Článek
Na fotografii ležela přes opěradlo křesla světlá deka. V rohu měla vyšité dvě slova: Adéla Dvořáková. Eva podle svého vyprávění nejprve ocenila drobné květiny kolem písmen. Potom si přečetla zprávy příbuzných, kteří chválili nejen dárek, ale také vybrané jméno.
Každý si představoval něco jiného
Eva Králová a Tomáš Dvořák spolu žili pět let v Olomouci. Svatbu neplánovali, na dítě se těšili oba. Při přípravách se dokázali domluvit na většině praktických věcí. Kočárek koupili použitý, pokoj zatím nechávali jako pracovnu a dětskou postýlku dostali od známých. Jméno si psali na seznam v kuchyni. Tomášovi se líbila Adéla, Eva dávala přednost Julii, ale ani jeden na svém návrhu netrval.
S příjmením to podle Evy bylo jiné. Už při prvních hovorech řekla, že by chtěla, aby dcera byla Králová. Tomáš odpověděl, že si vždycky představoval dítě se svým příjmením. Rozhovor tehdy skončil bez dohody. Eva měla za to, že se k němu vrátí. Tomáš později přiznal, že její návrh považoval spíš za nápad, který během dalších měsíců opustí. Zatímco ona přemýšlela, jak o tom znovu začít, on v duchu dál počítal s malou Dvořákovou.
Deka měla být překvapení
Fotografii poslala Tomášova matka do rodinné skupiny na konci šestého měsíce těhotenství. Eva do ní patřila také. Než stihla něco napsat, přibylo několik srdíček a zpráva od Tomášovy tety, že Adéla je krásné jméno. Eva položila telefon před partnera a zeptala se, kdy přesně tohle vybrali.
Tomáš jí vysvětlil, že se ho matka při návštěvě ptala, jak bude vnučce říkat. Odpověděl, že se mu líbí Adéla. U příjmení už žádnou nejistotu nedal najevo: řekl jí, že dcera bude Dvořáková. Vyšívání neobjednával a o dece nevěděl. Nechápal proto, proč má Eva pocit, že něco rozhodl za ni. Podle něj šlo o nadšenou babičku a jméno se přece ještě mohlo změnit. Eva ovšem ve skupině viděla, že příbuzní žádné čekání na rozhodnutí nevnímají. Gratulovali jim k něčemu, s čím nesouhlasila.
Matka později napsala, že deku může přešít, pokud si vyberou jiné křestní jméno. Příjmení nezmínila. Eva jí poděkovala za práci a odpověděla, že zatím nemají vybrané ani jedno. Tomášovi vadilo, že to řešila před ostatními. Ona mu připomněla, že právě před ostatními se o hotovém rozhodnutí dozvěděla.
Před rodiči měla zatím přikývnout
Následující dny se k tomu vraceli hlavně večer. Tomáš mluvil o svém otci, který už vnučce říkal malá Dvořáková, i o tom, že se na dítě rodina těší. Eva nezpochybňovala jejich radost. Chtěla ale vědět, proč jeho těšení zahrnuje příjmení automaticky, zatímco její přání potřebuje zvláštní vysvětlení.
Zlom pro ni přišel při domlouvání nedělní návštěvy. Tomáš navrhl, aby před rodiči příjmení zatím nerozebírali a nechali je při jejich představě. Doma se o tom mohou bavit dál. Eva se ho zeptala, co bude později jiné. Další příbuzní začnou jméno používat, jeho otec si na ně ještě víc zvykne a každá návštěva přidá někoho, koho bude škoda zklamat. Tomáš nedokázal říct, kdy by jim jejich představu opravil. Přiznal, že pořád čekal, až Eva sama uzná jeho příjmení za přirozenou volbu.
„Takže jsme to spolu vlastně ještě nezačali řešit,“ řekla mu podle svých slov Eva. Nebolela ji jen fotografie. Došlo jí, že několik měsíců vedli stejný rozhovor, ale pouze ona ho považovala za otevřený.
Své příjmení nechtěla obhajovat rodokmenem
Eva vysvětlovala, že Králová pro ni není označení, které dočasně používá před svatbou. Má ho ráda a chtěla by ho předat dítěti. Tomáš se ptal, jestli jde o přání jejího otce nebo o to, že nemá bratra. Ani jedno podle ní nerozhodovalo. Její rodiče do výběru nemluvili. Nechtěla porovnávat počet příbuzných ani dokazovat, čí rodina si pokračování jména zaslouží víc.
Tomáše podle jeho slov zaskočilo, že od Evy žádá důvod, zatímco sám opakuje jen to, že své příjmení vždycky očekával. Několik dní se k hovoru vraceli. Přiznal jí i obavu, že před rodiči bude vypadat jako někdo, kdo ustoupil pod tlakem. Nechtěl však Evě tvrdit, že její přání přijímá, a přitom dál čekat, až zmizí.
Jednou večer si podle Evy přisedl k seznamu jmen a zkusil několik návrhů vyslovit s příjmením Králová. Potom řekl, že s ním souhlasí. Vysvětlil jí, že rozhodnutí zůstat u Dvořákové by po ní vyžadovalo přesně ten ústupek, kterému se on sám bránil. Zatím o něm navíc uvažoval hlavně jako o nepříjemnosti před rodiči. Ztráta jeho vysněné malé Dvořákové ho mrzela, ale nechtěl kvůli tomu Evu dál přesvědčovat, že na svém příjmení nemá trvat.
Eva souhlas přijala. Nechtěla však sama telefonovat jeho matce ani vysvětlovat, že změnu neprosadila tajně. Domluvili se, že rodině napíše Tomáš.
Zprávu tentokrát poslal až po dohodě
Ve skupině oznámil, že křestní jméno ještě vybírají, ale příjmení bude Králová. Dodal, že předchozí informaci podal předčasně. Matka odpověděla až druhý den. Chtěla vědět, jestli tedy má vypárat obě slova. Tomáš potvrdil, že ano, a požádal ji, aby s dalším vyšíváním počkala. Otec při příštím hovoru poznamenal, že si bude muset zvyknout. Tomáš tentokrát neřekl, že to chtěla Eva.
Deku jeho matka schovala, dokud nebudou vědět celé jméno. Spor tím pro oba nezmizel beze stopy. Tomáše občas zamrzí představa příjmení, se kterým počítal, Eva zase nechce při každé další volbě zjišťovat, zda její nesouhlas vůbec zazněl dost vážně. Seznam v kuchyni dál upravují společně. „Teď hlavně nechci, aby někdo zase začal vyšívat dřív, než se oba shodneme,“ říká Eva.
