Michal Vitanovský: Cesta od studentského žertu k nejvyšším státním vyznamenáním

Michal Vitanovský se stal tvůrcem klíčových českých řádů – Řádu T. G. Masaryka a zejména Řádu Bílého lva, který se v jeho provedení uděluje kontinuálně od roku 1994.

Portfolio jeho oficiálních zakázek je rozsáhlé: Pamětní odznak Summitu NATO, primátorské insignie, rektorské a děkanské řetězy, žezla, medaile a kříže pro Ministerstvo obrany nebo symbolické klíče k městským branám.

Pozoruhodnou skutečností je propojení mezi tímto umělcem a obrazem Portrét Ignáce Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic od Karla Škréty. Pod vlivem Františka Kinského, který zdůrazňoval význam znalosti rodové minulosti, se Vitanovský vydal na cestu rozsáhlého genealogického výzkumu. Zůstává záhadou, jak dokázal spojit náročné archivní bádání s intenzivní výtvarnou prací, aniž by omezil svou tvorbu, a nakonec ještě zúročit výsledky své práce v knize Kyšperk a rod Vitanovských z Vlčkovic.

Historické studium významně formovalo jeho umělecký program. Kromě realizací památníků, jako je sousoší Selská vzpoura 1775 na Konopišti nebo plastika Zaslíbení sv. Vojtěcha v Libici nad Cidlinou, vznikly rozsáhlé cykly historicky orientovaných děl.

To se promítlo také do obsáhlých cyklů litých a ražených medailí i mincí věnovaných historickým osobnostem a událostem. Celkový počet je ohromující – pohybuje se kolem tisícovky položek. V soutěžích České národní banky bylo podle jeho návrhů realizováno devět pamětních mincí a přes pět set pamětních medailí pro různé instituce a organizace.

Další fascinující rozměr umělcovy aktivity představuje archeologický sběr keramických kachlů.

Metoda je jednoduchá – po vydatném dešti vyrazit pod staré hradby nebo sledovat zemní práce v historických městech. Systematičnost tohoto přístupu dokládá rozsah umělcovy sbírky. Například muzeum v Kremnici má v depozitáři několik krabic středověkých střepů označených jako „Sběr Michala Vitanovského“. Charakteristickým přístupem umělce se vše zhodnotilo v objemné Encyklopedii kachlů, kterou vydal ve spolupráci s houslistou Čeňkem Pavlíkem v nakladatelství Libri.

Michal Vitanovský zpočátku publikoval příspěvky z oblasti literatury faktu v odborných periodikách. Knižní produkce zahrnuje významné tituly: Pyšelská heraldika, Stavební dějiny Pyšel, genealogickou studii Kyšperk a rod Vitanovských z Vlčkovic a prestižní trilogii Heraldika, Písmo a Portrét na mincích a medailích. Skvěle uplatnil své znalosti z numismatiky, heraldiky, historie a dějin umění.

Stejně kvalitně zpracoval i své tři beletristické knihy s názvy Páv, Lev a Brána. Tento obor psaní ovšem vyžaduje i edukační kresebný doprovod. A tak jsou tu přečetné kresby, překresby a rekonstrukce nejrůznějších reliéfů na kachlích, medailích a mincích. Jeho kresebný projev proto svou formou prozrazuje, že byl vytrénován na heraldické velkorysosti. Díky tomu se také mohl Michal Vitanovský úspěšně uplatnit i jako grafik navrhující městské a obecní znaky. Ba ani navrhování poštovních známek mu není cizí.

K jeho významným architektonickým realizacím patří reliéf Neviditelná síť pro Fakultu informačních technologií VUT v Brně a pamětní desky Pavlu Tigridovi pro Prahu a Josefu Hlávkovi pro Prahu a Vídeň.

Vitanovský sám hodnotí vývoj své tvorby takto: „Přesun od soch k reliéfům, ke kterému během mého života postupně docházelo, je zjevný. Materiálem mých reliéfů je už dlouho kov, který je společným jmenovatelem pro artefakty velmi rozdílných formátů a funkcí.“

O kresbě jako základu umění uvádí: „Za základ každého výtvarného díla je považována kresba. Profesionální výtvarník o tom nepřemýšlí. Postaven před nějaký úkol vezme mechanicky do ruky tužku a rozhlíží se po papíru.“

Autor také se svou osobitou nadsázkou hovoří o svých literárních ambicích: „Odborné texty, literatura faktu, beletrie. Tři zastávky mé odbočky do teritoria literatury. Jsem v něm návštěvník, nic víc, ale k nutkání do něj vkročit se přiznávám. Je zážitek prožívat to, čemu Goethe říká ‚lust zu fabulieren‘, tedy rozkoš z vymýšlení příběhů.“

Výstava v Galerii U lávky dává zájemcům možnost udělat si vlastní představu o díle mimořádně všestranného umělce, jež zde předkládá k nahlédnutí malou autorskou retrospektivu v rámci oslav svého životního jubilea.

Tento článek vychází z textů Jana Kavana (bývalého kurátora Galerie U lávky, dlouholetého umělcova přítele) a z vlastních úvah Michala Vitanovského, které doplňují právě probíhající výstavu v Galerii U lávky – Reliéfy, kresby, texty.