Článek
Maskovaní útočníci spustili palbu za bílého dne. Kulky se zarývaly do těla muže, který neměl šanci uniknout. Během několika vteřin bylo po všem. Na chodníku před prestižním hotelem zůstal ležet v kaluži krve Miroslav Sýkora – muž, který vynalezl mafii na Slovensku. Jeho smrt za bílého dne ukončila jednu z nejkrvavějších kapitol slovenské historie devadesátých let.
Ale kdo byl tento muž, jenž dokázal během pouhých několika let vybudovat impérium strachu? A jak se z nadějného diplomata stal nejobávanější mafiánský boss Bratislavy?
Diplomat, který se stal zločincem
Miroslav Sýkora se narodil 1. ledna 1964 v Bratislavě. Na rozdíl od typických mafiánů nepocházel z drsného prostředí, ale z privilegované rodiny. Jeho otec byl diplomat, což Sýkorovi zajistilo život v relativním luxusu a mezinárodní rozhled. Už od počátku se lišil od ostatních postav podsvětí – nebyl typickým svalovcem, ale intelektuálem s analytickou myslí.
Po vynikajících studiích na gymnáziu se rozhodl jít ve stopách svého otce. Nastoupil na prestižní Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO), elitní akademii, která připravovala budoucí diplomaty a špiony. Právě zde se však jeho ambice začaly ubírat jiným směrem.
„Moskva mu otevřela oči. Viděl, jak funguje ruský a ukrajinský podsvětí a jaké bohatství může přinést organizovaný zločin.“
Místo studia государственных тайн (státních tajemství) navázal kontakty s ruskými a ukrajinskými zločineckými organizacemi. Naučil se jejich metody a poznal, jak funguje zločinecký „byznys“ ve velkém měřítku. Studium na MGIMO nedokončil a po návratu do Bratislavy se krátce věnoval žurnalistice. Vidina rychlých peněz však byla silnější a Sýkora se vydal na dráhu zločinu.
Mafiánské impérium v chaotických 90. letech
Pád komunismu v Československu vytvořil atmosféru Divokého západu, ideální prostředí pro ambiciózní muže bez skrupulí. Sýkora se svými moskevskými kontakty a chladnou kalkulací byl dokonale připraven využít této příležitosti.
Jeho první aktivity zahrnovaly pašování nedostatkového zboží a výběr výpalného. Na rozdíl od jiných gangsterů, kteří spoléhali především na hrubou sílu, Sýkora využíval svůj intelekt a analytické schopnosti. Rychle si vybudoval síť loajálních vykonavatelů, které často rekrutoval ze силовых sportů, jako bylo karate nebo zápasení.
„Sýkora nebyl jen brutální násilník. Byl to stratég, který dokázal analyzovat situaci a využít ji ve svůj prospěch.“
Pod jeho vedením vznikla obávaná skupina známá jako Sýkorovci. Do poloviny 90. let ovládal Sýkora většinu bratislavského podsvětí a expandoval do dalších oblastí kriminální činnosti – od vydírání přes krádeže až po vraždy. Jeho jméno se stalo synonymem strachu a moci.
Spojení s tajnými službami: Špinavá politika a vraždy
Co Sýkoru odlišovalo od ostatních mafiánských bossů, byla jeho úzká spolupráce s nejvyššími politickými kruhy a Slovenskou informační službou (SIS). Za vlády Vladimíra Mečiara se hranice mezi státní mocí a organizovaným zločinem prakticky smazaly.
Sýkora údajně vykonával „špinavou práci“ pro SIS, včetně útoků na politické odpůrce vládnoucího režimu. Nejšokujícím příkladem byl únos Michala Kováče mladšího, syna tehdejšího prezidenta, v roce 1995. SIS s pomocí Sýkory orchestrovala únos, aby diskreditovala prezidenta Kováče, který byl v konfliktu s premiérem Mečiarem.
Když Róbert Remiáš, klíčový svědek únosu, hrozil, že odhalí pravdu, stal se terčem atentátu. Jeho auto explodovalo 29. dubna 1996, což vedlo k jedné z nejkontroverznějších smrti v novodobé slovenské historii. Ačkoli zločin nebyl nikdy oficiálně vyřešen, mnozí věří, že za vraždou stál právě Sýkora, jednající na pokyn SIS.
„Za Mečiarovy vlády se Slovensko změnilo v mafii s vlastním státem, nikoli stát bojující s mafií.“
Peníze z loupeže století a osudná zrada
Sýkorovo impérium bylo vybudováno na násilí a zastrašování, ale byla to chamtivost, která ho nakonec přivedla k pádu. V roce 1996 se stala loupež v nitranské bance, při níž bylo ukradeno 130 milionů korun a dalších 43,5 milionů v cizí měně.
Sýkora, s typickou arogancí mocného mafiána, požadoval podíl na lupu, ačkoli se na loupeži přímo nepodílel. Svým požadavkem však způsobil rozkol ve vlastních řadách. Peter Križanovič, jeden z jeho poručíků, kterého pověřil vybráním „daně“ z loupeže, se stal jeho nepřítelem.
Napětí eskalovalo v prosinci 1996, kdy byl Križanovič postřelen a přišel o část nohy při útoku, který údajně nařídil Sýkora. Tato událost spustila lavinu násilí, která vyvrcholila Sýkorovou vlastní smrtí.
Krvavý konec před hotelem Danube
Osudného 6. února 1997 se Sýkorův příběh uzavřel v krvavém finále. Před hotelem Danube (dnes Park Inn by Radisson Danube Bratislava) byl za bílého dne zastřelen. Maskovaní střelci na něj spustili palbu přímo na rušné ulici, před zraky vyděšených kolemjdoucích. I když byl Sýkora ozbrojen, neměl šanci se bránit proti profesionálně provedené popravě.
Policie později identifikovala jako podezřelé z vraždy Ľuboše Feruse, Marka Ľuptáka, Richarda Benčiče a Milana Majtána - muže napojené na Križanoviče, který toužil po pomstě. Podle svědků Sýkora ten den přijel do hotelu Danube na obchodní schůzku, ale byl tam údajně vylákán do pasti.
„Profesionalita provedení vraždy šokovala i otrlé policisty. Bylo to jako přímý přenos z mafiánského filmu.“
Existují i spekulace, že Sýkora byl k hotelu vylákán Jaroslavem Svěchotou, náměstkem SIS, a že jeho vražda byla organizována samotnou tajnou službou, pro kterou se stal příliš nebezpečným a nevyzpytatelným spojencem. Někteří dokonce tvrdí, že za jeho smrtí mohly stát ruské mafiánské kruhy, které chtěly převzít kontrolu nad lukrativním slovenským teritoriem.
Ať už za jeho smrtí stál kdokoli, Sýkorův konec byl stejně násilný jako jeho život. A možná není náhodou, že zemřel právě před hotelem, symbolem luxusu, po kterém vždy toužil.
Temný odkaz Godfahera
Smrt Miroslava Sýkory v pouhých 33 letech znamenala konec jedné éry, ale jeho skupina pokračovala v činnosti ještě mnoho let pod novým vedením. Za jeho nástupce byl zvolen Róbert Lališ, přezdívaný „Kýbel“, který převzal otěže moci v bratislavském podsvětí.
Sýkorovci zůstali aktivní ještě dlouho po smrti svého zakladatele. Jejich moc postupně slábla s příchodem nového tisíciletí a stále intenzivnějšími zásahy policie, ale jejich odkaz strachu přetrvával v myslích Bratislavanů po mnoho let.
„Žiješ rychle, umíráš mladý a zanecháš po sobě krvavou spoušť - to bylo neoficiální motto mafie 90. let.“
Co je zajímavé, mnozí Sýkorovi podřízení nakonec skončili podobně jako on - v násilné smrti. Bratislavské podsvětí bylo nemilosrdné ke všem, kteří se v něm pohybovali, bez ohledu na jejich postavení. Někteří jeho bývalí muži skončili za mřížemi, jiní byli zavražděni při vyřizování účtů mezi konkurenčními gangy.
Bratislava se od Sýkorových časů dramaticky proměnila. Z města, kde vládl zákon mlčení a strach, se stala moderní evropská metropole. Přesto zůstává Sýkorovo jméno temnou připomínkou období, kdy mafiáni měli větší moc než zákon.
Jeho příběh je fascinující studií o tom, jak inteligentní, vzdělaný člověk s nadějnou budoucností zvolil cestu zločinu a násilí. V jeho osobě se mísila studovanost a brutalita, strategie a nemilosrdnost, diplomatické vychování a zločinecká mentalita. Byl to muž plný kontrastů, který mohl dosáhnout úspěchu v legitimním světě, ale zvolil si cestu, která ho přivedla k předčasné smrti.
Zaujal vás příběh bratislavského mafiánského bosse? Chcete se dozvědět více o temných postavách slovenského podsvětí 90. let? Napište do komentářů, o kom byste si rádi přečetli příště!
## Zdroje
- https://www.investigace.cz/zrozeny-z-chaosu-jak-mafie-ovladly-slovensko/
- https://refresher.cz/62014-Za-jeho-vrazdou-mohli-stat-SIS-aj-mafian-s-amputovanou-nohou-Sykorovci-kedysi-vladli-podsvetiu
- Archivní záznamy o činnosti Slovenské informační služby za Mečiarovy vlády
- Soudní dokumenty týkající se případu únosu Michala Kováče ml.
- Očitá Svědectví
- Novinové archivy z let 1990-1997 mapující zločineckou činnost v Bratislavě
