Německý ponorkář Peter-Erich Cremer potopil vlastní loď. Válku skončil u pěchoty jako lovec tanků.

Duben 1945, německá obrana se hroutí a britské tanky postupují k Hamburku. V cestě jim stojí také jednotka námořníků, kteří vyměnili službu na ponorkách za protitankové zbraně. Válka je dávno prohraná, ale Němci dál bojují a hlásí jeden zničený obrněnec za druhým. Jejich velitel se jmenuje Peter-Erich Cremer a německé vrchní velení mu 25. dubna připíše 24 zničených nepřátelských tanků.

Ještě před třemi lety stál tento důstojník před vojenským soudem za potopení vlastní obchodní lodi, při němž zahynulo 72 lidí. Od té doby přežil několik střetnutí s britským námořnictvem a opakovaně se vrátil do přístavu s těžce poškozenou ponorkou. V dubnu 1945 už ovšem žádnou ponorku neřídí. Místo hlídek v Atlantiku vede své bývalé námořníky proti britské armádě na německé půdě.

Peter-Erich Cremer se narodil 25. března 1911 v Metách v Lotrinsku, které tehdy patřily Německému císařství. Jeho otec byl Němec, matka Francouzka a babička z otcovy strany Angličanka. Po první světové válce se Mety vrátily Francii. Mladý Cremer vystudoval střední školu a poté absolvoval šest semestrů práv, ale místo dokončení univerzity si vybral vojenskou kariéru.

V létě 1932 zasáhlo německé námořnictvo neštěstí školní plachetnice Niobe, která se převrátila se v Baltském moři a při katastrofě zemřelo 69 lidí, převážně mladých námořníků. Reichsmarine pak doplňovala chybějící muže novými uchazeči. Cremer do ní nastoupil v srpnu téhož roku, výcvik absolvoval mimo jiné na lehkém křižníku Köln a obrněné lodi Deutschland. Následovaly tři roky u námořního dělostřelectva, potom služba na torpédoborci Theodor Riedel. Když Německo v září 1939 zahájilo válku proti Polsku, Cremer už měl zkušenosti s několika druhy válečných plavidel. K ponorkovému loďstvu přešel v srpnu 1940.

Ponorky tehdy útočily na obchodní dopravu, která zásobovala Británii potravinami, ropou a válečným materiálem. Jejich velitelé trávili dlouhé týdny na moři, sledovali konvoje a pokoušeli se pronikat přes doprovodné válečné lodě k nákladním plavidlům. Úspěšné potopení několika obchodních lodí v jediné hlídce dokázalo mladému důstojníkovi rychle zajistit uznání nadřízených, Cremer ovšem zatím neměl za sebou jediný boj.

V lednu 1941 převzal malou U-152 typu IID, která sloužila k výcviku. Ještě v srpnu dostal mnohem větší U-333 typu VIIC, nově postavenou v loděnici v Emdenu. Měla pět torpédometů, palubní dělo a posádku několika desítek mužů. Na hladině ji poháněly dieselové motory, pod vodou elektromotory čerpající energii z akumulátorů. Pro dlouhé cesty Atlantikem byla vybavena zásobami paliva i torpéd, v jejím úzkém trupu však námořníci žili ve stísněných prostorách bez soukromí.

Posádka přezdívala veliteli Ali, na věži měla znak se třemi rybičkami, který odkazoval na číslo ponorky a na první bojovou plavbu vypluli z Kielu 27. prosince 1941. Cremer zamířil do severního Atlantiku, kde německé ponorky pronásledovaly zásobovací konvoje. Bylo to poprvé, co nesl jako velitel odpovědnost za ponorku v nepřátelských vodách.

První týdny na oceánu provázelo nepříznivé počasí. U-333 se v severním Atlantiku potýkala se silnými větry, vysokými vlnami a špatnou viditelností. Při jedné bouři voda smetla člena hlídky na palubu tak prudce, že si poranil oko. Posádka musela zvládnout údržbu, střídání stráží i každodenní provoz plavidla, které teprve nedávno dokončilo výcvik v Baltském moři.

První obchodní loď poslal Cremer ke dnu 22. ledna 1942, šlo o řecký parník Vassilios A. Polemis o tonáži 3 429 BRT. O dva dny později potopil norský Ringstad, plující v konvoji ON 55. Na první bojové hlídce už měl dvě vítězství a koncem ledna obrátil U-333 zpět k základně ve Francii.

Odpoledne 31. ledna zahlédla německá hlídka v Atlantiku osamocený parník, plul cikcak a nenesl žádné výrazné neutrální označení. Cremer se ponořil a neznámou loď pozoroval periskopem, prohlédl si tvar nástaveb, stožáry, dělo na zádi i rozmístění záchranných člunů a všechno mu připomínalo britské obchodní plavidlo. Pro jistotu přizval prvního strážního důstojníka a poradil se také s muži, kteří před válkou sloužili u obchodních společností. Nikdo z nich na plavidle nepoznal německou loď. Cremer měl navíc informace o pohybu vlastních lodí a žádnou v tomto prostoru neočekával, rozhodl se tak zaútočit.

V 16.50 vypálil torpédo, které zasáhlo střed parníku, poškozená loď se naklonila, ale zůstávala na hladině, Cremer čekal, sledoval chování posádky a zvažoval, zda plavidlo dorazí palubním dělem. Když zachytil nouzové vysílání v angličtině, začal se obávat léčky, Britové totiž používali také návnady, které měly přilákat ponorku na hladinu a vystavit ji náhlé palbě skrytých zbraní.

Cremer proto zůstal opatrný a v 18.33 vypálil druhé torpédo, zásah poblíž komína doprovázela silná exploze, po níž se parník potopil. Německý velitel ohlásil zničení další britské obchodní lodi, jejíž velikost odhadl na 8 000 BRT. Ve skutečnosti potopil německou nákladní loď Spreewald.

Spreewald patřil hamburské společnosti Hamburg-Amerika Linie a měl tonáž 5 083 BRT. Vracel se z Dálného východu do okupované Francie se zásilkou, o kterou Německo kvůli spojenecké blokádě mimořádně stálo. V podpalubí vezl 3 365 tun kaučuku, 230 tun cínu a menší množství wolframu a chininu. Kaučuk potřeboval válečný průmysl pro výrobu pneumatik, těsnění i řady dalších součástek, jejichž dodávky ze zámoří téměř ustaly.

Kapitán Spreewaldu se snažil uniknout spojeneckým hlídkám, loď proto maskoval jako norský parník Elg, včetně vnějšího vzhledu a krycí identity. Její poloha navíc neodpovídala tomu, co německé ponorkové velení očekávalo. Po prvním torpédovém zásahu vysílala Spreewald nouzovou zprávu pod krycím jménem Britanny, jenže Cremerovi nic nenaznačilo, že zaútočil na vlastní loď.

Pohyb Spreewaldu byl přitom součástí německé operace, která měla zajistit její bezpečný návrat. S lodí se měla setkat ponorka U-575 a doprovodit ji do Francie. Také U-123 s ní měla sjednané setkání kvůli předání zraněného muže. Všem těmto plánům učinilo Cremerovo torpédo konec a jednotlivé ponorky se místo doprovodu obchodní lodi musely zapojit do záchrany jejích trosečníků.

Na palubě cestovalo celkem 152 lidí, vedle německé posádky šlo o zajatce z obchodních lodí, které předtím zajal německý pomocný křižník Kormoran. Po potopení se námořníci i zajatci ocitli na člunech a vorech uprostřed Atlantiku a zpráva o zmizení Spreewaldu přiměla německé velení zahájit pátrání a brzy vyšlo najevo, co způsobilo její ztrátu.

Na pomoc vyplulo několik německých ponorek a do vzduchu odstartovaly dálkové průzkumné letouny Focke-Wulf Fw 200 Condor. Záchranu komplikovala rozloha oceánu, počasí i nedostatek paliva na některých pátracích plavidlech. Ponorka U-105 nakonec 2. února našla tři čluny a tři vory s osmdesáti přeživšími. Zachránilo se 25 členů posádky a 55 zajatců. Další člun, v němž se nacházel také kapitán Spreewaldu, už nikdo nenašel.

Ani záchrana osmdesáti přeživších neměla hladký průběh, na U-105 se nacházel těžce zraněný německý námořník, pro kterého velení vyslalo létající člun Dornier Do 24. Letoun ale při pokusu přistát na rozbouřeném moři havaroval. Ponorka musela zachraňovat také jeho sedmičlennou posádku a poškozený stroj následně potopila palbou z palubního děla. Do Lorientu dorazila 8. února.

Při potopení a během čekání na záchranu zahynulo 72 lidí, Německo navíc ztratilo strategické suroviny, které se do Evropy podařilo dostat přes téměř celý svět. Námořní velení se snažilo před trosečníky zatajit, že jejich loď zničila vlastní ponorka. Cremer mezitím pokračoval do Francie, kde ho místo slavnostního přijetí čekalo vyšetřování.

Do La Pallice dorazil 9. února a brzy stanul před vojenským soudem. Musel vysvětlit, proč svou posádku navedl k útoku na německý parník a jaké informace měl při rozhodování k dispozici. Popsal maskování lodi, její nečekanou polohu, pozorování periskopem i konzultace s důstojníky., soud nakonec přijal jeho obhajobu a Cremera osvobodil. Podíl na tragédii neslo také nedostatečné předávání informací o pohybu vlastních lodí.

Cremer si tedy ponechal velení U-333 a už 30. března vyplul na další bojovou hlídku, tentokrát k pobřeží Spojených států. Nadřízení mu dali příležitost pokračovat ve válce a on ji využil způsobem, který přivedl jeho ponorku na pokraj zničení.

Na jaře 1942 představovalo americké východní pobřeží pro německé ponorky skvělé loviště. Po vstupu Spojených států do války ještě nebyla ochrana pobřežní dopravy dostatečně organizovaná a ropné tankery i nákladní lodě často pluly bez doprovodu. Němci operovali v blízkosti přístavů a důležitých lodních tras, kde byla obchodní plavidla snadným cílem.

Cremerova U-333 se však zpočátku potýkala s technickými problémy, závady na motorech a neúspěšné torpédové útoky zdržovaly její postup, než se 30. dubna setkala s britským tankerem British Prestige. Cremer na něj vypálil dvě torpéda, ale obě minula, přesto se rozhodl se pokračovat v pronásledování a připravit další útok.

Tanker opakovaně měnil kurz, a nakonec se obě plavidla při manévrování dostala do bezprostřední blízkosti. Při jednom z manévrů narazil do přibližující se ponorky tak prudce, že poškodil její příď, velitelskou věž a periskop a do U-333 začala pronikat voda. V přední části trupu se zdeformovala konstrukce a některé torpédomety už nešlo otevřít. Britská loď plula dál, zatímco němečtí námořníci bojovali s následky srážky.

Cremer nejprve ověřil, zda nepraskl tlakový trup, když se ukázalo, že jeho nejdůležitější části vydržely, nařídil opravy přímo na moři. Posádka odřezala řezacím hořákem velkou část poničeného opláštění můstku, utěsnila průsaky a zprovoznila alespoň část poškozených mechanismů. Velitel si dokonce nechal upravit provizorní zaměřovací zařízení s dalekohledem a pokračovat v torpédových útocích.

V lodním deníku si zapsal, že se nechce vrátit bez dalšího úspěchu. Přestože měla U-333 stále problémy s ponořováním a její vnější konstrukce byla těžce poškozená, obrátil ji k Floridě a zbývající torpéda chtěl použít proti obchodní dopravě podél amerického pobřeží.

Brzy ráno 6. května zaútočil na americký tanker Java Arrow, dvě torpéda poškodila trup a dva námořníci při útoku zahynuli. Cremer si zapsal potopení, Američané však tanker zachránili, odtáhli do přístavu a později opravili a Java Arrow se nakonec vrátil do služby pod novým jménem.

Ještě téhož dopoledne U-333 objevila nizozemský parník Amazone, torpédo zasáhlo záď a loď se během několika minut potopila. Zahynulo čtrnáct z 34 lidí na palubě. Krátce nato přišel na řadu americký tanker Halsey, převážející ropné produkty. Dvě torpéda způsobila požár a plavidlo se potopilo, všech 32 členů jeho posádky se naštěstí zachránilo.

Čtvrtý úspěšný útok této hlídky přišel 10. května, kdy Cremer v Atlantiku potopil britskou nákladní loď Clan Skene. U-333 se následně vydala zpět do Francie a 26. května dorazila do La Pallice. Navzdory srážce s tankerem zničila tři obchodní lodě a další těžce poškodila, německá propaganda Cremera vyzdvihovala jako úspěšného velitele a 5. června obdržel Rytířský kříž Železného kříže.

Další plavba už skončila bez úspěchu. U-333 vyplula v srpnu 1942, ale při pokusu proniknout k jednomu z konvojů utrpěla po útoku hlubinnými pumami poškození, které ji přinutilo k předčasnému návratu. Po opravách vyrazila začátkem září znovu, tentokrát do oblasti západní Afriky. Cremer zamířil k Freetownu, důležité britské námořní základně v Sieře Leone.

Noc na 6. října 1942 byla u západoafrického pobřeží zatažená a viditelnost omezovaly přeháňky. U-333 plula na hladině, když Cremer krátce před šestou hodinou ráno sestoupil z můstku, aby zkontroloval navigaci. Za několik minut ho hlídka zavolala zpět, když vystoupil na věž, spatřil britskou korvetu, která se rychle blížila z pravoboku. Dělilo ji od ponorky asi 500 metrů.

Britská HMS Crocus objevila U-333 radarem a připlížila se k ní dřív, než německá hlídka zaznamenala nebezpečí. Cremer neměl dost času na bezpečné ponoření. Korveta zahájila palbu z děl a automatických zbraní, zatímco se přibližovala ve snaze ponorku taranovat. První střely zasáhly můstek a námořníky, kteří na něm stáli.

Cremer utrpěl zranění ruky a první důstojník dostal zásah do krku, výbuch oba srazil dolů do velitelské věže, ale Cremer se vrátil na můstek a nařídil prudký obrat. HMS Crocus pokračovala v palbě a snažila se německé plavidlo zasáhnout přídí. Britští dělostřelci měli na krátkou vzdálenost výborný výhled na věž a palubu ponorky.

Námořníci na můstku padali zasaženi střelami a střepinami, Cremer se jednou zdravou rukou pokoušel dopravit raněné dovnitř a současně řídil manévrování. Další exploze ho srazila zpět do věže, utrpěl poranění hlavy a později také hrudníku. Krev mu zalévala levé oko, takže sledoval britskou loď už jen jedním okem. První důstojník mezitím utrpěl další zranění ruky a nohy a opustil můstek. Zatímco se HMS Crocus chystala k dalšímu útoku, Cremer provedl prudký obrat. Britská loď zasáhla zadní část ponorky a poškodila záďový torpédomet. Cremer využil krátkého okamžiku, kdy se plavidla minula, a nařídil nouzové ponoření. U-333 zmizela pod hladinou v bezprostřední blízkosti nepřítele.

Ponorka byla těžce poškozená, do prostoru záďových elektromotorů pronikala voda a britská korveta nadále útočila hlubinnými pumami. U-333 klesla až na mořské dno, kde posádka začala odčerpávat vodu a opravovat poškozené potrubí. Cremer opakovaně ztrácel vědomí a velení přebíral druhý důstojník Helmut Kandzior.

Zaplavené prostory se nakonec podařilo zabezpečit a pomocí stlačeného vzduchu dostat ponorku ode dna. Němci se znovu vydali k hladině a unikli z bezprostředního dosahu britské korvety. Ani po přerušení pronásledování však neměli vyhráno, U-333 měla prostřílenou velitelskou věž, poškozené části výfukového systému, poruchy potrubí a netěsnosti na zádi.

Při boji zemřeli tři námořníci, jejichž těla byla později pohřbena na moři a několik mužů utrpělo těžká zranění. V lodním deníku zůstaly zachyceny jeho krátké návraty k vědomí a rozkazy, které ještě předával posádce, přestože už nebyl schopen nepřetržitě vést ponorku.

Německé velení vyslalo na pomoc zásobovací ponorku U-459, jejich setkání se uskutečnilo 9. října. Na poškozené plavidlo přešel lékař, který ošetřil raněné, a posádka převzala nezbytné zásoby. Později dorazil také kapitánLorenz Kasch z U-107, který převzal velení a vyrazil s U-333 na dlouhou cestu do Francie.

Ještě 21. října na ni severně od španělského pobřeží zaútočila britská ponorka HMS Graph, Kaschova hlídka všas včas zahlédla dráhy torpéd a vyhnula se jim. Zvláštností bylo, že britské plavidlo původně sloužilo pod německou vlajkou jako U-570, než je Britové v roce 1941 ukořistili, posádka U-333 se tuto souvislost dozvěděla až po válce.

Doma na raněné ještě čekal dlouhý přesun Biskajským zálivem, kde německé ponorky napadala spojenecká letadla a Kasch musel šetřit palivem, protože poškozená loď měla potíže s jedním z motorů, přesto ponorka nakonec dorazila ke francouzskému pobřeží vlastní silou.

Do La Pallice dorazila 23. října, téměř tři týdny po souboji s HMS Crocus, Cremer pak strávil přibližně tři měsíce v nemocnici. Zranění se mu hojila dlouho a jeho ponorka musela projít rozsáhlou opravou. Mezi námořníky se pro něj od té doby vžila upravená přezdívka Ali Wrack, čili Ali Vrak, která připomínala stav plavidla po návratu z bojových hlídek. Dönitz při rozboru střetu ocenil Cremerovo manévrování, jímž unikl taranování a dovedl ponorku pod hladinu.

Po zotavení Cremer od února 1943 působil ve štábu Karla Dönitze. Situace německých ponorek se mezitím zásadně změnila, spojenecká letadla hlídkovala nad širšími částmi Atlantiku, konvoje chránily zkušenější eskortní skupiny a nové radary usnadňovaly vyhledávání plavidel na hladině. Němci začali ztrácet více ponorek i velitelů a květen 1943 se stal jedním z nejhorších měsíců celé podmořské války.

Cremer v květnu znovu převzal U-333, začátkem června vyplul na další bojovou plavbu a v Atlantiku strávil 91 dní. Tentokrát nepotopil žádnou obchodní loď, protože německé ponorky už měly velké problémy přiblížit se ke konvojům přes obranu spojeneckých lodí a letadel. Když se koncem srpna vrátil do La Pallice, čekalo ho po krátké přestávce další nasazení.

Na moři se už němečtí velitelé nesetkávali jen s eskortou samotných konvojů, Britové a Američané vysílali také samostatné skupiny lodí, jejichž jediným úkolem bylo vyhledávat a ničit ponorky. Zkušenější posádky spojovaly údaje radarů a sonarů s leteckým průzkumem, takže ponorka zpozorovaná na hladině často čelila pronásledování ještě dlouho po ponoření a Cremer tuto změnu poznal při dalších dvou hlídkách.

V listopadu 1943 pronásledovala U-333 spojené konvoje MKS 30 a SL 139. Britská fregata HMS Exe ji 18. listopadu objevila a narazila do jejího trupu, náraz poškodil periskop a následovalo dlouhé pronásledování a útoky hlubinnými pumami. Německá posádka strávila pod útokem asi osm hodin, než se Cremerovi podařilo uniknout. Ponorka se vrátila do Francie začátkem prosince, opět bez potopené obchodní lodi.

Na další hlídku vyplula začátkem roku 1944, v březnu se pohybovala západně od Skotska, kde ji objevilo spojenecké letadlo. Přivolaná britská protiponorková skupina vedená kapitánem Fredericem Johnem Walkerem patřila k nejúspěšnějším lovcům německých ponorek a Cremer musel během útoku nechat U-333 sestoupit až na dno v hloubce přibližně 40 metrů.

Ponorka tam zůstala asi deset hodin, britská plavidla pátrala nad ní, zatímco němečtí námořníci udržovali ticho a čekali na vhodný okamžik k odplutí. Když se Cremer rozhodl pokračovat, zjistil, že U-333 uvázla v měkkém bahně. Posádka musela upravit vyvážení a pomocí motorů ji uvolnit a pak odplula z oblasti, do La Pallice dorazila 20. dubna.

Začátkem června 1944 už Spojenci připravovali invazi do Normandie. U-333 vyplula 6. června, kdy spojenečtí vojáci přistáli na francouzském pobřeží, a dostala se do Biskajského zálivu. Tam její pohyb sledovala spojenecká letadla, která německé ponorky zachycovala už během plavby z francouzských základen a Cremer se musel bránit ještě předtím, než dorazil k prostoru plánovaného nasazení.

Během 10. června objevil a napadl U-333 australský létající člun Sunderland od 10. perutě. Německá protiletadlová palba jej zahnala, ale ponorka utrpěla poškození. Následující den přišel útok dalšího Sunderlandu, tentokrát od britské 228. perutě. V následném boji Němci jeden z útočících letounů sestřelili, sami však utrpěli další zásahy, Cremer hlídku přerušil a obrátil poškozenou U-333 zpět k francouzskému pobřeží.

Cremer se s ponorkou vrátil do Lorientu 13. června, další plavbu už s ní nepodnikl a 19. července její velení opustil. O dvanáct dní později, 31. července, britská protiponorková skupina zachytila U-333 západně od souostroví Scilly. HMS Starling a HMS Loch Killin ji potopily hlubinnými pumami, zahynulo všech 45 členů posádky, včetně nového velitele Hanse Fiedlera.

Cremer mezitím získal hodnost korvetního kapitána, v listopadu 1944 převzal moderní ponorku U-2519 typu XXI, která měla narovnat německé nevýhody v podmořské válce. Nová konstrukce umožňovala rychlejší plavbu pod hladinou a delší pobyt bez vynoření. Německým loděnicím však docházel čas, materiál i kvalifikovaní pracovníci, U-2519 nikdy nevyplula na bojovou plavbu a Cremer v únoru 1945 její velení opustil.

Německo se v únoru 1945 nacházelo před porážkou, Rudá armáda pronikala od východu a západní Spojenci připravovali překročení Rýna. Wehrmacht přicházel o lidi i výzbroj a do pozemního boje proto povolával také příslušníky letectva a námořnictva. Na frontu odcházeli námořníci z ponorkových základen, výcvikových zařízení i posádek plavidel, které už neměly další bojové využití.

Cremer se stal velitelem Marine-Panzervernichtungsbataillon, námořního protitankového praporu sestaveného z dobrovolníků z jeho ponorkové základny. Jeho muže vyslali proti britským obrněným jednotkám postupujícím k Hamburku. Německé velení tehdy spojovalo zbytky různých druhů vojsk do provizorních oddílů, protože Wehrmacht přicházel o souvislé obranné linie i spojení mezi jednotkami. Cremer tak místo torpédových útoků řídil pozemní obranu, se kterou jeho námořníci neměli srovnatelné zkušenosti.

Německá pěchota tehdy používala proti tankům především pancéřové pěsti Panzerfaust a raketomety Panzerschreck. Zbraně s kumulativními hlavicemi dokázaly prorazit pancíř i těžšího vozidla, jejich obsluhy se však musely dostat na krátkou vzdálenost. V závěru války je používali zkušení vojáci i narychlo vycvičení muži, kteří často neměli dostatek jiné výzbroje.

O výsledcích jeho mužů promluvilo 25. dubna 1945 oficiální německé válečné hlášení, uvádělo, že protitanková jednotka Kriegsmarine pod velením korvetního kapitána Cremera, sestavená z dobrovolníků, během několika dní zničila 24 tanků. Oznámení se objevilo v době, kdy Britové postupovali severním Německem a obránci Hamburku už neměli síly jejich nástup zvrátit. Britská vojska pokračovala v útoku na Hamburk a město 3. května kapitulovalo. Po rozsáhlém bombardování z předchozích let se německé velení rozhodlo vyhnout dalším pouličním bojům. Cremer se mezitím přesunul do Flensburgu na severu Německa, kde po Hitlerově smrti působila vláda velkoadmirála Karla Dönitze. Z bývalého ponorkáře se stal velitel strážního praporu, který chránil Dönitze a areál námořní školy v Mürwiku.

Strážní jednotka čítala asi 400 mužů, převážně z ponorkového loďstva. Přestože Německo už kapitulovalo, její členové nadále vykonávali ozbrojenou službu. V noci ze 13. na 14. května 1945 se v areálu odehrála tragédie. Jeden z mladých německých strážných zastřelil kapitána Wolfganga Lütha, někdejšího ponorkového velitele a velitele námořní školy.

Lüth se pohyboval po areálu za tmy a nereagoval správně na výzvu strážného ani na požadavek sdělit heslo. Voják vystřelil a zasáhl jej do hlavy. Mrtvým byl jeden z nejúspěšnějších velitelů německého ponorkového loďstva, který přežil dlouhé bojové plavby Atlantikem i Indickým oceánem. Jeho pohřeb se konal 16. května, osm dní po německé kapitulaci. Cremer velel praporu, do jehož strážní služby mladý námořník patřil.

Flensburgská vláda skončila 23. května 1945, kdy Britové její představitele zatkli. Cremer se rovněž dostal do britského zajetí a po přibližně měsíci byl propuštěn. Usadil se v Hamburku, začal podnikat a později zastával vedoucí funkci u německého zastoupení americké společnosti Sperry Electronic Systems. Své zkušenosti z ponorkové války popsal ve vzpomínkové knize Ali Cremer: U 333, která poprvé vyšla německy v roce 1982 a později také anglicky jako U-Boat Commander. Vrátil se v ní k potopení Spreewaldu, bojům v Atlantiku i návratům z těžce poškozené ponorky. Peter-Erich Cremer zemřel 5. července 1992 v Hamburku ve věku 81 let.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

Uboat.net – Peter-Erich Cremer, životopis a vojenská kariéra
https://www.uboat.net/men/cremer.htm

Uboat.net – Ponorka U-333, bojové hlídky a zánik
https://uboat.net/boats/u333.html

U-boat Archive – Válečný deník U-333, první bojová plavba
https://www.uboatarchive.net/U-333/KTB333-1.htm

Uboat.net – Spreewald, okolnosti potopení a záchranná operace
https://uboat.net/allies/merchants/1305.html

U-boat Archive – Válečný deník U-333, druhá bojová plavba
https://www.uboatarchive.net/U-333/KTB333-2.htm

U-boat Archive – Válečný deník U-333, čtvrtá bojová plavba a HMS Crocus
https://www.uboatarchive.net/U-333/KTB333-4.htm

Uboat.net – Přehled bojových hlídek U-333
 https://uboat.net/boats/patrols/u333.html

Uboat.net – Potopené a poškozené lodě U-333
 https://uboat.net/boats/successes/u333.html

Deutsche Biographie – Wolfgang Lüth
https://www.deutsche-biographie.de/ppn118843206.html