedávno, totiž v sobotu 27. září 2025 v Praze na Hradčanském náměstí před sídlem prezidenta demonstrovali stoupenci KSČM skrývající se v současnosti pod hnutí „Stačilo!“. A zpívali přitom píseň Karla Kryla, který proti komunistům bojoval. Mně to připadá jako odporný paradox, neboť komunistický režim Kryla pronásledoval a vyhnal jej do emigrace. Demonstranti protestovali proti volbám, které prý budou zmanipulované, vyzývali ke svobodě, a zároveň nesli transparenty vyjadřující jejich touhu po návratu před listopad 1989 za ostnaté dráty. Slyšet od těchto demonstrantů píseň Karla Kryla je opravdu zážitkem pro otrlé.
Otázku, co by na dnešní situaci ve světě i v naší zemi, k jejímu současnému směřování říkal Karel Kryl, kdyby ještě žil, si kladou mnozí. Většinou si bohužel vzápětí odpovídají sami, že by byl zhnusený, že by ostře a tvrdě kritizoval stav společnosti, a hlavně politiky, kteří zemi vedou… Jenže KK dávno nežije a všechny tyto spekulace stojí na slůvku „kdyby“. A kdyby jsou chyby, jak se říká. Karel Kryl by se k lecčemus vyjadřoval kriticky, o tom nemůže být pochyb, protože to dělal celý svůj produktivní život. Je také zřejmé, že je vždy co kritizovat, proti čemu protestovat a bojovat. Rovněž je jisté, že tyto disciplíny ovládal Karel Kryl dobře.
V červnu 1993 jsem s Karlem Krylem dělal rozhovor po jeho vystoupení na pódiu. Řekl v něm například: „Já si dělám to, co si myslím a proč bych se koneckonců křivil, že se to někomu líbí, nebo ne.“ Nebyl rád, když jsem se ho zeptal, zda je spíš optimista, nebo spíš pesimista? „Kašlu vám na oboje brýle. Na růžové i černé,“ řekl. „Já jsem zdravý skeptik. Počítám s nulou a co je nad ní, je už dobré.“
Mě je samozřejmě také líto, že mimořádný písničkář, básník a člověk Karel Kryl odešel tak mladý, ještě mu nebylo padesát let. Neprojektuji si však do něj své pocity, splíny a obavy, nechci, aby mě vedl, řekl, co mám dělat a naučil mě orientovat se v životě a ve světě. To holt musím sám. Nevím, zda by byl Karel Kryl nadšený z lidí, kteří se k němu stále upínají, protože tím dávají najevo svou pasivitu a tendenci spoléhat se na nějaké vůdce, kteří za n ě vyřeší jejich problémy.
Ve zmíněném rozhovoru Karel Kryl totiž řekl také: „Rád bych se dožil, že jednou lidé dostanou rozum a chlapi zjistí, že mají pracky nejen na práci, ale i na to, aby se prali za to, co chtějí, a že mají mozek, aby si vymysleli, jak se prát, a nejen kňučet u piva. Rád bych se dožil, aby třeba ženský chlapům nedaly, pokud se nepokusí o to, co chtějí. Aby měly takové děti, které se zeptají – Táto, co jsi dělal a co děláš? Abych viděl konečně lidi, kterým je 40 či 50 let a neříkají – No jo, my už to nezvládnem, to až naše děti. Dokud lidé budou tvrdit tuhle blbost, tak v této zemi nebude lépe.“
Podle mého názoru z těchto jeho slov vyplývá, že uznával lidi, kteří se chtějí a umějí postarat sami o sebe, o své rodiny, jež dokážou bojovat za spravedlnost a svobodu proti těm, kteří by jim tyto hodnoty chtěli vzít, lidi, kteří budou brát k odpovědnosti a kontrolovat vlády… Opakuji – brát k odpovědnosti a kontrolovat vlády, a ne po nich chtít, aby se o ně postaraly, aby jim „zajistily“ blahobyt, nebo přinejmenším spokojený život bez jejich vlastního přičinění. Pečení holubi nikde do huby nelétají, jak už se dávno ví.
Před časem jistý člověk vyzval Karla Kryla, aby znovu mluvil lidu. Možná to bylo sice vroucí a čisté přání, nicméně pasivní a ve faktické rovině nesplnitelné, protože Karel Kryl z mrtvých nevstane. Můžeme si ho však splnit sami, neboť Karel Kryl k nám stále promlouvá svou tvorbou, která je úžasná svou hloubkou myšlenek a velkou dávkou jasnozřivosti. Ovšem musíme sami pochopit, co nám v ní skutečně sděluje. Psal jsem na začátku, že si komunisti a jejich stoupenci ve své snaze obrátit tok času před listopad 1989 přitom zpívali Krylovu píseň. Ve skutečnosti se dnes ke Karlu Krylovi hlásí kromě bolševiků také populisti, podvodníci a někdejší tyrani…
V písni „Demokracie“ z roku 1993 to Karel Kryl zpíval: „…ti, co nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, teď nadělali zrádce.“ Otázka je, zda se ti, kterých se to týká, chytí za nos? Moc tomu nevěřím, protože dnes je málo vídané, aby se někdo za něco zastyděl a čestně uznal svou chybu, nebo se přiznal k nepravosti, kterou spáchal. Jako by lidem chyběla i normální čest, když je nemožné chtít po někom rytířskost. A to je podle mého vzkaz Karla Kryla současným lidem, protože on byl čestný a rytířský a měl soucit se slabými, který pouze nedeklaroval, ale také jej prakticky naplňoval.
Zdroje:
Já se cítím jako „Já“, rozhovor s Karlem Krylem, Nové Přerovsko, vydavatelství CBN, 11. června 1993
Kníška Karla Kryla, Mladá fronta 1990, 1. vydání originálu 1972
