Článek
»Udělám si luk a sám budu šíp a vystřelím se do mraků, než řeknu pět, spadnu ti zpět k nohám pádem bez padáku…«zpíval Karel Hála v písni otextované Jiřím Štaidlem. Jak snadno se cosi řekne nebo napíše a jak se to naopak těžko vykoná.
Udělat dostatečně velký a natolik silný luk, aby dokázal vystřelit dospělou osobu až k úrovni oblačnosti, by ještě nemuselo představovat takový problém. Ale osobně z takového luku vystřelit a sám sebe použít jako projektil? V tom už spatřuji jisté obtíže a zajímal by mě i technologický postup při zmíněném počínání. Za zcela iluzorní pak považuji zpětný návrat na zem v časovém úseku, který uplyne při vyřčení slůvka pět. V písni se přece nezpívá – než napočítám do pěti. No a pak si také myslím, že by si dotyčný návrat k nohám své milé, o níž v textu zřejmě běží, už příliš neužil.
Jo, jo! Popsat zmíněnou činnost a krásně o ní zazpívat na veselou a svižnou melodii, to jde eins zwei drei. Uvedení do praxe by se však setkalo s oblačnými, ba přímo nebetyčnými těžkostmi. Jenže reálnost písňových textů málokoho zajímá. Nesmysly a nelogičnosti v nich posluchačstvo připisuje vlídně a shovívavě na konto básnické licence a umělecké svobody autorovy.
Jiný příklad: »Ta slepička kropenatá drobného peří, vzkázala mi moje milá, že mi nevěří…«Ani zde není vysvětlena souvislost mezi velikostí a barvou pernaté pokrývky těla samice kura domácího a důvěrou jisté dívky ve slova a činy jejího vyvoleného. A vidíte, zejména starší ročníky tuto píseň klidně zpívají po hospodách, jsouce posilněny řadou půllitrů piva. A nezajímá je ani morální aspekt textu, tolerují-li avizované promiskuitní chování zmíněného mladíka po jeho zamýšleném odchodu do zahraničí – viz: »…když nevěří, ať nechá a já půjdu do světa, tam si budu namlouvati hezká děvčata…«
O pravdivost a faktickou stránku textů písní populární hudby se zkrátka lidé čerta starají. Horší ovšem je, že jsou tyto složky ukradené stále většímu počtu občanů i v projevech politiků, novinářů, publicistů a různých autorit veřejného a společenského života. Pokud to dobře zní, totiž zahraje-li to do noty většinovému voličstvu, úspěch je zaručen. V demokratickém světě si člověk může svobodně vybrat, které lži bude věřit, v totalitě musí oficiálně věřit jen předepsaným lžím. Avšak naivní, vystrašený a ušlápnutý lid obecný, který se třese o svou budoucnost a bídnou existenci, skáče na vějičky různých populistů, hochštaplerů a potenciálních i skutečných diktátorů už nesčíslná staletí.
Jiným a smutným faktem je, že sami obyčejní lidé navrhují zhola neuskutečnitelná řešení, když uvažují o tom, jak by oni zařídili věci polis i globu. Dříve se tak ponejvíce dělo v hospodách, knajpách, putykách, tavernách a případně v čtenářských rubrikách novin. Z hostinců sice filozofové, politikové, národohospodáři ani vědci a odborníci všeho druhu nezmizeli, ale prostí lidé dostali dnes navíc do rukou mocný nástroj, jímž je bezesporu internet se všemi sociálními sítěmi, weby k veřejné prezentaci názorů, platformami a blogy k otevřené diskusi. A tak jsem také přispěl svou troškou do virtuální mlýnice.
A ještě glosa na závěr. Povšimněte si, že v obou pitvaných písňových textech české provenience řeší hrdinové své vztahové problémy jistou formou emigrace. V tom mladším textu o luku a živém šípu však autor vykazuje už větší úroveň vzdělání a informovanosti a vnímá existenci určitých mantinelů daných člověku fyzikálními zákony. Hlavně gravitační zákon formulovaný jistým Isaacem Newtonem. Výsledkem tohoto autorova poznání je, že hrdina písně dopadne s největší pravděpodobností velmi nedobře, zatímco hrdina písně o slepici a jejím peří stráví zbytek života v prostopášných radovánkách v blíže neurčené cizině.
Z toho plyne poučení, že veškeré poznání a informovanost vedou jen ke zmaru, kdežto nevědomost hříchu nečiní a ústí do radosti a blaženosti. Nakonec stejně nevíme, jak vznikl život na Zemi, a hlavně – proč jsme tady my? Jaký má život smysl?
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=SEuDzie9mSs&list=RDSEuDzie9mSs&start_radio=1
https://www.youtube.com/watch?v=jegAKIsxPZQ&list=RDjegAKIsxPZQ&start_radio=1
