Článek
Dana pracovala pro účetní firmu, Roman připravoval nabídky pro výrobce vybavení obchodů. V bytě si při souběžných hovorech překáželi, a tak hledali bydlení se dvěma pracovnami. Dospělé děti už měly vlastní domácnosti a nic je nenutilo zůstat ve městě. Vybrali dům u železniční zastávky, odkud Dana mohla dvakrát týdně dojíždět do kanceláře. Roman tehdy jezdil za zákazníky jen výjimečně. Při první prohlídce si rozdělili dva malé pokoje v patře. Dana si vybrala ten s ranním světlem. Romanovi zůstal výhled do zahrady a oba měli pocit, že tentokrát mysleli na všechno.
Nábytek dostal přednost před zahradou
Za dva stoly, pracovní židle a skříně zaplatili šedesát osm tisíc korun. Zahradu nechali na další rok, protože právě pracovny byly důvodem stěhování. První měsíce jejich plán fungoval. Dana zavírala dveře při hovorech a večer nemusela odnášet doklady z jídelního stolu. S Romanem se potkávali dole na oběd, někdy si ho odnesli ven. Když přijely děti, ochotně si nechaly ukázat oba pokoje. Dana při každé návštěvě zdůrazňovala, jaký je rozdíl mít vlastní pracovní místo. Konečně nemusela před začátkem směny nic stěhovat ani se ptát, kdy bude Roman telefonovat.
Pracovní týden se začal měnit
Po půl roce převzal Daninu firmu nový majitel a její tým začal chodit do kanceláře čtyři dny týdně. Dana mohla hledat jiné místo, ale práci znala a nechtěla odcházet jen kvůli dojíždění. Roman mezitím přijal lépe placenou pozici s pravidelnými cestami k zákazníkům. Nabídku spolu probírali; vyšší příjem jim měl umožnit rychleji doplnit úspory. Oba změny přijali jako dočasnou komplikaci. Dana však brzy otevírala notebook už v ranním vlaku, aby před příchodem vyřídila zprávy. Roman odjížděl v pondělí a někdy se vracel až v pátek. V jeho pracovně přibývaly neotevřené obálky.
Pokoj musel zůstat připravený
Dana se nejdřív snažila obnovit páteční práci z domova. Jenže kolegyně potřebovala předat podklady osobně a další týden svolali poradu. Doma pak v sobotu utírala prach z monitoru, který celý týden nezapnula. Roman navrhl dát do své pracovny rozkládací postel, aby měla jiný užitek. Dana souhlasila a před každou návštěvou dětí ji povlékla. Synovi Jakubovi opakovaně připomínala, že může zůstat přes noc. Když s přítelkyní odjížděli, připadala si zklamaná nejen jejich odchodem, ale i tím čistým povlečením. Roman ho jednou chtěl uložit do skříně. Požádala ho, ať ho ještě nechá.
Syn potřeboval stejný ranní vlak
Na podzim Jakub přijel na nedělní oběd sám. Dana mu nabídla přespání, aby nemuseli odpoledne spěchat. Odmítl, protože měl ráno schůzku ve městě. Připomněla mu vlak a slíbila, že ho odveze na zastávku. Jakub se zeptal, proč by měl vstávat o hodinu dřív, když může spát doma. Neřekl to podrážděně, jen skládal talíře do myčky. Dana mu chtěla vysvětlit, že by spolu měli delší večer. Pak si vzpomněla na vlastní pondělní budík. Po jeho odjezdu šla sundat povlečení. Roman přišel nahoru, když svlékala druhý polštář. Podala mu ho a řekla, že chce zpátky do města. Tentokrát nezačala vyjmenovávat, co všechno by jí tam chybělo.
Nabídka nepokryla všechny úpravy
O prodeji se bavili několik večerů. Roman se bál, že po návratu do bytu zase skončí u společného stolu. Prošli proto poslední měsíc den po dni: doma pracoval jednou, Dana dvakrát, pokaždé v jeho nepřítomnosti. Jeden stůl by jim teď stačil. Hledali nájem poblíž bývalé čtvrti, protože znovu kupovat nechtěli. Dům prodali až po několika měsících, za méně, než za něj zaplatili. K rozdílu přibyly náklady na oba obchody a úpravy pracoven, které kupující nechtěli v ceně zohlednit. Roman navrhl dětem říct, že si zjednodušují život. Dana chtěla přiznat také to, že se jejich plán neosvědčil a část vložených peněz už nedostanou zpátky.
Nová adresa bez vlastního domu
Pronajali si byt se dvěma pokoji. Jeden pracovní stůl prodali, druhý postavili do ložnice pro občasnou práci doma. Dana při první návštěvě kolegyně mluvila o novém bydlení jako o přechodném, ačkoli s Romanem žádný další nákup neplánovali. Zarazila se až při vyplňování změny adresy v práci. Několik minut odkládala odeslání formuláře, jako by se jí měl někdo ptát, proč se z domu vrací do nájmu. Nakonec ho odeslala. Odpoledne vyšla z kanceláře a místo spěchu na nádraží se zastavila v opravně obuvi pro boty, které tam nechala před třemi týdny. Opravář přinesl sáček a požádal ji, ať si je vyzkouší. Dana se podívala na hodinky, potom si sedla na stoličku a rozvázala tkaničky.
