Článek
„Chvojka“ není jedna rostlina. Staré prameny pod tímto názvem uvádějí několik druhů
Při práci s historickým českým a slovenským názvoslovím jsem narazil na ještě výraznější příklad než u názvu „chvojkový stromek“.
Je jím prosté slovo:
chvojka
Tentokrát nejde o domněnku ani o náhodně nalezené internetové synonymum. Jednotlivá použití mám ve svém archivu zaznamenána spolu s pramenem a v řadě případů také se stránkou, na které se název objevuje.
Po sloučení opakovaných záznamů se pod názvem „chvojka“ v mém archivu objevují například tyto botanické druhy:
chvojka – Biota orientalis (L.) Endl.
doloženo v JZB, s. 96
chvojka – Euphorbia cyparissias L.
doloženo v JZB, s. 170
chvojka – Juniperus communis L.
doloženo v BKH, s. 291
chvojka – Juniperus sabina L.
doloženo v JZB, s. 195
chvojka – Thuja occidentalis L.
doloženo v JZB, s. 296
chvojka – Euphorbia cyparissias
doloženo v prameni 1 A–K
chvojka – Thuja
doloženo v prameni 1 A–K
Chvojka – Euphorbia amygdaloides L.
doloženo v Reussově Květně Slovenska z roku 1853, s. 376
Chvojka – Euphorbia esula L.
doloženo v Reussově Květně Slovenska z roku 1853, s. 376
Už tento přehled ukazuje problém historického názvosloví lépe než dlouhé vysvětlování.
Pod jediným slovem chvojka nacházíme jalovce, zerav, tehdejší Biota orientalis i pryšce. Nejde tedy pouze o několik blízce příbuzných druhů. Dokonce překračujeme hranice botanických čeledí.
Od jalovce až k pryšci
Pod názvem „chvojka“ je v pramenech doložen například Juniperus communis – jalovec obecný, ale také Juniperus sabina – jalovec chvojka.
To ještě dnešního čtenáře příliš nepřekvapí.
Stejný název však nacházíme také u Thuja occidentalis a u tehdejší Biota orientalis, dnes označované jako Platycladus orientalis.
A pak přichází ještě větší překvapení.
„Chvojkou“ je v historických záznamech také Euphorbia cyparissias – pryšec chvojka. Ve slovenském prameni z roku 1853 nacházím označení „Chvojka“ dokonce u Euphorbia amygdaloides a Euphorbia esula.
To už nejsou botanicky zaměnitelné rostliny.
Co tedy znamená věta „vezmi chvojku“?
Představme si, že v historickém léčebném receptu najdeme pouze:
„Vezmi chvojku…“
Kterou?
Juniperus communis?
Juniperus sabina?
Thuja occidentalis?
Euphorbia cyparissias?
Nebo některý z dalších historicky doložených taxonů?
Samotné lidové jméno nám odpověď dát nemusí.
Musíme vědět, kdo text napsal, kdy a kde vznikl, z jakého jazykového prostředí pochází a zda autor uvedl latinské jméno, botanický popis nebo jiný údaj umožňující rostlinu určit.
U léčivých rostlin přitom nejde jen o jazykovou nebo botanickou zajímavost. Jednotlivé druhy mají rozdílné obsahové látky, tradiční použití i bezpečnostní profil.
Starý název proto nelze bez ověření automaticky přiřadit k rostlině, kterou pod stejným názvem známe dnes.
Proto zdánlivé duplicity nemažu
Právě podobné případy změnily můj pohled na vlastní databázi.
Kdybych při jejím čištění ponechal pouze:
chvojka = Juniperus sabina
a ostatní záznamy označil za chyby či duplicity, vytvořil bych sice přehlednější databázi, ale současně bych odstranil část historické informace.
Proto při práci na projektu NOMINA ET SYNONYMA považuji za důležité uchovávat nejen samotný název rostliny, ale také pramen, jazyk, stránku a původní botanické označení.
Někdy totiž není nejzajímavější otázkou:
Jak se tato rostlina jmenuje?
Mnohem zajímavější je:
Co všechno mohl tento název v různých knihách a různých obdobích znamenat?
A „chvojka“ je toho mimořádně pěkným příkladem.
Když se historie nepřepisuje z internetu
Pro mě má tento příklad ještě osobní rozměr.
Reussovu Květnu Slovenska z roku 1853 jsem měl možnost studovat přímo v Botanickém ústavu. Tehdy ještě nešlo otevřít digitalizovanou knihu na obrazovce a během několika sekund v ní vyhledat požadované slovo.
Seděl jsem nad původním pramenem a jednotlivé názvy jsem si ručně vypisoval.
Právě na straně 376 jsem si zaznamenal označení „Chvojka“ u Euphorbia amygdaloides a Euphorbia esula.
Tehdy to byly dva z mnoha zápisů do postupně vznikajícího archivu. Až po letech, při jejich společném zpracování, se ukazuje jejich skutečná hodnota.
Vedle sebe totiž můžeme položit údaje z různých desetiletí, různých knih i různých jazykových prostředí a sledovat, co všechno se pod jediným lidovým názvem skrývalo.
Možná právě proto staré záznamy nemažu ani tehdy, když na první pohled vypadají jako duplicity.
Někdy totiž nejde o chybu.
Někdy je to stopa, která čekala desítky let, než začala dávat smysl.
Znáte starý název rostliny, který se u vás stále používá?
Lidové názvosloví nevznikalo pouze v knihách. Vznikalo především mezi lidmi a řada starých názvů dodnes přežívá v jednotlivých obcích a regionech.
Znáte lidový nebo starý název rostliny, který se používá právě u vás?
Napište jej do komentářů. Pokud můžete, přidejte také obec nebo region a rostlinu, kterou tímto názvem označujete.
Možná zjistíme, že některé názvy zaznamenané před sto či dvěma sty lety mezi lidmi stále žijí. A možná společně zachytíme i takové, které v knihách vůbec nenajdeme.
Prameny historických názvů
Historická označení rostlin uvedená v článku vycházejí z dlouhodobě budovaného autorského archivu NOMINA ET SYNONYMA. Pro název „chvojka“ byly použity zejména následující prameny:
JZB – Jirásek, V.; Zadina, R.; Blažek, Z.: Naše jedovaté rostliny. Praha: Československá akademie věd, 1957.
BKH – Blažek; Kučera; Hubík: Léčivé rostliny ve sběru a v kultuře. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1956.
Rs 1853 – Reuss, G.: Května Slovenska čili Opis všech jevnosnubných na Slovensku divorastaucích a mnohých zahradních zrostlin podlé saustavy De Candolleovy. S připojeným Zrostlinářským názvoslovím, Slovníkem a Návodem k určitbě zrostlin podlé saustavy Linné-ovy. Banská Štiavnica, 1853.
1 A–K – Jazykovedný časopis, ročník 16, 1965, č. 2. Slovenská akadémia vied.
Poznámka autora
Zápisy jsou součástí dlouhodobě budovaného pracovního archivu NOMINA ET SYNONYMA. Původní názvy a historická botanická označení při zpracování zachovávám, protože právě jejich rozdíly mohou pomoci určit, kterou rostlinu měl autor historického pramene skutečně na mysli.
