Článek
Co je to vlastně onen selský či zdravý rozum a kde se v našich končinách vzalo jeho opěvování? Takže postupně: „Zdravý rozum“ je obdobou latinského výrazu sensus communis, tedy obecné smýšlení a označuje filosofický princip počítající s rozumem, který vychází z praktických soudů a hodnocení, postavených na zkušenosti a jenž se neřídí formálním vzděláním nebo vědeckými poznatky, a je společný většině lidí.
Selský rozum stojící pouze na zkušenostech, není a nemůže být podložen kritickým myšlením, takže má sklon k zjednodušování, schematismu a dogmatismu. Jako první použil výrazu „sensus communis“ (zdravý rozum) pravděpodobně Aristoteles (384 př. n. l. – 322 př. n. l.) v pojednání O duši (De anima) a podle něj je mezikrokem mezi smyslovým poznáním a rozumem, který je schopný porovnávat i morálku.
Adorace selského rozumu v českém prostředí pochází podle mého názoru z doby národního obrození, kdy se čeští buditelé ve snaze zachránit především český jazyk vraceli k jeho kořenům, které nacházeli u prostého selského lidu, v němž objevili i onu zemitou „lidovou“ moudrost. Asi to souvisí také s plebejskou podstatou českého národa, na niž poukazovali mnozí myslitelé. Utlačované stejně jako prostý selský lid se totiž cítily, nebo to o sobě aspoň prohlašovaly, i šlechta a bohatá podnikatelská vrstva, které se tehdy hlásily k českému národu.
Na lidovou moudrost odkazoval i komunistický režim, i když její zdroj přesměroval ze selského lidu na dělnickou třídu jako nositelku pokroku. K jejímu postavení do čela společnosti potřeboval zlikvidovat také „buržoazní“ inteligenci, s kterou měl beztak těžké pořízení, a místo ní nastolit vlastní takzvanou pracující inteligenci pocházející z dělnických vrstev. Pokusil se tedy prosadit absurdní myšlenku, že vzdělaní lidé jsou vlastně hloupí a skutečně chytří jsou ti nevzdělaní, kteří jen neměli možnost studovat. A ta se kupodivu či spíš zákonitě dost ujala.
Komunistickému režimu vyhovoval tudíž i výrok spisovatele Karla Čapka: „Učený hlupák je jednou z největších civilizačních pohrom.“ Čapek jej vyřkl v rozhovoru, který vyšel v časopise „Přítomnost“ v roce 1938. Vyjádřil se tak k tématu zneužívání znalostí, které neslouží k dobru, ale k prosazování sobeckých a ničivých zájmů. Typem „učeného hlupáka“ jako civilizační pohromy se spisovatel snaží vyjádřit nebezpečí, jež v sobě skrývá kombinace vědomostí a nedostatku lidskosti. Tato jeho myšlenka jistě souvisela hlavně s politickou situací v roce 1938, kdy se Čapek obával nástupu totalitních ideologií a válečných konfliktů.
Bolševický režim absurdní myšlenku o obecné hlouposti vzdělanců a inteligenci nevzdělaných uváděl také do praxe. Nástup totality po únoru 1948 přinesl totiž hledání „nového člověka“, který by naplňoval představy komunistické ideologie. Projevilo se to například sociálním inženýrstvím. Z dělníků se stávali ředitelé, z úředníků a intelektuálů naopak dělníci. Likvidace celé sociální vrstvy dosavadní inteligence měla pochopitelně spíš záporný efekt.
Postupně se ale tvořila i zmíněná „pracující inteligence“. Ukázalo se totiž, že to bez vzdělaných lidí nepůjde. Jestliže zhoubný vliv nevzdělaných, ale zato kovaných ředitelů podniků na hospodářství se nemusel relativně hned viditelně projevit, avšak jaderný fyzik nebo lékař bez patřičné odborné kvalifikace nebyl pro nikoho únosný. Ovšem představa učených hlupáků v našem lidu zakořenila a nyní v době sociálních sítí opět nabývá na síle.
Pokud se dnes kdekdo rádoby zasvěceně vyjadřuje k jakémukoli problému, potřebuje si nějak zdůvodnit oprávněnost takového počínání, i když dané věci vůbec nerozumí. Proto přichází znovu ke cti tvrzení, že vzdělání a erudice neznamená inteligenci. V čase covidu byl každý epidemiolog, při hospodářských potížích zase ekonomem a když Rusko zahájilo agresi proti Ukrajině, hned se to na sociálních sítích hemžilo vojenskými stratégy.
Nedávno jsem dokonce četl, že být prokazatelně inteligentní ještě prý neznamená, že dotyčný oplývá selským rozumem, kritickým myšlením, nadhledem, sebereflexí a že je nemanipulovatelný. Jestli lze akceptoval, že vzdělání někdy dosáhne i hlupák, pak tvrzení, že hlupákem může být také inteligentní člověk, je dementní, protože hloupost a inteligence jsou opozita. Co jiného než inteligence, by tedy mělo být předpokladem k tomu, aby člověk oplýval kritickým myšlením, nadhledem a sebereflexí?
Zdravý selský rozum už na přetřesu byl, tak jen připomenu, že právě ten má sklon k zjednodušování, schematismu, dogmatismu a podléhání manipulaci, neboť logicky nebývá podložen kritickým myšlením. Četl jsem i spekulaci o současném fenoménu umělé inteligence. Údajně existuje za účelem degenerovat lidi a propagovat „jednu pravdu“, což prý povede k úplnému zničení selského rozumu a lepší kontrole lidi… Jenže to už se dostáváme k apokalyptickým vizím. O nich však až někdy jindy.
Zdroje:
