Článek
Do knihovny jsem přišla s vytištěným textem a lahví vody. Bylo mi třiapadesát a dosud jsem svůj hlas používala hlavně k ohlašování slev v obchodě. Lidé říkali, že mi rozumějí i zezadu mezi regály. Knihovnice Petra mě slyšela při čtení dětem a nabídla mi účast na večeru vzpomínek. Vyprávění obyvatel našeho města chtěla doplnit nahrávkami. Přihlásila jsem se dřív, než stačila domluvit, a doma jsem pak zkoušela číst do telefonu, dokud manžel nezačal z kuchyně odpovídat na moje řečnické otázky.
Místo u mikrofonu
Paní Vacková mi svůj příběh předala na třech listech. Vzpomínala na první zaměstnání v samoobsluze a na zákaznici, které odmítla prodat jablka na dluh. Vedoucí stál u pokladny a ona se bála, že bude muset chybějící peníze doplatit. Vzala ženě sáček z rukou a odložila ho na pás. Druhý den zjistila, že její syn chodí se zákazničinou dcerou do třídy. „Pořád si pamatuju, jak jsem jí ta jablka brala,“ řekla. Potom se dlouho dívala na svoje prsty. Připsala jsem to nervozitě z chystaného večera.
Petra se zeptala, jestli by příběh nechtěla namluvit sama. Paní Vacková odmítla. Před mikrofonem by prý nevěděla, co říct. Já už přitom držela její listy. Ujistila jsem ji, že se nemusí bát, nic nepřidám. Usmála se a ukázala mi poslední stránku. Ještě na ní opravila název ulice. Slova jsem zachovala všechna. Právě tím jsem se později hájila.
Aby to mělo život
Nahrávaly jsme v klidném koutě dětského oddělení, odděleném od regálů skládací plentou. Petra seděla vedle mě u počítače. Při prvním pokusu jsem četla pomalu a připadala si nudná. Ve druhém jsem vedoucímu přidala úsečný hlas. U zákaznice jsem protáhla samohlásky a napodobila způsob, jakým paní Vacková při našem setkání vyprávěla. Když se ozvalo její „já to zejtra donesu“, Petra zvedla hlavu. Usmála se. Pokračovala jsem povzbuzená až k odmítnutí u pokladny a udělala před ním delší, téměř divadelní pauzu.
Doma jsem si nahrávku pouštěla ve sluchátkách. Líbilo se mi, jak střídám postavy. Na některých místech jsem sama zvedala obočí, přestože mě nikdo neviděl. Větu o spolužačce jsem přečetla rychleji, abych neztratila tempo. Opravdu jsem si myslela, že textu prospívám. Paní Vacková mluvila tiše a často hledala slova. Já je měla připravená na papíře a dokázala je vyslovit bez jediného zaváhání.
Zastavte to
Na zkoušku přišla kromě Petry ještě dvojice dobrovolníků a paní Vacková. Seděla vpředu, kabelku na klíně. Pustila jsem nahrávku a zůstala u počítače. Při prvním výstupu vedoucího se jeden z dobrovolníků zasmál. Potom i druhý. Cítila jsem příjemné teplo ve tvářích. Obrátila jsem se k paní Vackové, ale ona se dívala na reproduktor. „Zastavte to, prosím,“ řekla.
Klikla jsem tak prudce, až mi myš ujela po stole. „Ono se to pak obrátí,“ začala jsem. „Ten konec je vážný.“ Paní Vacková zavrtěla hlavou. „Já tehdy nebyla legrační. Ani ta paní.“ Chtěla jsem jí ukázat text, všechna její slova na svém místě. Už jsem po něm sahala, když si odložila kabelku. „Můžu to zkusit sama?“ Petra vstala a odsunula plentu. Uvolnila jsem židli před mikrofonem.
Paní Vacková začala dvakrát. Poprvé se zarazila u názvu obchodu. Podruhé došla k jablkům a zmlkla. Ukazatel nahrávání se pohyboval jen nepatrně. Napadlo mě, že bych jí mohla napovědět, a už jsem se nakláněla. Pak řekla: „Ona ten sáček držela oběma rukama. Já jí nejdřív musela říct, ať ho pustí.“ Sklopila jsem oči k listům. Tahle věta na nich nebyla.
Při veřejném poslechu
Po nahrávání jsem se omluvila. Bez vysvětlování hlasů a tempa mi zbylo jen několik slov. Paní Vacková řekla, že chce slyšet novou verzi, než ji pustíme lidem. Domluvily jsme si další odpoledne. Podržela jsem jí dveře, nalila vodu a posadila se vedle ní k počítači. Poslechla si celý záznam. U jablek sevřela ruce, ale nechala ho dohrát. „Takhle to můžete pustit,“ řekla potom.
Na veřejném večeru jsem seděla u přehrávače. Petra představila paní Vackovou, která zůstala mezi posluchači. Spustila jsem její hlas. U jablek přišlo dlouhé ticho a muž v zadní řadě se podíval ke mně, jestli se něco nepokazilo. Nechala jsem ruku vedle klávesnice. Z reproduktoru se ozval nádech. Potom paní Vacková pokračovala.
