Článek
S Petrou se známe osm let. Když plánovala svatbu, zjistila, že fotograf, který se jí líbí, stojí za celý den 28 tisíc korun.
„Nic nám nekupuj a vyfoť nás ty,“ navrhla.
Mně to připadalo jako dobrý nápad.
Fotila jsem už děti a rodiny několika známých a techniku jsem měla vlastní.
Dohodly jsme se, že přijedu před obřadem, udělám společné fotografie a zachytím něco z hostiny.
Ve dvě odpoledne už jsem měla tisíc fotek
Svatba se konala v penzionu u Kutné Hory a přijelo necelých šedesát hostů.
Když jsem dorazila, Petra se právě líčila.
„Když už jsi tady, vyfotíš i přípravy?“ zeptala se.
Vyfotila jsem šaty, prstýnky, boty, líčení, Petru s maminkou a potom s družičkami.
Následoval příjezd ženicha.
Obřad.
Gratulace.
Společné fotografie.
Petra měla napsaný seznam skupinek, které chce vyfotit. Rodiče, prarodiče, sourozenci, svědci, spolužáci, kolegové.
Když si ostatní kolem čtvrté sedali ke kávě, kontrolovala jsem baterii a měnila paměťovou kartu.
„Ještě prosím první tanec,“ řekla Petra.
První tanec byl v sedm večer.
Fotoaparát jsem schovala až před desátou
Po tanci přišel dort.
Potom házení kytice.
Když začalo zapadat slunce, Petra si všimla pěkného světla u rybníka a chtěla ještě několik fotografií jen s manželem.
Fotoaparát jsem schovala krátce před desátou.
Na kartách bylo 2 184 snímků.
Teprve doma mi došlo, že jsem na svatbě téměř nebyla jako host. S lidmi u svého stolu jsem se viděla hlavně ve chvílích, kdy jsem kolem nich procházela.
Neměla jsem dokonce ani jednu normální fotografii s Petrou.
Říkala jsem si ale, že je to její svatební dar.
V neděli jsem začala fotografie třídit.
Vybrala jsem něco přes čtyři sta.
„To přece počítač udělá skoro sám“
V pondělí se Petra zeptala, jestli už mám něco hotového.
Poslala jsem jí dvacet upravených fotografií na ukázku.
Byla nadšená.
Pak si všimla fotografie z obřadu.
„Šel by odstranit ten chlap vzadu?“
Napsala jsem, že pravděpodobně ano.
Za chvíli přišel další požadavek. Na jiné fotografii chtěla zjemnit kruhy pod očima své mamince.
Na další trochu zúžit pas.
V úterý večer mi poslala tabulku.
Měla 380 řádků.
Odstranit koš.
Vymazat člověka v pozadí.
Zesvětlit ženichovi zuby.
Vyhladit pleť.
Upravit dvojitou bradu.
Na jedné společné fotografii chtěla nahradit obličej své sestry obličejem z jiného snímku, protože měla zavřené oči.
Zavolala jsem jí.
„Petro, tohle dělat nebudu.“
Upřímně se divila.
„Já myslela, že to program udělá skoro sám.“
Každá jsme si pod darem představovala něco jiného
Petra nikdy fotografie neupravovala.
Když viděla na Instagramu fotografy ukazovat snímek před úpravou a po ní, představovala si, že jde většinou o jeden filtr a několik kliknutí.
Ukázala jsem jí na videohovoru, jak upravuji jednu z fotografií.
Pak jsem otevřela snímek, ze kterého chtěla odstranit dva lidi stojící za ní.
„Aha,“ řekla po chvíli.
Teprve tehdy jsme si poprvé skutečně řekly, co jsme si obě představovaly pod větou „nafocení místo svatebního daru“.
Petra očekávala výsledek podobný službě, za kterou původně zvažovala zaplatit 28 tisíc.
Já čekala, že několik hodin pofotím kamarádku a potom si sednu ke stolu.
Nakonec ode mě dostala 432 upravených fotografií.
Pas jsem jí nezúžila. Ženichovy zuby zůstaly stejné a většina hostů, kteří se náhodou objevili v pozadí, tam zůstala také.
Petra se nezlobila. Když fotografie viděla všechny, omluvila se mi, že vůbec netušila, kolik hodin jsem nad nimi strávila.
Jen jedna věc nás obě mrzela.
Mezi stovkami fotografií jsme našly pouze jednu, na které jsme byly spolu.
Byla rozmazaná a vyfotil ji někdo mobilem.
Letos se vdávala další kamarádka a zeptala se mě, jestli bych si nevzala fotoaparát.
Řekla jsem, že klidně.
Na pár fotek.
Tentokrát jsme si předem přesně řekly, kolik znamená pár.
