Článek
Udělal jsem vše pro to, aby dopady jetlagu neohrozily program, který jsem měl od začátku do konce nabitý skvělými zážitky, ale dvanáctihodinový časový posun nakonec vzal za své. Po ubytování na hotelu Ramada, v těsné blízkosti jedné z dominant Aucklandu - Sky Tower, jsem si lehl k telefonu a ani nevím, jak se to stalo, ale usnul jsem a vzbudil se za další 4 hodiny. První den jsem měl v plánu se jen projít a nakoupit si jídlo, což jsem nakonec stihl bez problému. Jetlag mě jinak moc netrápil, jen jsem se pár dní častěji přes noc budil.
Auckland CBD
Centrum Aucklandu (Central Business District) mě na první pohled hrozně zklamalo. Připadal jsem si jako v horší části turistické Prahy. První dojem však časem pominul, když jsem začal objevovat různá zákoutí a městské parky, kde se i v hlavní sezóně, v období novozélandských letních/vánočních prázdnin, dala najít oáza klidu. Jedno z takových míst bylo přístaviště, Ferry Terminal. Na první pohled místo plné lidí, kdy ale stačilo ujít pár kroků a mohl jsem se kochat zálivem a výhledy za přítomnosti maximálně tak otravných racků.
Přístaviště v Aucklandu
Jinak je samotné centrum opravdu rušné. Dominují mu mrakodrapy, všudypřítomní turisté mísící se s pracujícími místními, nejrůznější obchůdky a turistické pasti. Každý si tu však najde to své. Moderní architektura se zde prolíná se starou zástavbou a pozornému oku rozhodně neuniknou architektonické skvosty, jako je například stará budova vlakového nádraží.
Auckland CBD
Auckland Bridge Bungy
Nový Zéland je rodištěm adrenalinových sportů, jejichž hlavním městem a pomyslnou mekkou je rozhodně Queenstown. Tam jsem se bohužel tentokrát nevydal, ale i v Aucklandu provozuje společnost A.J. Hackett, která působí v celé zemi, několik adrenalinových zážitků. Jedním z nich je Auckland Bridge Bungy - tedy bungee jumping z místní přístavní dominanty Harbour Bridge. V Aucklandu právě probíhaly závody světového poháru plachetnic, takže byl záliv pro různé aktivity uzavřen. Skočit z mostu mi ale vyšlo - objednáno jsem měl předem a skákal jsem jako poslední před tím, než byl pro ten den záliv uzavřen, takže jsem byl na mostě sám. Jinak se jedná o skupinovou záležitost a v jedné várce jde postupně skákat zhruba 12 lidí.
Zážitek to byl nepopsatelný. Nikdy předtím ani potom jsem takovou záplavu adrenalinu necítil. Platforma na skok je ve výšce cca 45m nad vodou, takže má člověk v průběhu letu relativně dost času na to, aby si uvědomil, jak šílený nápad to byl. Kolena se mi třepala ještě další hodinu. V ceně bylo i triko na památku, fotografie a video, aby se člověk mohl následně pyšně chlubit na sociálních sítích. Doporučuji všem!
Sky Tower
Telekomunikační věž vysoká 328 metrů je dominantou a orientačním bodem celého města. Ve spodní části se kromě turistického centra a dalších administrativních prostor nachází hotel, kasino a restaurace. Výtahem se lze vyvézt až na vyhlídkovou část do výšky necelých 200 metrů. Zde lze absolvovat dva adrenalinové zážitky - Skyjump a Skywalk. Jak již název napovídá, Skyjump je skok z 200 metrů dolů připevněný na lanech na náměstíčko pod věží. Když už jsem skákal z mostu, rozhodl jsem se toto vynechat a koupit si Skywalk. Je to vlastně procházka po plošině kolem dokola vyhlídkového podlaží. Byl to skvělý zážitek. Připnutí na laně jsme měli za úkol například chodit poslepu nebo naklánět se přes okraj plošiny. Výhledy na celé město a široké okolí opravdu stály za to. Bomba!
Tímto se ze mě stal Skywalker!
WETA Workshop
Jednou z povinných návštěv, coby fanouška Pána Prstenů, byla pro mě WETA. Jedná se o společnost, která vyrábí rekvizity pro fantasy a akční filmy. Kromě světa Pána Prstenů má na svém kontě například také celou sérii Marvelu. WETA je v Aucklandu rozdělena na workshop, kde si můžete spoustu věcí vyzkoušet, osahat a seznámit se s výrobou rekvizit. Ve druhé části se nachází oficiální obchod s rekvizitami a suvenýry. Jestli jsem si chtěl na Novém Zélandu něco koupit na památku, byl to určitě „The One Ring“. Od oficiálního výrobce byla možnost si koupit zlatý, stříbrný nebo pozlacený tungsten. Koupil jsem si stříbrný, protože tungsten nebyl určen na denní nošení a zlatý stál v přepočtu kolem 40 tisíc. V tu chvíli jsem se stal nejšťastnějším člověkem na světě. Do obchodu jsem pro různé suvenýry, a nebo jen tak, omrknout rekvizity, šel během 14 dní snad pětkrát. Opět můžu jenom doporučit.
Vstup do obchodu Weta Cave
Devonport
Pokud máte rádi klid, stačí sednout na MHD loďku v přístavu a nechat se odvézt přes záliv do Devonportu. Jedná se o poloostrov, který přírodně zužuje vodní cestu do srdce Aucklandu, tudíž bylo jeho pobřeží i díky kopcovitého (vyhaslé sopky) terénu strategickým místem za války, kdy hrozila japonská invaze. Poloostrov je prošpikován bunkry a tunely, jejichž pozůstatky jsou perfektně zachovány a lze si je bez problému projít. Místu dominují zejména Mt. Victoria a North Head.
Procházky klidným Devonportem byly oproti ruchu velkoměsta nacházejícího se přes záliv takovým malým pohlazením po duši. Nachází se zde taky jedna z nejhezčích a největších místních městských pláží. Tím, že stačilo sednout na loďku a plavit se cca 10min, jsem zde trávil spoustu času.
Auckland War Memorial Museum
Jedno z nejhezčích muzeí, často označováno také jako „národní muzeum“, se nachází v místní části Parnell v parku zvaném Auckland Domain, což je, jako v mnoha dalších případech ve městě, vyhaslá sopka. Muzeum bylo založeno v roce 1852 a ve své bohaté sbírce pokrývá historii Nového Zélandu od původního obyvatelstva, moderní kolonizaci a obě světové války.
Pokud máte, jako já, rádi muzea, určitě doporučuji navštívit. Já do něj utekl před spalujícím novozélandským sluncem a rozhodně jsem nelitoval. Expozice je skvělá od začátku do konce, ale nejvíce mě nadchl, coby milovníka válečné historie, funkční model motoru stíhačky Spitfire, který lze dotekem nastartovat. Ten byl umístěn hned vedle pravého Spitfiru.
Tímto jsem vám představil v krátkosti několik zajímavých a zábavných aktivit a míst v Aucklandu, která jsem po příjezdu navštívil. V dalších článcích se budu věnovat zejména přírodním klenotům v Aucklandu a jeho okolí, a samozřejmě bohaté přírodní scenérii Jižního ostrova. Na Nový Zéland se přece necestuje proto, aby člověk trávil veškerý čas na rozpáleném chodníků velkoměsta.
